Tamara se uprostřed noci probudí v autě na lesní cestě. Nepamatuje si, jak se tam ocitla. Co se vlastně stalo?

Druhé covidové Velikonoce. Zemi svírají nejpřísnější epidemická pravidla včetně zákazu nočního vycházení. Tamara se synem a přítelem se z Prahy přesunuli do luxusního domu na vesnici, kde chtěli zůstat, dokud se protipandemická opatření nezmírní. 

Když se Tamara probudí uprostřed noci ve svém autě a zjistí, že stojí na lesní cestě, zachvátí ji panika. Nevzpomíná si totiž, jak se tam dostala ani co tomu předcházelo. Navíc je celá od krve a po návratu domů zjistí, že její přítel i syn někam zmizeli. Tamařina sousedka Alžběta se stará nejen o tři děti, ale i o nemocnou matku. Její bratr – dvojče před lety spáchal o Velikonocích sebevraždu, a tak je toto období pro ni vždycky náročné. Co tyto dvě ženy spojuje? A podaří se Tamaře najít syna dřív, než bude pozdě?

Autorkou knihy Krutý měsíc, která v sobě spojuje detektivku s prvky thrilleru, je spisovatelka Jana Jašová. Ta vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK a je úspěšnou překladatelkou. Za překlad románu Michelle Paverové Zrádce přísahy byla v roce 2010 oceněna Zlatou stuhou a stejné ocenění získala i v roce 2021 za svou knihu Psí dny. Jejím prvním thrillerem byla kniha Znič to jméno, která stejně jako Krutý měsíc vyšla v Nakladatelství Motto.

Bližší informace a ukázku k prolistování naleznete na stránkách vydavatele – zde.

Kniha je psaná v ich-formě a střídají se v ní dvě vypravěčky – Tamara a Alžběta. Jsou sice sousedky, ale téměř se nestýkají. Tamařin přítel se s ostatními vesničany vůbec nebavil, a tak se s nimi nebavila ani Tamara. Alžběta zas Tamaře trochu závidí její vzhled a pokládá ji za pražskou paničku, ze které je znechucená kvůli tomu, s kým je ve vztahu. Když se však ukáže, že o zmizelém klukovi něco ví jedna z Alžbětiných dcer, jejich příběhy se pomalu začnou proplétat.  O co jsou si tyto ženy bližší, o to jsou blíž nejen k odhalení toho, na co Tamara zapomněla, ale možná i daleko starších a temnějších tajemství.

Alžběta je jako hrdinka skvělá. Její vztah s dětmi je popsaný opravdu uvěřitelně. Všechny je miluje, ale zároveň si uvědomuje i jejich chyby. Nejvýraznější jsou její střety s pubertální dcerou, která má vlastní hlavu a na matku se moc zlobí. Bezmoc, strach, že dcera ví něco, co nemá, osamělost, smutek – to všechno prožijete společně s Alžbětou. Líbilo se mi i to, že i když svou matku miluje, občas ji štve, že ji má na starosti, a někdy by byla nejraději, kdyby byla zpátky v domově, odkud ji kvůli koroně s manželem přestěhovali k sobě domů. Je to mnohem lidštější a skutečnější než by byl popis nějaké světice, která všechno snáší s úsměvem a pořád myslí pozitivně, a ukazuje to rozpolcenost lidí, kteří sami pečují o těžce nemocného blízkého.

Tamaru jsem, naopak, chápala jen na začátku. Pokud se snažila dělat všechno pro to, aby našla svého syna, a zkoušela zjistit, co se jí stalo, bylo to fajn. Pak si ale našla milence a její příběh pro mě začal být neuvěřitelný. Která milující matka, které se ztratí jediné dítě, o němž vůbec nic neví, by měla kapacitu řešit milostné pletky a vzdychat po nějakém chlapovi, kterého zná ani ne týden?

Celý příběh se odehraje během šesti dnů. Střídání kapitol přispívá ke zvyšování napětí, avšak nedá se říct, že vás konec překvapí. Pokud tento žánr čtete pravidelně, dojde vám rozuzlení někde v půlce knihy. Autorka vás však svými slovy tak vtáhne do děje, že budete s potěšením číst dál. Pečlivě vybudovaná pochmurná a tíživá atmosféra, dokonale fungující propojení  Tamařiny a Alžbětiny dějové linky s minulostí, záporák, ze kterého vám bude špatně – to vše se Janě Jašové povedlo. Protože je však v knize kladený důraz na spletité mezilidské vztahy a ne na samotné vyšetřování, je vhodná spíše pro ženy.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis