Imogen Heap přijede konečně potěšit Prahu!

Už před 12 lety zazářila Imogen Heap na anglickém nezávislém hudebním nebi se svým prvním oficiálním albem iMegaphone. To jsem ale byla ještě malá holka, takže mě to tenkrát neosvítilo. Teď už jsem ale pořádně velká holka a Imogen s ním zabodovala i u mě. A nejen u mě.

Sklidila úspěch po celém světě, u kritiků i u posluchačů. Teď už by bylo trochu zastaralé jí pořád řadit mezi nezávislé, tedy ty okrajové žánry, které sotva někdo poslouchá. Naopak. Oslovuje fanoušky napříč žánry.  Milují ji vyznavači elektra, popu, indie, rocku, trip hopu či ambientní hudby. A v každém tomto chlívečku má obdivovatelů opravdu hodně. Přesunula se tedy z okraje trochu více do středu, ale do laciného středního proudu naštěstí nepatří. A myslím, že ani nikdy nebude.

S posledním albem Ellipse (2009) objíždí svět. Po Americe a ostrovní Británii (kde řádí právě touto dobou) se přesune na  pevninu, kde kromě Prahy navštíví třeba i Berlín, Oslo, Kodaň, Miláno nebo Amsterodam. Pak jí ještě čeká Austrálie a Asie.

U nás jí můžete slyšet 2.3. v Divadle Archa od 20 hodin.

Jak to všechno bylo

Jak už jsem trochu naznačila,  Imogen má strašně zvláštní hlas. Takový…no, opravdu hypnotický. Nic lepšího mě nenapadá. A ve spojení s neobvyklým stylem hudby zvláště vyniká. Někteří říkají, že se pohybuje někde mezi Annie Lnenox, Enyou a Bjork. Zvláště s Bjork jí kromě hudby spojuje i nepříliš běžný styl oblékání. Její módní kreace jsou známé a obdivované skoro stejně jako její hudba. Ale kde jinde by se měl člověk oblékat ulítle, když ne v Británii.

Jak to s Imogen tedy bylo. Už od malička hrála na různé hudební nástroje.  Zvládla například klavír, cello nebo klarinet. První písničky pak začala skládat už ve svých jedenácti letech. Když jí bylo dvanáct, rodiče se rozvedli a ona odešla na internátní školu, kde se později nepohodla se svým učitelem hudby. Za trest se měla učit sama a tím se, naštěstí pro své nynější fanoušky, seznámila s elektronickou hudbou.

Když byla starší, studovala prestižní uměleckou BRIT School, kde v 18 letech nahrála svá  první čtyři dema. Pak to šlo celkem rychle. Za několik měsíců už měla podepsanou smlouvu s Almo Sounds.

V roce 1996 začala spolupracovat se skupinou Acacia, kde se seznámila s Guy Sigsworthem (spolupracoval např. s Bjork nebo Sealem). Působila zde jako hostující zpěvačka a spoluskladatelka.

Label Almo Sounds jí v roce 1996 vydal už zmíněné album iMegaphone. Bylo složeno z její vlastní tvorby i písní napsaných ve spolupráci s Guy Sigsworthem. V čele se singly „Getting Scared“ „Shine“ a „Come Here Boy“ si Imogen postupně razila úspěch v USA i v rodné Británii.

Almo Sounds ale začalo na Imogen tlačit, protože mělo docela problémy. Přestalo propagovat její album s tím, že musí rychle udělat CD nové , které bude obsahovat ještě více hitů.  Skvěle rozjetá kariéra se náhle zastavila a situace se ještě zhoršila, když bylo Almo Sounds pohlceno společností Universal. Imogen najednou patřila k té části interpretů, kterou Universal nechtěl v té chvíli dál podporovat. Pro ně byla pořád velmi okrajová.

Ještě že Guy Sigsworth Imogen nabídl spolupráci. Po několika úspěšných singlech  se společně rozhodli vydat album s názvem Details. To už jako skupina Frou Frou. Kritici sice album přijali s jásotem, ale posluchači už tolik nadšení neprojevili. Společnost Islands Records už pak tedy další album odmítla vydat. Nabídli sice podporu Imogen pro její další sólové album, ale tuhle nabídku pro změnu odmítla ona (přišlo jí to nefér).  S Guyem pak dál spolupracovala třeba na „Holding Out For The Hero“ (to je „ta moje“ ze Shreka 2).

V roce 2005 Imogen vydala album Speak For Yourself v nákladu pouhých 10.000 kopií. Po špatných zkušenostech s nahrávacími společnostmi se rozhodla vydat ho na vlastní náklady (založila společnost iMegaphonic) a svůj byt přestavěla na malé studio. Z tohoto studia pravidelně vysílá videoblogy (na YouTube), takže se fanoušci mohou podívat, co se právě děje.

Na své následné mini-tour vystupovala jako „one women band“. Pomocí svého laptopu obsluhovala všechny nástroje a do toho zpívala, hrála na klavír nebo na Array mbira (=americká obdoba africké mbiry). Dočkala se ohromného úspěchu a Sony BMG a RCA Victor jí album znovu vydali i v USA, Kanadě a Mexiku, takže se nakonec prodalo 120.000 kopií.

Od léta 2007 pracovala na jejím posledním albu, tedy Ellipse. Kvůli jejímu nabitému životu album vypustila do světa až v roce 2009. Mezitím se věnovala i charitě nebo jiným hudebním projektům. Nebo obojímu dohromady. Vydala totiž i CD na podporu Tibetu Songs for Tibet: The Art of Peace.

Imogen Heap je momentálně na vrcholku kariéry. Má spoustu fanoušků (3. prosince přenášel její intimní koncert server Billboard.com a sledovanost této show trhala rekordy) a zároveň je uznávanou interpretkou i mezi kritiky. Nominaci na cenu Grammy v roce 2006 neproměnila. Tehdy byla nominována  ve dvou kategoriích s písní Hide and Seek (to je druhá „moje“) .  Před pár však už tuto nejprestižnější hudební cenu světa získala. Tentokrát v kategorii Best Engineered Album, Non-Classical (právě za Ellipse).

Takže znovu, 2.3. Divadlo Archa v Praze, 20 hodin. Imogen Heap Praze ukáže, jak se to správně dělá. Navíc jí můžete osobně pogratulovat k ceně.

Lístky v sítích Ticketpro a Ticketstream za 770 korun.

Veronika Schieblová

Miluju hudbu. Zpívám. Miluju film. Na ty jen koukám. Tak jest:)