Mezi zdmi

U nás bylo možné tento film zhlédnout například v rámci francouzského kulturního festivalu Bonjour Brno, kde však byly lístky již půl hodiny před představením beznadějně vyprodány. Možná i proto se snímek dočkal dalších repríz v kině Scala. Jednu z nich jsem navštívila i já.

Celý příběh se odehrává ve školním prostředí kolem ústředního učitele francouzštiny. Zdánlivě jasná úloha kantora se však postupně mění v křehkou hru s žáky, z nichž každý má osobitý přístup k učení. Jsou nezvladatelní, jsou nepředvídatelní, stejně jako je chaotický i život ve 21. století. V jediné třídě, kde vedle sebe sedí Francouzi, Arabové či Číňan, se odkrývají sociální problémy, které netrápí pouze jednu předměstskou školičku. Podle mého názoru se jedná o metaforu dnešního světa usilujícího o demokracii, kde se každý může něco naučit. Ze zdánlivě jednoduchého a přímého jazyka čtrnáctiletých dětí na nás útočí velké kontrasty a paradoxy společnosti. Otevírá se zde také obludná propast mezi učiteli a žáky, propast, která se vytváří z pouhé příslušnosti k určité skupině, propast, do které je obtížné nespadnout a udržet si nadhled. Z plátna se k nám dostává nevyřčená otázka odměn a trestů; jak trestat, pokud jsou všechny metry krátké? Poutavý příběh se nesnaží poučovat ani nic vnucovat, nesnaží se obhajovat chyby svých hrdinů a nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek, aby každý z nás zabilancoval na oné tenké hranici správného jednání.

Není to typický film s epickým líčením po sobě jdoucích událostí a překvapivým vyvrcholením. Naopak, skončí stejně nenápadně, jako začal. Přesto zůstávám sedět, oči upřené na plátno ještě dlouho po závěrečných titulkách. Nutí mě to zamyslet se, nemohu se zbavit pocitu prázdného opojení. Za mnou se však již ozývají hlasy ostatních. Mnoho diváků vystupuje kriticky, hlučně vytýká filmu zdlouhavost a stěžuje si, že se nedozví, jak vlastně dopadly životní osudy protagonistů. Já nesouhlasím – nejedná se o žádné impresionistické dílo bez děje, ani o americký velkofilm s prostoduchou zápletkou; a myslím si, že kdo čeká od tohoto filmu nečekané rozuzlení, nechápe zcela jeho podstatu. Podle mého názoru je nedůležité, jak to „dopadlo“; ten hlavní přínos snímku tkví v jeho neopakovatelných situacích, které všichni tak dobře známe, v jeho strohosti, s jakou nám surově nabízí neotřelý pohled na celou problematiku lidského společenského života; v jeho prostotě, která se nesnaží hrát na city a vynechává melodramatický patos, který se tomuto tématu přímo podbízí. Snímek si žádá vnímavého diváka, který se sám podílí na jeho interpretaci. Pokud si chcete udělat svou vlastní představu, vřele doporučuji se podívat, pohrávám si totiž s myšlenkou, že co divák, to jiný náhled na tento skvostný snímek… zkuste si udělat ten svůj – přinejmenším se mnou můžete nesouhlasit.

Mezi zdmi (Entre les murs)
Francie, 2008

Režie: Laurent Cantet
Hrají: François Bégaudeau

Iva Adamová

Studentka Masarykovy univerzity, oboru Evropská hospodářská, správní a kulturní studia, která by ráda procestovala celý svět. Píše ráda o všem, co se děje kolem, zajímá se o kulturní dění, politiku, jazyky a ve volném čase o sport - zejména běh a snowboarding. Její "srdeční" zemí je Francie a "cestovatelským snem" Kapské město.