Reportáž z premiéry „Legenda o Kateřině z Redernu“

zdroj obrázku  www.saldovo-divadlo.cz

Koncem prosince jsem se chystala na svou první operu. A rovnou na operní premiéru, tudíž jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu, co mám od tohoto díla očekávat… Bála jsem se, jestli to nebudou dvě hodiny ztraceného času. Na operu jsem totiž nikdy moc nebyla. To jsem si ale myslela jen do té doby, než jsem zažila představení „Legenda o Kateřině z Redernu“ . Toto dílo mě naprosto uchvátilo, skutečně stojí za to. Nevěříte? Zkuste si přečíst moji reportáž z premiéry, anebo si rovnou zajděte na příští představení, které se koná v divadle F. X. Šaldy už ve čtvrtek 29. 1. 2015

Tato opera je unikátní už jenom svým námětem. Je inspirována životem Kateřiny z Redernu, která je velice významnou osobností Libereckého kraje. Ne nadarmo jsem použila slovní obrat „je inspirována“. Nejde totiž o životopis Kateřiny. Libreto zachycuje velice věrně dobové události z konce vlády císaře Rudolfa II. až po dobu po Bílé hoře. Kateřina však zemřela ještě před bitvou na Bílé Hoře, nezažila tedy konfiskaci svého majetku Albrechtem z Valdštejna, ani nucený odchod „nekatolíků“, kteří odmítli konvertovat k nové víře a podrobit se tak vůli nového císaře Ferdinanda II.

Děj opery začíná smrtí manžela Kateřiny. Kateřina je tak nucena převzít správu nad panstvím místo svého nezletilého syna. Vede si velice dobře a je svými poddanými respektována. Do děje se vřítí doslova jako velká voda postava Albrechta z Valdštejna. Albrecht je velice charismatický a cílevědomý muž, začne se o Kateřinu ucházet, ta ho však odmítne. Valdštejnovi však nejde o samotnou Kateřinu, ale o její nemalý majetek. Snaží se tedy ovlivnit jejího syna Kryštofa. Kryštof je mladý, nezkušený, snadno ovlivnitelný. Nejprve se matky před Valdštejnem zastává, pak jí ale vyčte, že lpí na starých zvycích, že by se měla přizpůsobit novým pořádkům. Dojde mezi nimi ke konfliktu a syn od matky odchází. Kateřina je z konfliktu se synem velice nešťastná, nedokáže však zradit svou víru, podrobit se císařově vůli a přejít na katolické náboženství. V závěru hry se však Kryštof pokorně vrací k matce a omlouvá se jí, že byl tak slepý a neprohlédl Valdštejnovu manipulaci. Dojde mezi nimi k usmíření a k vzájemnému odpuštění, matka ho vyprovází do exilu, pokud by tu Kryštof zůstal, musel by se podrobit císařskému nařízení a konvertovat ke katolické víře.

Námět opery je velice nadčasový, nepojednává pouze o období po Bílé Hoře, v historii se mnohokrát opakoval podobný scénář, kdy byli lidé nuceni emigrovat z důvodu politické či náboženské nesvobody, docházelo ke konfiskaci majetků, k pronásledování osob, které se nechtěly podrobit. Přímo v průběhu představení se objeví několik symbolů z historie lidstva, které mluví za vše – na jevišti se mihne hákový kříž a také srp a kladivo – jde o velice dramatickou scenérii, na mě tato část představení měla největší emocionální dopad, tajil se mi dech, jakým způsobem byla scéna upravena, všichni tanečníci a rekvizity byli v černé barvě, i hudba byla velice dramatická a působivá, měla jsem pocit, že se dívám na výjev z očistce, dýchala na mě smrt a beznaděj – tato scéna se velice povedla, věřím, že se všem lidem v hledišti tajil dech. Je úžasné, jaké emoce může v divákovi vzbudit správně upravená scéna v kombinaci s monumentální hudbou a úžasnou choreografií. Všechno bylo perfektní, a to jak samotný taneční projev, tak kostýmy:

Smekám klobouk před úžasným baletním souborem Divadla F. X. Šaldy. Provázel diváka celým představením, umocňoval zážitek z opery v každé scéně – díky němu bylo představení krásné nejenom po hudební stránce, na jeviště byl také krásný pohled, pořád se tam něco dělo, vše bylo v pohybu. Na balet taky moc nejsem, ale co předváděli tanečníci na jevišti při tomto představení – byla to prostě nádherná podívaná.

Toto představení na mě působilo jako celek naprosto vyváženě. Díky baletnímu souboru se bylo na co dívat, orchestr i zpěváci byli excelentní, ani chvíli jsem se nenudila, vše do sebe krásně zapadalo, vizuální i hudební část představení se nádherně doplňovala.

Jediné, co bych vytknula, je projev hlavní sólistky liberecké opery Lívie Obručník Vénosové, která ztvárnila Kateřinu. Někde jsem četla, že její hlas je popsán jako “mladodramatický soprán“. To celkem sedí, protože když se tato dáma do toho opře, otřásají se i okenní tabule. Mrazí při tom v zádech, ale v některých polohách je její hlas až nepříjemný. Možná namítnete, že se to dá od sopránu čekat a že tomu nerozumím. Ano, nejsem odborník v oblasti operního zpěvu. Vím jen, co se mi líbí, a co ne. Těch tónů, které mě ale tahaly za uši, nebylo naštěstí moc. Víc mi však vadilo, že jsem Kateřině rozuměla přibližně každé třetí slovo. První minutu představení jsem dokonce ani nepoznala, že zpívá česky. To je ale jediný drobný detail, který narušil můj jinak velice pozitivní zážitek z představení. Pokud jde o mužské party, z nich jsem byla nadšená. Všichni představitelé hlavních mužských rolí byli velice charismatičtí, měli nádhernou barvu hlasu, jejich projev mě naprosto uchvátil. Takhle si představuji kvalitní zpěváky. Při jejich poslechu se mi tajil dech. Jmenovitě mě fascinovali tyto krásné hlasy: Albrecht z Valdštejna v podání Luboše Skaly a Kryštof v podání Michala Bragagnola. I ostatní zpěváci byli úžasní. Nad tímto dílem bych se dokázala rozplývat hodiny a hodiny. Skutečně jsem si to užila.

Na závěr ještě jedna komická vsuvka. Nevím, zda to bylo tvůrci opery takto myšleno, ale my jsme se úžasně bavili, když se na scéně objevil Rudolf II. Jak jistě víte, Rudolf II. Byl tak trochu blázen a měl zálibu ve výstřednostech. Oblékal se velice nekonvenčně, například měl v oblibě klobouky s ovocem. V jednom takovém slušivém klobouku se také mihnul na jevišti divadla v tomto představení. Jeho klobouk z ovoce nás tolik nešokoval. Když jsme však viděli jeho sukýnku z „buřtů“, nemohly jsme se s kamarádkou ubránit desetiminutovému výbuchu smíchu, za který nás ostatní diváci v hledišti pravděpodobně nenáviděli. Nemohly jsme si ale pomoct. Posuďte sami, jde o velice slušivý kostýmek=)

Nejsem si jistá, zda to bylo cílem autorů opery. Ale my jsme v tom díle našly naprosto všechno. Úžasně strhující životní příběh silné ženy plný zvratů, několik velice dramatických scenérií, hromadu charizmatických herců, zpěváků a tanečníků a navíc kulturní vsuvku v podobě legračního a bláznivého Rudolfa II., který tento dramatický děj úžasně odlehčil. Z divadla jsme odcházely nadšené, plné dojmů, o kterých jsme ještě několik hodin živě debatovaly u sklenky vína. A tak to má být. Takový dojem má v lidech zanechat správné divadlo. Má v lidech vzbudit spoustu protichůdných emocí, nemá vše sdělit přímo a na rovinu, má lidem nechat prostor pro vlastní fantazii a dát jim námět na diskuzi. Všechny tyto dojmy ve mně toto představení zanechalo. Asi se na něj půjdu podívat znovu. Jak o tom teď píšu, vše se mi vrací, chtěla bych ty emoce prožít znovu. Bylo to nádherné. Běžte se také podívat, tohle dílo stojí za dvě hodiny Vašeho času. Budete na něj ještě dlouho vzpomínat a budete toužit po tom, abyste si vybavili každičkou notu nádherné hudby a každý jednotlivý krok tanečníků. Je to zážitek.

Divadlo F. X. Šaldy

ADRESA: nám. Dr. Edvarda Beneše 22, 460 01 Liberec

POKLADNA – tel. 485 101 523, 487 377 351, e-mail: pokladna@saldovo-divadlo.cz

PŘEDPLATNÉ – ABO – tel. 485 107 836, 487 377 353,

e-mail: predplatne@saldovo-divadlo.cz

WEB: http://www.saldovo-divadlo.cz/

Kateřina Martinová