12 povídkových večerů s Ayan Mathis

Kniha začíná velice slibně, neboť hned na počátku je nasazen nejsilnější příběh. Na jeho konci máte pocit, že po tomhle tato kniha musí být to nejlepší, co jste četli. O čem se bavíme? Hlavní hrdince onemocní její sedmiměsíční dvojčata Philadelphia a Jubilee těžkým zánětem plic. Je rok 1925. Teprve sedmnáctiletá Hatii si neví příliš rady a nakonec tak nedokáže zabránit smrti svých dětí.

„Před třemi dny se kašel dětem zhoršil. Hattie si přes sebe přehodila kabát a zašla se zeptat hokynáře do Penn Fruit, kde by dostala eukalyptus. Poslal ji do nějakého domu pár bloků odtud. Hattie byla v Germantownu nová, a tak se ve spleti uliček brzy ztratila. Když konečně celá zmrzlá dorazila na místo, zaplatila té ženě patnáct centů za sáček něčeho, co by doma v Georgii měla zadarmo. „Ty jsi ale drobek!“ řekla ta žena s eukalyptem. „Kolik ti je, děvče?“Hattie se při té otázce naježila, ale řekla, že je jí sedmnáct. A aby ji žena nepovažovala za nějakou nešťastnici, která právě přijela z jihu, rychle dodala, že je vdaná, manžel se učí na elektrikáře a právě se s ním přistěhovala do domu na Wayne Street.„Tak to je dobře, děvečko. A kde máš rodinu?“Hattie zamrkala a polkla naprázdno. „V Georgii, paní.“„Ty tady nikoho nemáš?“„Sestru, paní.“ Neřekla, že matka jí zemřela před rokem, zrovna když byla Hattie těhotná. Její mladší sestra Pearl, zdrcená smrtí matky a tím, že zničehonic osiřela a ocitla se na severu jako cizinka, odjela zpátky do Georgie. Hattiina starší sestra Marion odjela také, přičemž tvrdila, že jakmile přejde zima a ona porodí, vrátí se. Hattie si nebyla jistá, zda se Marion skutečně vrátí.Žena se na ni zahleděla. „Půjdu s tebou a podívám se na ty drobečky,“ řekla. Hattie odmítla. Byla bláhová, hloupá a příliš hrdá, než aby připustila, že potřebuje pomoc. Domů odešla sama, v ruce sáček s eukalyptem. Zimní vzduch ji pálil jako oheň a očišťoval ji od všeho kromě vůle uzdravit její děti. Papírový sáček svírala prsty připomínajícími promrzlé pařátky. Do domu na Wayne Street vtrhla s mimořádně jasnou myslí. Cítila, že do svých dětí vidí i přes kůži a svalstvo, že vidí až do hloubi jejich hrudníčků, až do unavených plic.“ Ukázka z knihy

Mnoho povyku pro nic?

Po raketovém začátku jsem očekával udržení dějové linie, ale autorka se snažila každým příběhem šokovat a dotknout se snad všech diskutabilních témat přes některé z dětí. Připomíná mi to dort pejska a kočičky od Josefa Čapka: v dobré víře smícháte to nejlepší, ale výsledek zdaleka není takový, jak jste očekávali. Z toho důvodu za sebe tuto knihu nemůžu doporučit jako celek, ale pokud hledáte silný příběh před spaním, tak na 12 večerů máte co číst, a nevadí, že je to pokaždé jiné vyprávění.

Dvanáct kmenů Hattiiných

Ayana Mathisová

Praha 2014

Host Brno

304 s. vázaná

Josef Sádecký