Polibek z hlubin

Autorkou knihy „Polibek z hlubin“ je australská knihovnice a spisovatelka Alicia Jasinska, která vyrostla na polských pohádkách. Číst román v létě někde u vody, asi bych se bála smočit si jen prstík u nohy.

Hlavní hrdinka jejího nejnovějšího romanfantasy young adult románu je Gisela, jež byla zavražděna a utopená nyní bloudí jako vodní víla v oblíbeném lázeňském městečku Lésné Wody. Touží po návratu mezi živé, mezi smrtelníky. Což je poměrně reálná možnost, jen ji musí políbit někdo, kdo se do ní opravdu zamiluje. Zmiňuji NĚKDO, protože je do příběhu zahrnuta otázka nejistoty určení vlastní identity. Příslušnost k pohlaví se mezi utopenci a rusalkami bere jako podružná záležitost a s touto nerozhodností bohužel souvisí i jisté projevy sebepoškozování. Jenže najít takového zachránce nebylo vůbec lehkým úkolem. Který muž (nebo žena) si něco začne se sice krásnou a neodolatelnou rusalkou, jejíž tělo je však smrtelně modré a k tomu všemu mokré od všudypřítomné kapající vody? Je vůbec možné někoho takového najít?

Nejen v jejích stopách jí je místní nemilosrdný osmnáctiletý (!!!) vymítač Kazik, který se snaží chránit prameny Leśné Wody právě od zlých a krvelačných démonů. Jenže jsou rusalky, ztracené duše, jež zemřely za tragických okolností, opravdu tolik nebezpečné? Sám Kazik přichází k podstatě a poznání jejích tíživé existence velkou oklikou, avšak nakonec se dozví o tajích těchto často nešťastných přízraků víc, než původně zamýšlel. Hodně mu v tom pomůže starší sestřenice Zuzanna, která mi byla velmi sympatická pro svůj humor a empatii a pochopení právě k duchům, jež ve většině případů nepůsobí místním lidem a turistům nekalosti z vlastního potěšení.

„Víra je věřit tomu, že vyšší moc má s člověkem nějaké plány, i když se mu život sype na kousky.“
– citace z knihy, str. 66 –

„Polibek z hlubin“ přichází s příběhem o přízracích lapených mezi nebem a zemí, jímž je odepřen nejen samotný pozemský život, ale i tolik toužebné posmrtné bytí. Navíc řeší problematiku homosexuality a polyamorie.

Příběh o vodnících a vílách, co do vodního toku vábí oběti, lesních i vzdušných duších, čertech a ďáblech, kteří lační po lidské krvi, čarodějnictví, magii a exorcismu mě zaujal, avšak právě ony narážky na neurčitost pohlaví, homosexualita i tzv. mnoholáska mě rušily. Chápu, že do moderních young adult románů toto nejspíše patří, proto se začínám smiřovat s tím, že jsem prostě už ze starého železa 😊.

Co se mi naopak líbilo velice bylo zdůraznění neukotvení víry. Ve vyprávění se stíraly rozdíly a prolínaly zvyky starého i nového náboženství. Místní lidé sice docházeli na nedělní bohoslužbu, modlili se k bohu, přesto přinášeli obětiny démonům, s kterými chtěli být zadobře. A vlastně i samotná homosexualita exorcisty je něco, o čem se až tolik nemluví.

Jde o originální fantasy příběh s pohádkovými prvky, který mě oslovil, do děje mě vtáhnul okamžitě a od první stránky mne zajímalo, jak budou Giseliny peripetie pokračovat a zda se dočká vytouženého osvobození z „bytí“ mezi dvěma světy, z kterého by tuze ráda utekla.

Čtení jsem si nesmírně užila, a i přes drobné výhrady, které však nemají s umem autorky nic společného, spíš jen s mým rozdílným smýšlením a pohledem na určitě věci, byl román velice čtivým. O osobitém pojetí ani nemluvím. Rozhodně vřele doporučuji nejen mládeži, které je román primárně určen, ale i dospělým, kteří se rádi sem tam ocitnou v pohádkovém světě a přejí si nahlédnout do svízelí dnešní doby.

Závěr příběhu byl napínavý a nečekaný. Mluví se o pokračování, na které se tímto budu moc těšit.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Grada.cz.

Denisa Šimíčková