Výročí pádu Berlínské zdi využila hudební stanice MTV, která v Berlíně ve čtvrtek 5. listopadu rozdávala Evropské hudební ceny MTV. S udílením byl spojen i mini-koncert irských U2, kteří zdarma vystoupili před Brandenburskou bránou, kudy vedla i nechvalně známá Berlínská zeď.

Pařížská schůzka ministrů čtyř vítězných mocností již nemohla nic změnit na skutečnosti, že druhá světová válka měla dva vítěze, a tudíž muselo mezi nimi dojít buď k přímému vojenskému střetu anebo k nalezení modu vivendi mezi sebou navzájem. Již otázka poválečného uspořádání Německa tedy ukázala, že začíná proces formování dvou antagonistických bloků a odlišných politických systémů.

Poválečné období nebylo rozhodně obdobím klidným, naopak na povrch vyplouvaly dosud skryté konflikty mezi USA a SSSR. Probíhal spor o úžiny Bospor a Dardanely, rozhořela se občanská válka v Řecku mezi komunistickými partyzánskými jednotkami a řeckou vládou, probíhala Íránská krize. Napjatá mezinárodní situace pochopitelně ovlivnila i vztah k poválečnému Německu a jeho další vývoj.

Až dva roky po stavbě Berlínské zdi považoval prezident USA za vhodné navštívit rozdělený Berlín. Ačkoli USA, tehdejší hlavní hráč v partii zvané studená válka, se k aktu stavby Berlínské zdi postavily více než chladně, prezident USA John Fitzgerald Kennedy dokázal svým proslovem vyvolat šílenství. Nepřesným použitím neurčitého členu „ein“ se sice označil za koblihu, vytvořil tak ale další memento města, které přes noc rozťala komunistická zlovůle. Obyvatelé Západního Berlína jej zbožňovali. Sám Kennedy při odletu řekl svému poradci: „Takovýhle den už do smrti nezažijeme.“

Čerstvě ženatý jednadvacetiletý voják a v té době upřímně věřící komunista, který do SED (Sjednocené socialistické strany Německa) vstoupil v devatenácti letech, po naléhání a nátlaku zaměstnavatele se později přihlásil i do východoněmecké armády NVA. Jeho politická poctivost byla přímo ukázková a tak byl Hagen Koch vybrán do elitního pluku v Berlíně.