Hodnocení: bídaucházejícíjde topěknévynikající
Loading...

Myšlenkové mapy Michaela Chabona

Jen si tak bloumáte mezi regály knihkupectví a v tom vám padne do oka malá útlá knížka s obálkou slibující poznávání tajemství a možnost prokázat svou bystrost. Stín muže s dýmkou navozuje myšlenku klasické detektivky, přesto se uvnitř knihy skrývá něco jiného. Šestnáctero esejí a úvah nad světem, ve kterém žijeme i nad situací světa literárního, vás přiměje nad řádky přemýšlet a číst také mezi nimi.

Pravdou je, že každá z kapitol zavede čtenáře do zcela jiného světa, ať už mluvíme o povídce Mapy a legendy, podle níž nese kniha název a která jej odnese do Ameriky 70. let, Dětském čtivu, kde se po nitce osudu komiksů dostane od inkoustem vonících stránek až k dnešním elektronickým médiím, nebo k příběhům zabývajících se golemy.

„Děti neopustily komiksy; to komiksy ve snaze dosáhnout uznání a uměleckého úspěchu opustily děti. Milovníci a přívrženci komiksů se po letech úsilí, dřiny a pomalu rostoucích zisků dlouhodobě bojí sáhnout po upatlaném dětském čtivu a riskovat tak, že zničí plody práce tolika géniů, revolucionářů i nijak neoriginálních umělců. (….) Komiksy jsou pro mě tak důležité – napřemýšlel jsem se, napovídal a napsal toho o nich tolik –, že kdyby si je můj syn neoblíbil, nejspíš by je musel už dávno nenávidět, protože já jsem komiksy svým dětem přímo ´vnucoval´.“

michael-chabon-goggles

Michael Chabon, zdroj: http://michaelchabon.com

Dokážete-li se prokousávat něčím hloubavějším, než jsou letní romány, fantasy ságy a komixy (čímž nezpochybňuji ani jeden z těchto vynikajících a oblíbených žánrů), shledáte, že eseje Michalela Chambona získávají podobu důvěrného dopisu čtenáři jako právě získanému příteli. Zdá se, jako by vás zasvěcoval do svého pohledu na umění literatury, odkrýval poklady a odemykal tajemství, která se doposud šířila převážně mezi těmi, pro které je spisovatelství denním chlebem. Jindy se zase cítíte jako student v posluchárně a obdivně hledíte na profesora, jenž pevným krokem vyměřuje prostor pódia přednášejícího a odříkává základní poznatky, které by vám měly zakořenit v mysli, vzklíčit a vyrůst v pomyslný strom poznání, přičemž se však cestou neubráníte pobavenému úsměvu.

„Zamířil jsem zpátky do svého pokoje. Jako medvěd v pittsburské zoo jsem podrážděně přecházel ode dveří skrývajících velkou vanu ke dveřím vedoucím do patra a přitom jsem si mapoval území vymezené vlastní lebkou. Vtom můj pohled padl na otčímovu relikvii ze studií na Bostonské univerzitě – na Velkého Gatsbyho.

Velký Gatsby byla nejoblíbenější kniha mého kamaráda, o kterém jsem také usoudil, že pokud se chci dojímat a oddávat velkolepým emocím, tak se s ním v tomhle slzavém údolí nesmím nikdy shledat. Na jeho popud jsem si Gatsbyho přečetl. Ovšem tenkrát ve mně nezanechal žádné dojmy ani stopy. Zmocnilo se mě tušení, že by mi možná pomohlo, kdybych si ho přečetl znova. Třeba mi změní život nebo v něm alespoň najdu něco, co by se dalo vykrást.

Lehl jsem si na postel a otevřel jsem popraskané vydání; byl to obyčejný brožovaný výtisk z nakladatelství Scibner s přebalem, který vypadal, jako by ho vyrobil Ralph u sebe v dílně. Tentokrát si ovšem Velký Gatsby přečetl mě. Velkému Gatsbymu se podařilo to, co každému významnému prozaickému dílu napsanému během autorova úspěšného období: vyvolal ve mně touhu napsat něco podobného, a to díky mým tehdejším fytografickým sklonům, představám o přátelství, nejistých ženách a o tom, jak si lidé o sobě vymýšlejí.“

Mapy a legendy

Věcí, jež by mohla kazit požitek ze čtení, jsou právě všeobecné znalosti autora, které ze stránek přímo prosakují. Velmi často se setkáváte se jmény míst, knih, uměleckých děl a uměleckých osobností, a pokud si většinu z nich nedovede s ničím spojit, cítíte se provinile hloupí, zaostalí, ba přímo až tupí. Máte sto chutí, knihu odhodit/odložit a vrátit se až vychladnete – nebo až si nenápadně ony informace vyhledáte a budete se cítit zase o něco mazanější a zkušenější. Přece jen by čtení knihy nemělo připomínat chvíli s onou reklamní blondýnkou, která prohlásila, že chytrý telefon je ten, který je chytřejší než jeho uživatel… Na čtení knihy si tedy rozhodně připravte dobrou náladu a bystrý rozum. Nemáte-li povahu na překonávání překážek, doplňování nových znalostí a otáčení nejrůznějších témat pod úhlem jiných pohledů než je ten váš, neberte knihu do rukou – nestane se vám ničím jiným než svazkem „chvilokratných črt“ jednoho z nejslavnějších současných spisovatelů USA.

Na knihu Mapy a legendy si zkrátka nedokážu utvořit jednoznačný názor. Po jejím přečtení mám pocit, že bych si ji měla nechat uležet a přečíst znovu a pak ještě dvakrát, jako film, který potřebujete vidět znovu, jako místo, na které se chcete jednou vrátit a vidět ho novýma očima, abyste v něm mohli znovu a znovu objevovat něco nového.

Autor: Michael Chabon

Název: Mapy a legendy. Četba a psaní na pomezí

Překlad: Olga Bártová

Počet stran: 173

Vydal: Albatros, 2011

 

 

Renata Dorňáková

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.

More Posts