Orgány nepatří do nebe

Zamýšleli jste se někdy nad otázkou, zda byste si přáli, v případě náhlé smrti, darovat své orgány, nebo orgány svých blízkých, těm, kteří je nutně potřebují?

Opravdu velmi silné a emotivní čtení Vás čeká, pokud otevřete knihu Renaty Kalenské. Ona sama si prošla transplantací ledviny a slinivky a nebýt mrtvého dárce, kdo ví, zda by tato kniha kdy spatřila světlo světa.

Nacházíme se v době technologických pokroků, a to ve všech směrech. Zejména toho ve zdravotnictví je obzvlášť potřeba. Díky pokrokům medicíny dnes žijí ti, kteří by dříve neměli nejmenší šanci.

Renata se v knize nazvané Orgány nepatří do nebe, kterou vydalo N media, nebála odhalit svou vlastní zkušenost, ale rovněž odkrývá příběhy dalších lidí, kteří prošli rukama doktora Jiřího Froňka. Sám transplantační chirurg se autorkou nechává zpovídat a neošívá se mluvit o své profesní dráze, ani o osobním životě. Musím říci, že jeho aura na mne přes stránky opravdu zapůsobila. Je to člověk s neskutečnými zkušenostmi, co se nebojí pokoušet se o věci často až na hranici možného. Člověk, který má ve světě obrovské renomé, a přesto ke každému pacientovi přistupuje s pokorou. Jeho osobnost mne jednoduše oslnila.

V knize jsou nám odkryty autentické popisy toho, co prožívá člověk procházející dialýzou a nikdy nekončícím martýriem vyšetření. Jaké jsou pocity člověka, který ví, že bez dárce nepřežije? Jaké to je „doufat“ v něčí smrt, aby nám tím zachránil vlastní život?

Kniha v mnoha ohledech otevírá často tabuizované, avšak fascinující téma dárcovství orgánů. Jak to vlastně celé probíhá? Kdo a o čem rozhoduje? Jak se k dárcovství staví náš stát? Jaká jsou úskalí darování? Proč je dobré zanechat jméno dárce v naprosté anonymitě? To a mnoho dalších nesmírně zajímavých odpovědí na nelehké otázky týkajících se například etiky, rasismu, náboženství, si nám čtenářům dovolila autorka postupně rozkrýt. Sama nejlíp ví, jak nesmírně DŮLEŽITÉ téma dárcovství orgánů je, a že by společnost rozhodně neměla zavírat oči před podobnými tématy.

Velmi přínosným byl i samotný vhled do problematiky očima katolického kněze, etika a biologa Marka Orko Váchy, i psychiatra Radkina Honzáka.

Osobně mě kniha POUZE UTVRDILA, že i po smrti ještě můžeme prostřednictvím našeho těla udělat někomu radost, rozdat mnoho dobra a způsobit, že bude někdo díky nám šťastný… Zrovinka se mi vybavilo dojemné drama s výborným Willem Smithem v hlavní roli – Sedm životů, znáte? Pokud ne, doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková