Garážová legenda The Stooges, samozřejmě v čele s Iggy Popem, zahraje ve Frýdku-Místku!

Skupina The Stooges byla založena již v roce 1967, avšak ve svých začátcích se nesetkala s žádným výraznějším komerčním úspěchem. Během roku 1969 vydala své debutové stejnojmenné album, které však nesklidilo příliš pozitivní kritiku. Nicméně kapela se stávala postupně stále proslulejší svou velmi divokou a do té doby poměrně nevídanou pódiovou show. Frontman Iggy Pop, vlastním jménem James Newell Osterberg, Jr., se často na koncertech svlékal, vystupoval pod vlivem drog a své performance neopomněl okořenit dalšími nejrůznějšími eskapádami. Kromě toho, že se kupříkladu válel nahý ve střepech, pral se s návštěvníky koncertů, vytahoval své přirození či údajně jednou předvedl svým fanouškům felaci přímo na pódiu, byl také jeden z prvních muzikantů, kteří začali skákat do publika, čímž se v podstatě stal průkopníkem „stage davingu“. Pouhý jeden rok po první desce spatřilo světlo světa druhé řadové album s názvem Fun House, které rovněž neoslovilo výraznější část veřejnosti. Reakcí kapely byly různé personální změny, ale čím dál palčivější se stávaly problémy způsobené drogami, především heroinem. Častá neschopnost The Stooges vystupovat vedla samozřejmě k ukončení spolupráce s nahrávací společností. V této době se Iggy blízce spřátelil s Davidem Bowiem, který vzal kapelu pod svá ochranná křídla a pomohl ji nahrát v roce 1973 naprosto fenomenální třetí album Raw Power. Rovněž jako u předchozích desek, nejprve po nahrávce neštěkl ani pes. Avšak již v druhé půli sedmdesátých let byli The Stooges považováni za veličinu a s odstupem času byl jejich vliv na vývoj rock´n´rollu shledán nedocenitelným. Mnoho významných muzikantů přiznalo, že The Stooges velmi zásadně ovlivnili jejich tvorbu a pohled na hudbu vůbec. Ne nadarmo bývá Iggymu přezdíváno „Godfather of punk“ („Kmotr punku“). Nicméně pouhý rok po Raw Power byl Iggy Pop natolik zničen heroinem, že se skupina rozpadla. Iggy však dokázal, nakolik je silnou osobností a za dva roky se za pomoci přátel z osidel toxického démona vymanil a odstartoval poměrně slušnou sólovou kariéru.

Iggy Pop nahrál od roku 1977 celou řadu výborných studiových desek. Za zmínku stojí určitě hned první dvě alba The Idiot (1977) a Lust for life (1977), která patří dle mého soudu k nejpovedenějším. Ze série řekněme převážně „rockově“ laděných alb vyčnívají jeho dva poslední počiny, jedná se o nahrávky Préliminaires (2009) a Après (2012). Jak již jejich název napovídá, jsou inspirovány francouzskou kulturou a skutečně na nich některé písně ve francouzštině zaznívají. Skladby na těchto dvou albech jsou pomalejší a jemnější, než jsou fanoušci tohoto interpreta zvyklí, a mají velmi blízko k jazzu, blues či chansonu. Poslední album je složené výhradně z „cover verzí“ světově známých interpretů, jakými jsou například Edith Piaf, Frank Sinatra, The Beatles či Yoko Ono. Tato radikální změna žánru svědčí také o jakési vnitřní transformaci v podobě uklidnění tohoto bouřliváka, není se však čemu divit vzhledem k tomu, že letos oslavil své 66. narozeniny. Nicméně na pódiu je to pořád velký divoch, který to i ve svém pokročilém věku umí pořádně rozbalit.

Mnoho lidí zná Iggyho díky kultovnímu filmu Trainspotting (1996), ve kterém nejenže představuje idol hlavních „hrdinů“, ale také zde zaznívají jeho dvě skladby Lust for Life a Nightclubbing. Co se také týče filmové tvorby, Iggy ztvárnil celou řadu vedlejších rolí. Jakožto příležitostného herce ho můžeme zahlédnout například ve filmech Jima Jarmusche: Coffee and Cigarettes (1995) a Dead man (1995) a dokonce si zahrál v kultovním sci-fi seriálu Star Trek.

V roce 2003 dochází k reunionu The Stooges v podobě Iggyho alba s názvem Skull ring, na kterém se podíleli také někteří původní členové kapely – bratři Ashetonovi. Některé skladby na tomto albu pak Iggy Pop nahrál s pop punkovými skupinami Green Day a Sum 41. S bratry Ashotonovými, které ještě doplnil Mike Watt na baskytaru, pak v roce 2007 vydávají desku The Weirdness, která je časově vzdálena od Raw Power neuvěřitelných 34 let. Letos, poměrně nedávno, vyšlo jejich poslední album příhodně nazvané Ready to die, na kterém již bohužel nezazněla kytara Rona Ashetona, který v roce 2009 zemřel. Vystoupení ve Frýdku-Místku bude součástí turné pořádaného právě k příležitosti vydání této desky, která se navíc těší pozitivní kritice, což je jasným argumentem pro navštívení koncertu této živoucí a stále produkující legendy.

Jediným výraznějším nedostatkem je výběr předkapely ve formě české skupiny Tata Bojs, která nemá s The Stooges příliš mnoho společného. Vzhledem k tomu, že se v okolí i v rámci celé republiky nachází celá řada výborných punk rockových či garážových kapel, které by byly mnohem důstojnějším a kompatibilnějším doplněním pro Stooges, jeví se tento tah pořadatelů jako naprosto nepochopitelný a neuvážený. Spíše než by Tata Bojs přitáhli své fanoušky na jejich takto poměrně drahé vystoupení, může tato kapela odradit některé fanoušky Iggyho a Stooges, kteří si nebudou chtít nechat svůj zážitek pokazit produkcí kapely, která je absolutně nezajímá. Nabízí se bohužel v podstatě jen jedno vysvětlení a tím je ignorantství lidí, kteří jsou za výběr předskokana odpovědní.

Oproti původnímu plánu nebude koncert s největší pravděpodobností open air, ale bude uspořádán 22. 6. 2013 ve sportovní víceúčelové hale, která tvoří dominantu města a oproti některým předpokladům stále ještě odolává demoličním záměrům. Lístky jsou rozděleny do dvou cenových kategorií: stání u pódia 1190 Kč a stání 850 Kč (k prodeji zde: http://vstupenky.ticket-art.cz/index.php?pg=predstaveni&id=8743). Přestože se nejedná zrovna o malé částky, měla by být tato akce pro fanoušky, řekněme alternativnějších forem rocku, povinností. Obzvláště pro ty, kteří bydlí ve Frýdku-Místku a okolí, bude 22. 6. naprostým hudebním svátkem, který si mohou užít ve svém rodném kraji a nemusí se kvůli němu „táhnout“ v lepším případě do Prahy nebo na některý z velkých festivalů.

Lubomír Brháček