Pět Číňanů oběšených v Idahu

Zcela neotřelý pohled na historické události souvisejících s rasistickými útoky vedenými proti obyvatelům čínského původu v USA přináší čínsko-americká spisovatelka Jenny Tinghui Zhang ve své prvotině „Pět Číňanů oběšených v Idahu“. V českém překladu vydalo v roce 2022 nakladatelství Prostor.

Je pravda, že bych si tohoto výtečného románu nevšimla, kdybych si nepřečetla knižní recenzi mojí oblíbené blogerky. Obálka i název ve mně totiž vyvolává spíše odpuzující dojem. Nicméně samotný příběh mě zaujal od první stránky a opět se ukazuje, že ani Amerika není tou pravou vysněnou zemí, kde by zavládl pokoj a mír.

„Jestli může být svět tak snadno rozdělen na ty, kteří jsou bílí, a na ty, kteří nejsou, nikdo tomu dělení neunikne. Vždycky tu budou ti u moci a ti, kteří žádnou moc nemají.“
– citace z knihy, str. 247 –

Hlavní hrdinka Daiyu vyrůstala na venkově v láskyplné rodině. Nic jí v životě nechybělo, a přesto tomu chtěl osud jinak. Musela pykat za dobrá srdce svých rodičů a co nejrychleji z domu zmizet, nejlépe v přestrojení za chlapce, ten má přeci jen větší šance na přežití. Ocitá se sama samotinká na ulici v hlučném městě, kde naštěstí potká milého učitele kaligrafie, který si ji vezme pod svá ochranná křídla. Avšak ani tyto křídla nesahají za bezpečnou bránu školy a dívka se ocitá ve spárech chtivého obchodníka s bílým masem. Přes rok je držena ve sklepení, kde se bifluje anglický jazyk, a to jen proto, aby byla na své budoucí pouti ještě více užitečná a stoupla v ceně. V pomyslný den D vyráží lodí zavřená v sudu naplněném uhlím směrem do San Franciska. Po tři týdenní cestě, kdy může děkovat všem svatým, že vůbec přežila, se ocitá spolu s dalšími unesenými dívkami v nevěstinci. Za pomoci milence se jí odtud podaří utéct. Opět v přestrojení za chlapce hledá bezpečné místo k přečkání. Nachází ho ve státě Idaho, kde pracuje jako pomocník v obchodě s potravinami u spořádaných mužů čínské příslušnosti. Brzy na to vypuknou v Americe nepokoje cílené právě vůči této národností menšině a obchodníci se ocitají pod těžkou šikanou ze strany místních obyvatel. Co víc, je proti nim fingován i soud za vraždu.

„Být Číňanem v místě zvaném Idaho znamená něco jako nemoc. Ta nemoc se nazývá čínskost. Žlutí neznabohové.“
– citace z knihy, str. 170 –

Daiya po celou dobu sní o jediném, a to nalodit se na zaoceánskou loď a vrátit se do své domoviny, za svou ztracenou babičkou a stát se konečně ženou se vším všudy. Její dobrosrdečnost ji však zavede na zcela jinou cestu, a právě zde čtenář dostává poslední facku z milosti. Facku, z které jsem se já osobně ještě nevzpamatovala.

Snad jedinou útěchou může čtenáři být, že i mladičká Daiya pozná alespoň platonickou lásku. Své ženství byla nucena ukrývat a nikomu svou identitu neprozradit. Věděla, že nemůže věřit jediné živé duši. Román ukazuje, že ačkoliv máme dobré úmysly, mohou nám být k ničemu, pokud je společnost postavena proti nám.

Amerika stále poodkrývá svou temnou tvář. Známe mnohé rasistické příběhy plné nenávisti vůči původnímu obyvatelstvu, i vůči černochům. Nedůtklivost směrem k asijským menšinám tolik známá není, a proto jsem moc ráda, že se autorka tohoto tématu zhostila se vší parádou.

Denisa Šimíčková