Sýr a červi

„Myslím, že každý věří, že jeho víra je správná, ale není známo, která je správná.“
– citace z knihy, str. 117 –

Až když jsem si začala na internetu hledat více informací o mlynáři, o němž kniha s názvem „Sýr a červi“ pojednává, zjistila jsem, jak známý tento román je! Poprvé byl vydán v roce 1976 a letos vyšel jeho dotisk díky nakladatelství Argo. Ač se jedná o jednu z nejlepších historických knih vůbec, nikdy jsem o ní neslyšela, a to ani při studiu italské literatury, ani v hodinách českého jazyka. Byla jsem z toho celkem rozhozená a uvědomila si, kolik černých míst ve znalostech mám. Jednoduchou pravdou prostě je, že celý život nám nezbývá nic jiného, než se stále a znovu učit a objevovat nové a nepoznané. A v tento moment je to pro mne právě Domenico Scandella, zkráceně Menocchio, jenž byl v 16. století takový „tlučhuba“. Nebral si žádné servítky a nebál se otevřeně vyjadřovat k ošemetným tématům, která v době nikomu nic nedarující církvi vyžadovala nesmírnou dávku odvahy. Bylo to v podstatě šílenství. Vést herezní řeči se za žádných okolností neodpouštělo. Zcela bez skrupulí nahlas vyjadřoval svoje názory na církev.

Příběh o nepěkném osudu obyčejného pracovitého vesnického mlynáře raného novověku zpracoval italský historik Carlo Ginzburg. Ten se pustil do nelehkého bádání dochovaných archivních materiálů z inkvizičního procesu, který byl s Domenicem veden. Svými řečmi se Domenico dostal do křížku s církví. Netrvalo dlouho a svatá inkvizice si ho vzala na paškál, kacířství byl v tehdejším smýšlení obrovským přestupkem. Jsme poměrně podrobně seznámeni s myšlenkami a představami odsouzeného a vidíme, jak tehdejší společnost na jeho vize pohlížela. Nebyl prostor pomýšlet na Boha jinýma očima, než jak to vyžadovala církev.

Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu nakladatelství Argo – zde.

Inkviziční tribunál se zaměřil na všechny jeho výroky – odmítal například svátost křtu, poslední pomazání, ale i samotnou zpověď knězi. Odmítal církevní doktrínu i svatou knihu. Odsuzoval všechny tyto církevní výmysly jako kupčení, nástroje vykořisťování a útlaku ze strany duchovenstva. Umím si představit ten zničující žár v očích inkvizitorů při poslechu tohoto nebývalého rouhání. Po bolestivé tortuře byl Domenico soudem uznán za odpadlého kacíře a popraven 6. července 1601.

„Mluvit latinsky je zradou na chudých, protože ve sporech chudáci nevědí, co se říká, jsou utlačováni.“
– citace z knihy, str. 20 –

Kniha je bohatá na poznámkový aparát a další doporučenou literaturu, obsahuje rejstřík i informační zdroje, ze kterých autor čerpal.

Denisa Šimíčková