Dračí královna

„Musí se často měnit ten, kdo chce být stále moudrý.“
– Konfucius, citace z knihy, str. 129 –

V románech přímo miluji střídání přítomností s minulostí a nejinak je tomu i v druhé knize amerického autora Williama Andrewse s názvem „Dračí královna“. Na román o poslední korejské královně jsem se moc těšila, protože autorova předešlá kniha „Dcery dvouhlavého draka“ byla naprosto jedinečná.

V ději, který se odehrává v současnosti, je zvláštní tajemník amerického ministerstva zahraničí Nate neodkladně vyslán do Koreje, aby zde projednal zásadní otázky týkající se bezpečnosti a zabránil v odstartování třetí světové války. V Koreji se setkává s Annou, tou, kterou známe právě z autorovi předchozí knihy. Je zde i druhé pojistkou odkazující na příběh románu Dcer dvouhlavého draka – hřeben, který se tentokráte ukáže v rukách samotného prezidenta USA. Jak se k němu však dostal? Nate je vystaven nelehkému úkolu – ukonejšit nenadálý bojechtivý stav v zemi a zachovat dosud trvající mír mezi mocnostmi.

Korea sní již mnoho let o sjednocení Severu a Jihu, avšak veškeré události, jak současné, tak i ty historické, k tolik touženému výsledku nevedou. Světové velmoci se nicméně při každé podobné zmínce probouzí z letargie rychlostí blesku. Každá z nich si chce přihrát polívčičku a být u takto významné události, která by mohla změnit svět totálně naruby.

Příběh, který je čtenáři podán z daleké minulosti této země, přezdívané zemí ranního klidu, je fascinující a mnohdy bohužel plný tragických ran. Sledujeme životní pouť pozoruhodné poslední korejské královny Čajong z rodu Min. Ta pro dnešní Korejce představuje stejnou osobnost jako například Abraham Lincoln pro Ameriku. V mladém věku osiřela, ujmul se jí strýček, následně byla pro svůj původ i atraktivní vzhled vybrána jako manželka budoucího krále. Příběh doslova jako z pohádky, kdy se sirota stala milovanou královnou lidu.

„Koruna je klenot pro ty, kteří na ni hledí, ale břímě pro ty, kdo ji nosí.“
– citace z knihy, str. 69 –

Čajong začala panovat ve svých pouhých patnácti letech. V době, kdy usedá na trůn, se Koreji říkalo poustevnické království. Země byla chudá a zaostalá. V pol. 19. století byla pro ostatní mocnosti snadným terčem. Nastupuje do éry, kdy tradicionalisté bojovali s pokrokáři, chudí se začínali bouřit proti kastovnímu systému. Velkým problémem jsou i dávné spory mezi jednotlivými rody a nenávist vůči vládě zejména kvůli vysokým daním. Na trůn nastupuje v době, kdy byli bezcenní lidé, tedy ti, co se nenarodili do vznešeného či urozeného rodu, prodáváni jako otroci, aby sloužili vrchnosti a bohatým. Měla se tedy rozhodně co učit a proti čemu vzdorovat. Čajong měla neuvěřitelně otevřenou mysl, byla empatická, silná, inteligentní a sečtělá, ač bylo učení a vše kolem něj určeno výhradně mužskému pokolení.

„Ty jednou spadneš do knihy a zbytek života budeš muset prožít mezi stránkami.“
– citace z knihy, str. 45 –

Rozhodla se stát Dračí královnou a hledat pro Koreu pravdu a za ni bojovat tak, jak bojují draci. Spojenkyni nachází v osobě své tchyně, která rovněž pochází z rodu Min a obě začnou pěkně pomaloučku, pěkně zlehka proplouvat do politických pletek, které krok za krokem začínají ovlivňovat zejména pro blaho svého národa.

Dnes již víme, že ke sjednocení Severní a Jižní Koreje dojde pouze za vydání ohromné bolesti a utrpení. Proto znovusjednocená Korea zůstává i nadále nejméně řešitelnou politickou hádankou světa. Odkaz Čajong však zůstává v myslích mnoha Korejců.

Autor opět přichází s dílem, které se vám vryje pod kůži. Ne sice tak hluboko jako jeho předchozí kniha, avšak dost na to, aby vás exotické prostředí Asie dostatečně okouzlilo.

Román vydalo v roce 2023 nakladatelství Mladá fronta. Děkuji Albatrosmedia.cz za zaslání recenzního výtisku.

Denisa Šimíčková