Rodinný příběh Pojedeme k moři

15. února, 2016 Dominika Kamenská LaCultura=HEADLINE, Recenze - tip na knihu 0

Úžasný, dojemný, strhující příběh v režii Jiřího Mádla plný emocí, kde můžeme vidět začínající dětskou lásku, život v partnerských vztazích, život rodiny s hendikepovaným dítětem, domácí násilí, alkoholismus v rodině, a především pevné a intenzivní přátelství dvou nejlepších kamarádů, kteří vyprávějí tento skvělý příběh, ale i radost, smutek a úmrtí.

Zdroj obrázku: Cervenykoberec.cz

Haris a Tomík jsou nejlepší přátelé od… no od malička. Tomík se rozhodne, že natočí film, protože jeho zálibou je zkoušení různých záběrů s kamerou, chtěl by se stát filmařem. A tak se rozhodne, že bude natáčet všechno, co zažije, úplně všechno. Pomocí jeho záběrů můžeme pozorovat, jak se vyvíjí jeho přátelství s kamarádem Harisem, nebo jak bojuje o svou spolužačku, do níž je zamilovaný. Dále zde Tom zažívá smrt své milované babičky. Pořád chtěl po babičce, aby spolu šli krmit labutě, až to nakonec nestihli. Jestli se diváci pozorně dívali, tak zjistili, že v momentně, kdy se Tom oblékal na pohřeb, tak na pozadí hraje úžasná a dojemná písnička od Nedvěda – Zvoní, zvoní jen chvíli, čímž tato píseň obohatila a zvýraznila onu danou situaci.

Dále se Tom se svou kamerou snaží zjistit, kam pořád odchází jeho táta, když zrovna doma nepracuje u počítače. Pomocí kamery zjistil, že tatínek nemá jinou ženu (tak, jak si myslel), ale že Tom má invalidního bratra na vozíčku, kterého tatínek chodí pravidelně a tajně navštěvovat…

Ale ani Tomův kamarád Haris to nemá v životě lehké. Harisův táta bije jeho maminku. Z počátku chlapec slýchával hodně hádek pozdě v noci, které nakonec přešly v bití, až jednoho dne začal bít agresivní otec i Harise. Maminka Harise kvůli tomu začala pít alkohol.

Na konci filmu, kdy se Haris a jeho maminka chtějí zbavit negativních vzpomínek, se rozhodnou, že odjedou k moři, tak jak si to Haris vždycky přál…

Z českých filmů je tenhle film pro mne doposud nejlepší, který jsem kdy shlédla. Velice dobrý nápad je ten, že to vše jakoby točili dva jedenáctiletí kluci, a že oni poznali v tak mladém věku „opravdový život“ (domácí násilí, smrt, atd). Oba kluci byli do svých rolí vybraní úplně výborně, protože jsou zcela sehraní.

Více z LaCultury...