Mé jméno je Nikdo. Nikdo Owens.

Nikdo Owens je hlavním hrdinou novely Neila Gaimana a už to ho předurčuje k neobyčejnosti. Takže čím nás světoznámý autor fantasy překvapí v Knize hřbitova?

Bylo jednou jedno docela obyčejné malé město. V tom městě stála zcela obyčejná čtvrť plná domů jako jsou kterékoli jiné domy. Jenže v jednom z nich žila rodina TOHO dítěte. Muž Jack byl profesionál. Naprosto neslyšně se vkradl dovnitř a přinesl smrt třem členům rodiny. Zbývalo jen to neškodné batole, které nesmí vyrůst. Jenže batole zmizelo. Muž Jack si zachoval klid. Soustředil se. A vydal se ve stopách několika měsíčního chlapce deštivou ulicí do kopce. Došel až k zamčené bráně starého hřbitova. A zatímco jeho cesta tam skočila, příběh chlapce se plně rozvinul.

Malý chlapec byl přijat pod ochranu duchů a jiných nadpřirozených stvoření, která dlela na hřbitově. Byl adoptován manžely Owensovými a vychován svým opatrovníkem Silasem k tomu, aby se stal řádným gentlemanem a zároveň se naučil využívat Svobodu hřbitova. Dostal jméno Nikdo Owens a prožil hezké a pozoruhodné dětství. Jednoho dne se ale muž Jack vrátil dokonat svůj úkol a je na Nikdovi, zda se mu dokáže postavit.

Kniha hřbitova není nejnovějším Gaimanovým dílem. Vydavatelství Polaris tuto publikaci vydalo v roce 2008. Tehdy jsem ji četla poprvé a plně mě oslovila, snad ještě více než jiné Gaimanovy knihy. Možná proto, že si snadno oblíbím knihy s kladnými charismatickými hrdiny a Kniha hřbitova dokáže  každou vedlejší postavu ukázat ve světle potencionální hlavní postavy s vlastním spletitým, avšak ukrytým příběhem. Možná proto, že kniha je dobrodružná a napínavá, ale není v ní mnoho krveprolití. Možná proto, že vás bude obcházet mráz, ale klidně knihu půjčíte i dětem, protože nevyvolá noční můry.

Fanoušci tohoto známého britského autora fantasy dobře vědí, že Gaiman rád (a dobře) spolupracuje na tvorbě komiksů, např. legendárního Sandmana. Není proto divu, že byl i Nikdův příběh převeden do komiksové podoby. Nakladatelství Comics Centrum rozdělilo adaptaci knihy do dvou barevných obrazových novel. Na ilustracích se podíleli David Lafuente, Scott Hampton, P. Craig Russell, Kevin Nowlan, Galen Showman. Závěrem ještě podotýkám, že překladu se znamenitě ujal Jan Kantůrek. Knihy vyšly v roce 2016.

Nedávno jsem na původní knihu narazila v knihovně a s potěšením jsem si ji vzala domů a přečetla znovu. Potvrdilo se mi staré úsloví – číst znovu dobrou knihu je jako potkat starého přítele. A jaký příběh byste znovu rádi potkali vy?

Korektura: K.Ch.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.