Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Spirála – zamotané psycho

Spirála je matematický obrazec, tajemný symbol, do sebe se stáčející křivka. Je to hrůzné vše požírající monstrum, posedlost. Ať už k tomuto tvaru přistupujeme se sympatií či znechucením, jeho všudypřítomnost je nepopiratelná. Možná si ani neuvědomujeme, kolik spirál nás v běžném životě vlastně obklopuje. Je to jen náhoda?

Spirála, Džundži Itó

V Kurouzu, malém japonském městečku, se právě spirály začaly objevovat až nepříjemně často a nejednomu z obyvatel pořádně zamotaly hlavu. Ze záliby se stala touha a z touhy už zmíněná posedlost. Na první pohled možná nic tak zvláštního, ale když se vám začne kroutit jazyk v puse, asi nebude něco v pořádku. Sousedé se najednou chovají jako maniaci, spolužáci si hrají na šneky a těhotné ženy …no nechte se překvapit. Psycho zápletka jako vyšitá a věřte, že podobných nápadů použil Džundži Itó ve své manze spoustu – a nejen ve Spirále, zajímavé jsou i další z Itóových děl jako Kakashi nebo Tomei.

Průvodkyní příběhem, který se v devatenácti kapitolách rozprostírá přes všechny tři svazky, je mladá studentka Kirie Gošima. Stejně jako její přítel Šuiči si postupně začne všímat podivných událostí, které se v Kurouzu odehrávají, ale na rozdíl od něj s tím nehodlá nic moc dělat. Vlastně by se dalo říct, že je až na chvilkový údiv a nával strachu poměrně apatická, což je ostatně jeden z velkých nedostatků celé Spirály. Nevím jak vy, ale kdyby se mě ve škole pokusil někdo zabít, asi bych tam na druhý den s klidným pocitem nevyrazil. Jedinou relativně racionálně myslící osobou tak zůstává Šuiči, který se ze spirálou zakletého místa snaží od první chvíle dostat, nebo o tom alespoň uvažuje.

Skvělé nápady samy o sobě zkrátka někdy nestačí. To, že jsou některé z kapitol slabší než ostatní, není nic neobvyklého, ale že na sebe logicky příliš nenavazují, to už je jiná. Spíše než o jeden velký a mrazivý příběh se tak jedná o necelé dvě desítky drobných povídek. A právě ono vynucené hromadné spojení obvykle čtenáře vytrhne z atmosféry jako reklama na novou příchuť minerální vody zrovna ve chvíli, kdy se sympaťák Dexter chystá naporcovat svou další oběť. Nálepka horor pak působí spíše jako lákadlo než holý fakt.

Pokud dáváte přednost spíše pohyblivým obrázkům, můžete zkusit zfilmovanou – po vzoru knih velmi rozporuplnou – verzi Spirály, o jejíž režii se postaral všeuměl narozený na Ukrajině Akihiro Higuchi, alias Higuchinski. Žádné super triky, ale snaha o inovativní přístup a postupné navození mrazivé atmosféry. Ze začátku tak sice snímek působí trochu rozvláčně, ale pokud máte s japonskými horory nějakou zkušenost, určitě si v tom najdete to svoje. Higuchiho film navíc nabízí odlišný pohled na příčinu i vyústění děje, takže další plus pro zhlédnutí.

Spirála, Džundži Itó

Něco jiného by to bylo, kdyby stály jednotlivé části samostatně, protože jakožto takové mají větší sílu a schopnost zaujmout, případně navodit onu tísnivou atmosféru a výraz znechucení při pohledu na různě znetvořená těla. Ve spojení s Itóovým kreslířským uměním by to mohl být zaručený hit, který by navíc pozbyl mnoho neduhů celistvého vydání. Kresba je přesvědčivá a děsivá (u kapitoly „Posedlost spirálami 2“ nebo „Komáři“ mě vážně mrazilo), vše postupně graduje, tak jak to má být. V tomto ohledu je laťka skutečně vysoko a osobně bych si klidně nechal líbit více z autorova umění. Kdyby Džundži Itó dovedl do stejné preciznosti i svůj vypravěčský um, věřím, že by nejedno srdce milovníka dobrého japonského hororu radostí zaplesalo.

První dva svazky jsou spíše přehlídkou nejrůznějších zvráceností, jaké se jen s pomocí spirál mohou vytvořit. Ve vzduchu tak sice panuje určité napětí a očekávání toho, co další otočení stránky přinese, jakákoliv příběhová linie je ale výrazně upozaděná. K tomu všemu ta do očí bijící apatie!!!

Smysluplnější vývoj v podstatě nastává až ve třetí knize, kdy se Kirie a dalším postavám konečně rozsvítí a začnou se chovat tak, jak se od nich už od prvních stránek očekává. Trochu pozdě, ale přece. Kurouzu se tou dobou začíná nezadržitelně hroutit, zatímco psychika jeho obyvatel je už dávno v prachu. Oproti některým z dřívějších kapitol bohužel závěr působí tak nějak nemastně neslaně a v portfoliu Itóovy imaginace je to spíše slabší průměr. Velká škoda, zvlášť když v tomto případě čekáte od zakončení nějakou dechberoucí scénu nutící, pro uklidnění duše, znechuceně odvrátit pohled k mírumilovné dvojici hrajících si koťátek.

Úvodní listy jsou krásně barevné, konec každého svazku pak doprovází kratičký dvoustránkový komický úsek se samotným autorem. Ve výsledku to sice velký vliv nemá, ale rozhodně to neurazí, zvlášť přihlédneme-li k velmi příjemné ceně jednotlivých dílů.

I přes všechny příběhové nedostatky je Spirála přinejmenším hodně zajímavým počinem, a i kdyby jen pro tu změť šílených nápadů, stojí za koupi. České lokalizaci víceméně není co vytknout, až na pár mušek se práce povedla. V záplavě mangy pro mladé se navíc jedná o velmi příjemné zpestření, které v tomto případě ocení spíše o něco starší publikum – ikonka 15+ na zadní straně skutečně není jen tak pro srandu. Výhrady ke Spirále sice přetrvávají, ale dalšího Itóa bych bral všemi, …no řekněme všemi sedmi. Lepší hororovou mangu, když už mám toto označení použít, u nás v současné době zřejmě jen tak nenajdeme.

Název: Spirála (Uzumaki, jap.) 1, 2, 3
Autor: Džundži Itó
Počet stran: 208. 200, 222
Cena: 179 Kč, 178 Kč, 195 Kč
Vydal: Zoner Press, 2011

Daniel Šácha

Daniel Šácha

Student Ekonomické Žurnalistiky na VŠB, věčný snílek, vášnivý čtenář, příležitostný filozof, milovník mangy, anime a fantasy. Byť je toho hodně a mnohem víc, všechny tyto položky spojují sny, fantazie a představivost, jelikož právě tyto pojmy patří mezi nejdůležitější aspekty lidské podstaty.

More Posts