Sabina, Carl a Sigmund – příběh jedné psychotrojky

Sabina v podání Keiry Knightley přijíždí na psychiatrickou kliniku Burghölzli v Curychu, kde se setkává se svým lékařem Carlem Jungem. Carlovi je krásných třicet, má našláplou kariéru, bohatou, éterickou a blonďatou manželku, která nosí pod srdcem jeho dítě. V momentě, kdy se na scéně objeví rachitická Keira, je divákovi jasné, že ona bude tím něčím, co Junga, neustále pokuřujícího doutník, vyvede z uspořádané životní míry.

Název filmu odkazuje k tehdejší nové léčebné metodě – psychoanalýze, kterou díky Freudovým spisům Jung dobře zná. Příjezdem Sabiny je tak nemálo vzrušen, protože může tuto metodu vyzkoušet na ruské židovce v praxi. Sledujeme tedy Junga neboli Michaela Fassbendera, jak sedí za pacientkou na židli a snaží se prostřednictvím hovorů odhalit příčiny jejího dysfunkčního chování.

Následně se ukazuje, že byla Sabina v dětství týrána a bita svým otcem, přičemž ji to vlastně „tak trochu“ vzrušovalo. Jung je výsledkem léčby nadšený, podporuje totiž psychoanalytickou teorii, která za motivaci lidského chování považuje procesy, které jsou před vědomím člověka ukryty a navíc jsou spojeny se sexualitou, s lidskými – neoblomnými pudy.

O všem s nadšením píše otci psychoanalýzy Sigmundu Freudovi (Viggo Mortensen) a jejich kontemplující přátelství tak může začít. Divákovi pomalu dochází, že půjde hlavně o „mluvící“ film a že název snímku nemusí odkazovat jen k samotné psychoanalýze, nýbrž ke vztahu, který se prostřednictvím metody dialogu (na rozdíl od tak oblíbené léčby elektrickými šoky) začne dostávat Jungovi pod kůži. A samozřejmě i Sabině, a to nejen kvůli pár šrámům od pásku z Jungových kalhot.

Právě uzdu Jungovy polygamie popouští další z jeho pacientů, psychiatr Otto Gross. Ten vstupuje na scénu v pravou chvíli, pomalu upadající dějová linka okolo Sabiny, Carla a Sigmunda totiž lechtivé oživení potřebuje. Ottu mu s prosbou poslal Freud, aby léčil jeho mírně nemorální pohled na svět. Jung naopak Ottovu sexnázoru podléhá a stává se sám předmětem svého zkoumání, kdy si uvědomuje neoblomnost pudů, jež jdou Sabině naproti.

Film tak bude mít odlišnou hodnotu pro znalého psychologa a psychologií nepolíbeného pozorovatele. Snímek totiž může být pouze odpočinkovou, příliš nenaplňující mini-romancí s příchutí termínů jako libido nebo anální fáze, nebo taky populárně naučným obrazem o fenoménu Freud či Jung a pro ty, kteří neradi u filmů hodně poslouchají a neusilují o absolutní pochopení, to může být zase trochu nuda a ztrácení se.

Nebezpečná metoda je natočená na motiv románu Život mezi Jungem a Freudem Sabiny Richebächer. Kromě toho, že jde o víceméně faktografický počin, může na snímek nalákat herecký výkon Keiry Knightley, kterou její vzhled  k roli jakoby předurčil. Její charakteristická vystrčená brada a vychrtlá postava tak jen zintenzivňují až děsivé tělesné afekty, které doprovází její psychické problémy a my je pozorujeme celý začátek filmu. Právě počáteční zobrazení psychického stavu Sabiny nás k filmu připoutá. Bohužel postupné sílení jejího psychického zdraví vede k pomalému upadání divákovy pozornosti.

Klára Elšíková