„Byl jsem popravdě trochu skeptik,“ říká již úspěšný ředitel Moravskoslezské Sinfonietty Jan Soukup

Než přejdeme k samotnému rozhovoru, nechtěl byste čtenářům nejdřív o sobě něco povědět?

Jmenuji se Jan Soukup. Narodil jsem se v Praze. Na severní Moravě, konkrétně v Řepištích, bydlím už 15 let. Nyní studuji na Ostravské univerzitě, fakulta umění, obor fagot. Předtím jsem studoval na Janáčkové konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě.

Nápad založit symfonický orchestr se zrodil už v roce 2010 a realizován byl o rok později. Jaký impuls Vás vedl k tomuto kroku? Pomáhal Vám někdo s uskutečněním nápadu?

Tak já jsem měl původně v plánu vrátit se zpátky do Prahy, ale životní situace se zkomplikovaly, tudíž jsem zůstal tady. A jelikož jsem kreativní člověk, tak jedním z mých snů už dávno bylo založit jakýkoliv klub kamarádů, kteří by hráli symfonickou tvorbu. Proto jsem si v roce 2010 řekl, že založím symfonický orchestr, požádal jsem pana starostu v Řepištích o pomoc, který mi dal k dispozici velkou sportovní halu, která byla tehdy nově postavena − máme tam prostor ke zkoušení, zázemí a vlastně v roce 2010 jsme začali s plánováním. V únoru 2011 jsme měli první zkoušku.

Předpokládám, že jste byl k hudbě veden už od malička, je to tak?

Ano, má maminka je učitelka, má aprobaci pro první stupeň. A byla mou první učitelkou hudby vůbec, která mě vedla od malička ke hře na zobcovou flétnu.

Na jaké další hudební nástroje umíte hrát?

Hraju na zobcovou flétnu, na klarinet, fagot (to je má hlavní činnost), potom něco na klavír a jinak zpívám v divadle.

A v jakém divadle zpíváte, jestli se můžu zeptat?

Jsem externím členem operního sboru opery Národního divadla Moravskoslezského v Ostravě.

Už jsme Vás mohli uslyšet v nějakém představení?

V tomhle divadle jsem nastudoval již 12 oper, konkrétně například La Wally s Evou Urbanovou nebo zrovna teď připravujeme náročnou operu Lohengrin od Richarda Wagnera.

Vraťme se ještě k založení orchestru. Neměl jste strach z případného neúspěchu?

Byl jsem popravdě trochu skeptik, protože je to nevídaný počin založit v obci, která má kolem 1700 obyvatel symfonický orchestr. Je to hlavně náročné z hlediska dopravy, ale nakonec se ukázalo, že je z Ostravy dobré spojení. Cesta trvá zhruba 25 minut. Dá se to zvládnout.

Moravskoslezská Sinfonietta je jedinou orchestrální akademií na Severní Moravě a ve Slezsku, která nabízí široké uplatnění studentům a absolventům konzervatoří či základních uměleckých škol. Zajímá nás, podle jakých kritérií si vybíráte uchazeče. Co vše musí splňovat?

My konkurzy do orchestru neděláme, ale technická úroveň orchestru je o mnohem vyšší než byla před dvěma lety a nyní se hráč před vstupem do orchestru musí ,,smířit“ s tím, že programy jsou technicky i výrazově náročné.

Kde se mohou potenciální kandidáti dozvědět, že hledáte např. houslistu?

My máme internetové stránky www.sinfonietta.cz. Jak říkám, muzikantů není nikdy dost, hodně se i střídají muzikanti v průběhu roku. Řekněme, že za rok se jich vystřídá kolem 150. Tudíž kdo bych chtěl s námi hrát, není problém mne kontaktovat.

Pamatujete si na první ohlasy veřejnosti poté, co jste odstartovali první koncertní sezónu? Jak ji lidé zpočátku hodnotili?

Ano, když jsme měli první zahajovací koncert, tak se tohoto koncertu zúčastnilo 170 umělců, hudebníků a zpěváků. V publiku sedělo 500 lidí. Byl to obrovský koncert, byl to obrovský počin. Ještě dlouho se o tom mluvilo. Pořád se o tom ještě mluví.

Existují nějaké koncertní zážitky, na které vzpomínáte rád, nebo které byste nejraději vymazal?

Zážitek ve smyslu, že jsem zažil svůj nejdelší koncert, který trval 4,5 hodiny právě se Sinfoniettou, kdy jsme doprovázeli v Nové Bělé paní Doležílkovou a jejího manžela Maria Zhanga. Bylo to opravdu náročné i z důvodu, že pršelo. Orchestřiště naštěstí bylo zastřešeno.

Jak dlouho se připravujete na koncerty?

U nás to jde velmi rychle, většinou tak máme v průměry 4 zkoušky na jeden program, tudíž každý musí zvolit samostudium orchestrálních partů, jinak bychom to nezvládli.

Jako sídlo jste si zvolili vesnici jménem Řepiště, jak jsme si už řekli, které je situováno mezi Vratimovem a Frýdkem-Místkem. Proč zrovna toto místo?

Já tam vlastně bydlím, a protože máme v Řepištích mimořádně štědrého pana starostu a také zastupitelstvo. Podporují nás, ve sportovní hale je příznivá akustika.

Mají někteří hudebníci problém s dojížděním?

Je tam dobrá dopravní obslužnost. Z centra Ostravy se dostanou hudebníci bez problémů. Jezdí k nám autobus č. 81. Je sice pravda, když je koncert, nebo generální zkouška, tak je problém dostat všechny hudebníky do autobusu, když někdo vystupuje, musí vystoupit všichni cestující :-).

Tato koncertní sezóna nám přináší bohatý repertoár. Skladby, které budete hrát, si vybíráte dle své oblíbenosti?

Já se přiznám, já jsem trochu sobec :-),  jelikož většinou vybírám podle sebe a podle toho, co by se líbilo publiku,  přičemž pan dirigent občas nesouhlasí.

V nedávné době jste byli oceněni v rámci programu PRAZDROJ LIDEM, který se zaměřuje na zlepšování kvality života v regionech např. v oblasti kulturního a sportovního vyžití. Co pro Vás konkrétně toto ocenění znamená?

Díky tomuto výjimečnému programu můžeme zakoupit tympány, velký buben, povlaky na nástroje a perkuse. Čili dovybavit bicí sekci, která je velmi potřebná v symfonickém orchestru.

Plánujete někdy v budoucnost koncerty i v zahraničí?

Rádi bychom, ale není to snadné. Stojí to ohromné úsilí a velmi vysokou finanční částku. Pořád se o to pokoušíme, máme rozpracovaný projekt s mexickým dirigentem, který nás bude dirigovat na jarním koncertu, pan Claudio Ordaz, který nás chce na oplátku pozvat do Finska.

Má Moravskoslezská Sinfonietta nějaké plány do budoucnosti?

Samozřejmě, máme plány. Máme udělaný rozvrh na rok dopředu, takže snad 23. června bude na podiu skoro 250 umělců. Takže to bude velký koncert. Příští rok bychom rádi pořádali 9. symfonii od Ludwiga van Beethovena s operním sborem Národního divadla v Ostravě. Plno akcí, na které Vás srdečně zvu.

 Co se týče Vašeho volného času, jak ho trávíte?

Přiznám se, já volný čas nemám, protože já žiju 24 hodin denně hudbou. Můj den probíhá tak, že ráno si přečtu e-maily, vyřídím korespondenci, pak jdu do divadla, do školy, večer jdu zpívat do divadla (na představení), tak to pokračuje celý týden a o víkendech mám zkoušky se Sinfoniettou.

Jste tak spokojený?

Ano, jsem velmi spokojený, protože je to můj život.

Za celou redakci panu Soukupovi moc děkujeme, že si na nás našel chvilku čas, a tímto si čtenáře, milovníky vážné hudby, dovolíme pozvat na nejbližší koncerty, které se uskuteční 30. března v Řepišti nebo 25. května v Ostravě.

Eliška Okapová