Pohoda své festivalové poslání splnila. Nabídla skvělý výběr interpretů a mix žánrů

Nick Cave and The Bad Seeds si získali publikum už první písní „We no Who U R“, a je třeba říct, že její refrén vám zněl v uších ještě druhý den. Charisma Nicka Cavea asi nejvíce pocítili diváci a posluchači v prvních řadách, kterým zpíval své texty přímo z očí do očí. Když poté zazněla skladba „People aint no good“, jako by se tento moment a koncert zakonzervoval v čase. Dovolila bych si říct, že se dostal pod kůži i těm, kteří Nicka Cavea nikdy obzvlášť neposlouchali.

Druhým obrovským charismatem Bažant Pohody byl Thom Yorke a Atoms for Peace. Thom Yorke – známý především díky své kapele Radiohead – stejně jako Nick Cave ukázal, že v jednoduchosti je krása a snad i opravdovost. Bez speciálních efektů a oblečků odehrál dvouhodinový set, ve kterém se objevil třeba počin „Cymbal Rush“ z jeho sólové tvorby nebo „Rabbit in your headlights“ vzniklý ve spolupráci s britskými legendami UNKLE, přičemž diváky neochudil ani o své ikonické taneční pohyby.

Hodně bohaté zastoupení měla na Pohodě elektronická – DJská a taneční scéna. Hned ve čtvrtek to pod stanem rozbalil Major Lazer, nejspíš z důvodu autorských práv či nepřítomnosti zpěvačky Amber však z očekávané písničky „Get Free“ zahrál pouze první sloku. Na Majora Lazera pak s DJským setem navázal Thomas Pentz známý pod jménem Diplo, který si na pódium jako taneční doprovod přizval i obyčejné smrtelníky z prvních řad.

Unavené sobotní odpoledne rozproudili ve dvě hodiny francouzští Naive New Beaters, v čele s excentrickým zpěvákem s beranicí na hlavě, doplněnou toreadorským svrškem a indiánskými kalhotami. Ti spojili elektroniku s výraznými kytarovými grify třeba v písni „Bang Bang“. Divokou a veselou povahu kapely potvrdil samotný zpěvák, který za fotku požadoval jointa nebo „make love“.

Pod typickou barevnou maskou zahrál Aaron Jerome, který stojí za hudebním projektem SBTRKT. Jerome hrál bez kolegy Samphy, největší úspěch přesto měly písně z jejich alba z roku 2011. Vedle nich si Jerome pohrál například s písněmi Jamese Blakea nebo s hitovkou „Get lucky“ v podání Daft Punk, nicméně v posluchači nevyvolal výraznější pocity než přirovnání k průměrné britské diskotéce.

Českou taneční elektro scénu reprezentovali na Pohodě brněnští Midi lidi a Ventolín, který rozhýbal návštěvníky i poslední sobotní den ve tři hodiny ráno.

Od elektronických rytmů dala návštěvníkům odpočinout kapela Zrní, která toto léto hraje na čtyřiceti festivalech. Ta pro LaCulturu prozradila, že i když jsou festivaly v získání si diváků náročnější než vystupování v klubech, Pohoda byla jedním z těch, kde byli diváci přístupní, a jak řekli, „přišli poslouchat i hudbu, nejen si zaskákat“.

Pauzu od skákání nabídla také kapela Youth Lagoon. Kudrnáč Trewor Powers, který za tímto projektem stojí, dokázal vytvořit klubovou atmosféru, přičemž hrál především písně z letošního alba Woudrous burghouse.

Klasickou indie scénu zastoupily kapely Kaiser Chiefs a Bloc Party, které návštěvníkům zahrály hity jako „Ruby“ nebo „Flux“. Bloc party však navíc umožnila i výživné pogo, kterému posluchači Kaiser Chiefs z neznámých důvodů nakloněni nebyli.

Hopsavý koncert odehráli také Django Django, kteří své vystoupení započali songem „Hail Bop“, a stejně jako britští Bonobo ukázali, že naživo znějí mnohem lépe a přesvědčivěji.

Objevem festivalu by mohla být partička MØ, v jejímž čele stojí zpěvačka Karen Ørsted. Energická Dánka dostala posluchače plným hlasem, který by se dal v určitých polohách přirovnat ke zpěvačce Yeah Yeah Yeahs Karen O. Při koncertě vyjevila také punkového ducha kapely, který byl cítit i z pohazování jejího vysoko posazeného copu, který připomínal bič.

Pohoda tak nabídla široký výběr žánrů, představila zaběhlé i čerstvé hudebníky, umožnila tancovat o život i rozjímat, takže „chapeau bas a jen tak dál“.

Klára Elšíková