Musím tě zradit

„Život v Bukurešti byl jako život v černobílé fotografii. Život ve studených odstínech šedi.“
– citace z knihy, str. 29 –

Na památku statečným rumunským studentům napsala skvělá americká spisovatelka s litevskými kořeny Ruta Sepetys román „Musím tě zradit“, který odkazuje na skutečné události odehrávající se v 80. letech 20. století v Rumunsku. Kniha pro mne byla lahůdkou přečtenou během jednoho odpoledne. Dobu komunismu si pamatují naši rodiče a prarodiče velmi živě a o to více je líčení událostí v knize alarmující. Potvrzuje se, jak nesmírně důležité je si dobu bezpráví, útlaku a tyranie připomínat, protože současná společnost inklinuje k manýrům, kdy zapomíná, případně dokonce popírá události minulé.

Hlavním hrdinou příběhu je sedmnáctiletý Cristiane. Vyrůstá se svými rodiči, milovanou sestrou a obdivovaným dědečkem v přiděleném bytě v centru Bukurešti. Cristiane dospívá za časů diktátorského režimu Nicolaea Caeuşesca, tedy v té nejhorší podobě komunismu, nad jehož brutalitou a nesmyslnou logikou můžeme my, co jsme se narodili již do svobodného světa, jen kroutit hlavou. Vlastní myšlenky a názory musely v té době zůstat skryty buď v myslích jedinců, či poznamenané v tajných denících a ani tam nebyly často v bezpečí. Milovaný Vůdce a Otec Rumunska držel zemi pěkně v šachu, mimo kontakt s okolním světem. Obyvatelé trpěli hladem, zimou a neustálou hrozbou tajné policie nazývané Securitate. Všichni byli pod drobnohledem, odposlechy a donášení nejen sousedů, ale i vlastních členů rodiny a blízkých přátel nebyly výjimkou. Často se v řadách „špiclů“ vyskytli i děti a mladiství. Veškeré jednání jedinců bylo protkáno nedůvěrou a strachem. Lidé trpěli schizofrenními stavy rozdvojené osobnosti – pravou tvář museli skrývat v hloubi svojí duše a nosit museli tu, kterou od nich žádala Strana.

„Jestli je komunismus ráj, k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali?“
– citace z knihy, str. 175 –

Další informace o knize a ukázku k přečtení naleznete na webu Albotros.cz – zde.

Cristiane se díky kontaktu se synem amerického velvyslance dostává k naprosto otřesným zjištěním – že život na Západě je bohatý, nenucený a hlavně svobodný. Dochází mu, že milovaný vůdce tahá svůj národ za nos a o nepřátelském Západu jim zcela nepokrytě lže. Rozhodne se proto jednat. Jeho odvaha je dechberoucí. Jsme svědky nejhoršího lidského utrpění ze všech zemí Východního bloku. Zatímco se ostatní země ze spárů komunistických režimů dostávají celkem bez větších kotrmelců, Rumunsko muselo podstoupit tvrdý a krvavý boj za svobodu. Cena za ni je však daleko vyšší, než se můžu na první pohled zdát. O tom se přesvědčí i samotný Cristiane.

„Když se utrpení vytáhne na světlo a nahlas se o něm promluví, lidské bytosti, které zažily nebo zažívají útlak, vědí, že nejsou zapomenuty.“
– citace z knihy, str. 343 –

Je pravda, že od Ruty jsem četla daleko lépe zpracované romány, tento mi přišel takový povrchní, uspěchaný, nešel do hloubky. Možná je to i tím, že je nám tato historická doba blízká a díváme se na ni trochu jinýma očima než například lidé v Americe. Věřím, že pro neznalé této dějinné etapy však bude román naprosto ojedinělý a nesmírně čtivý.

Denisa Šimíčková