Redakční blog – Můj život v Londýně

Tereza Dibonová – Můj život v Londýně

Na své české univerzitě jsem si podala žádost o individuální studijní plán, přihlásila se na au-pair program, vybrala rodinu a vyrazila. A tak jsem teď tady, v úžasném světě zvaném Londýn. Pro někoho krásné místo plné nevšedních zážitků a pro někoho špinavé a deštivé velkoměsto. Já se přikláním k té první skupině.

Nebudu se rozepisovat o rodině, u které bydlím a pracuji, protože to sem nepatří. Jen to že jsou to typičtí Angličané – vždy milí, s úsměvem na tváři a ochotní pomoci, i když trochu nepřístupní a konzervativní.

Prvním šokem pro mne bylo, že spousta prodavačů, číšníků a jiných podobných zaměstnanců má ještě horší angličtinu než já. Hned jsem se cítila lépe a říkala si, že když tady mohou žít bez problémů oni, tak proč ne já. Je tady tolik přistěhovalců, že potkat rodilého Angličana není vždy tak snadné. Asi také proto je tu nejčastější otázka, s kterou se setkávám: „Where are you from?“ Musím říct, že Londýňané už mají cizince celkem v malíčku a podle přízvuku se rychle zorientují a přiřadí Vás do správného koutu Evropy popřípadě Afriky, Asie atd. Z  toho co jsem vypozorovala v jazykové škole, do které jsem se posléze přihlásila, tak Češi mají jeden z nejlepších přízvuků vůbec. Naopak Španělé a Italové mívají dost problémy a s anglickou výslovností se doslova perou. Jedno tady mají ale všichni společné – snahu seznámit se s někým novým a najít si přátele. Takže se Vám klidně může stát, že ač vyrazíte na výlet sami, později už se budete kochat krásami Anglie společně třeba s nějakým Švédem, Němcem, Turkem nebo třeba i Angličanem.

Druhým šokem pro mne byly ceny. Věděla jsem, že tu bude draho, ale že až tak? Než jsem odjížděla, říkala jsem si, jak nebudu díky svému kapesnému 80 liber týdně v balíku. To jsem ale nevěděla, že jen 20 liber dám za dopravu v Londýně a to mluvím jen o víkendu, protože přes týden nikde moc nejezdím. O jídle ani radši nemluvím. Ale už jsem si zvykla nepřepočítávat. A možná je to i má chyba. Kdybych si odpustila víkendová kafíčka ve Starbucks, byla bych na tom možná lépe. Co se týče památek, no nebudeme si nic nalhávat, na Prahu Londýn prostě nemá. Big Ben? Opravdu jsem myslela, že bude větší. London Bridge? Tohle ani za něco hezkého nejde považovat, ne? Trafalgar Square možná. Speciálně v letním hezkém počasí je tam moc krásně. Nejvíc jsem si však užila výlet na lodi, která pluje po Temži až do Greenwich, které je známé jako místo, kudy prochází nultý poledník. Je tam také velký park a nádherný výhled na jižní Londýn a jeho mrakodrapy. Takže pokud se sem chystáte, nezapomeňte toto místo navštívit, opravdu stojí za to. Jako další velmi pěknou památku doporučuji Tower of London a také vůbec všechna místní muzea a to hlavně British Museum,  které má nádherný  interiér, exteriér i zajímavý obsah. A nezapomeňte se podívat do  Camden Town, kam Vás většinou žádný průvodce nevezme. V této části města potkáte osoby nevídaného vzezření, nakoupíte nejlepší dárky pro své blízké a velmi dobře a za nízkou cenu se najíte.

Mě, jakožto mladou a nespoutanou studentku, na Londýně nejvíce baví způsob trávení volného času. Je tu tolik možností. Každý den se něco děje, skoro každý víkend je zorganizován nějaký festival. Nebo jestli máte v oblibě výstavy, můžete si vybrat z celé řady. Kino, bowling, ZOO, nákupy –  to vše je na každém rohu. Sportovní nadšence určitě zaujme široká škála různých lekcí, které zdejší fitness centra nabízí. Kluby a diskotéky jaké u nás prostě nejsou. Jedinou nevýhodou je, že tady končí většinou ve 2 ráno. Ale jsou i kluby, ve kterých můžete řádit až do 2 odpoledne. Výjimkou není ani retro diskotéka na kolečkových bruslích.  A když máte hlad, je tu nespočet možností, kde se najíst. Preferujete čínskou, italskou nebo španělskou kuchyni? A co třeba zkusit etiopskou, íránskou nebo korejskou?

Jedním z mých největších zážitků tady byl dvoudenní karneval v Notting hill. Byla to obrovská pouliční párty na způsob karnevalu v Riu. Založili ji kdysi místní obyvatelé původem z Karibiku a stala se z toho jedna z největších „streetových“ akcí světa. Koná se každoročně vždy na konci srpna. Představte si obrovskou masu lidí tančících v uličkách, průvody masek, spousta dobrého jídla, pití, muziky a k tomu nádherné počasí. No prostě jedinečné. A asi před třemi týdny se na naší ulici konala taková menší akce, jejíž účelem bylo, aby se místní lidé seznámili a stali přáteli. Takže každý vytáhl před dům stůl s pohoštěním, přichystaly se hry pro děti, živá muzika, později večerní letní kino a mohlo se seznamovat. No umíte si tohle představit třeba v Praze?

Už tady pomalu začíná podzim, listí se zbarvuje a lidé začínají oblékat bundy a kabáty. Podzim je tu prý jedno z nejhezčích ročních období, takže já už taky pomalu natáhnu svou „džísku“ z místního sekáče (protože čím větší „oldschool“ tím lépe) a vyrazím do Hampstead Heat parku, který je takovým venkovem uprostřed velkoměsta. Jen tak si sednu na lavičku, k zakousnutí si koupím obrovský čokoládový muffin a budu pozorovat děti v těch jejich rozkošných školních uniformách, jak si to míří do škol, které spíše připomínají středověké hrady než školní budovy, jaké známe u nás. A samozřejmě se budu na každého smát, tak jak se tady sluší a patří.

Redakce