„Jsou tyhle povídky aspoň trochu dobré? Doufám, že ano.“

Asi s těží byste uhádli, kterého autora jsem právě citovala. Tuto myšlenku formuloval Stephen King ve sbírce Za soumraku. Skutečnost, že i literární velikán jako je právě Stephen King, který napsal řadu skvělých románů a jeho jméno se okamžitě spojí s žánrem hororu snad každému, je mi velmi sympatická. Ukazuje autoru moudrost, pokoru a všímavost. A jsou jeho zmíněné povídky dobré?

Inu, rozhodně nejsou špatné. Jak už to s povídkami bývá, některé z nich vás mohou mírně rozčílit svým otevřeným koncem, některé vám svou zápletkou připomenou jinou autorovu tvorbu a jiné ve vás budou dlouho doznívat a zanechají za sebou ozvěnu či otisk, pro který si je budete chtít za čas přečíst znovu a znovu.

Přiznám se, že jsem nikdy nevyhledávala horory a poctivě se držela dobrodružné fantastiky, případně SCI-FI. Přesto u mě měl King čestnou výjimku. Zvláště, když jsem byla mladší a všechny ty děsy byly abstraktnější. Avšak i nyní neodolám, abych si jeho knihu nepřečetla a vzhledem k rozsáhlosti tvorby, mám pořád, co objevovat. King totiž nepotřebuje brutalitu, aby přivedl čtenáře k nervy drásajícímu napětí. Důkazem toho je i většina povídek ze zmíněné sbírky.

Ano, v některých se vraždí a snad každou z nich provází smrt. V některých se vyskytuje nadpřirozeno a jiné vás nutí přemítat o tom, kam až dokáže zajít lidská mysl, zvlášť pokud je chorá. Některé postavy nejdou pro slovo daleko, některé vás vezmou na opravdu ošklivá místa a jen na okraj zmíní každodenní zvěrstva, horory, které se skutečně dějí.

Sbírka Za soumraku nabízí čtenáři 13 povídek. Čeká vás duchařská romantika Willa; vraždící maniak v Utíkej, Káčo, utíkej; podivně se plížící Harveyho sen;  klasicky Kingovské Odpočívadlo; mystérium pro dietáře s názvem Rotoped; Věci, které po nich zůstaly o přeživším z 11. září; atomové Maturitní odpoledne; mrazivý příběh ochránce brány světa, pana N.; vraždící Pekelný kocour; Předplatné New York Times za velmi výhodnou cenu v telefonátu ze záhrobí; stopař, který možná nebyl Němý; záhadná léčitelská holčička Ayana a kus napětí nás čeká V úzkých.

Pomyslným bonusem je promluva k čtenáři alias Úvod a také Soumračné poznámky v krátkosti prozrazující,  okolnosti a inspiraci vzniku povídek.

Krátký rozhovor o strachu se Stephenem Kingem (AJ), zdroj:www.youtube.com

Stephen King se narodil v Main (kde se ostatně odehrává řada jeho příběhů) v roce 1947. Během studia přispíval do školních novin a po promoci (1970) hledal místo jako středoškolský učitel angličtiny, avšak byl nucen přijmout dělnickou práci. Přesto se vždy ve volné chvilce věnoval psaní a neúnavně posílal svou tvorbu do různých časopisů a v roce 1973 mu novela Carrie umožnila plně se věnovat spisovatelské dráze (viz oficiální stránky autora). Od té doby jeho jméno získalo přídomek mistr hororu.

Jeho tvorbu u nás vydává nakladatesltví BETA, které o něm mj. uvádí: „Autorova tvorba dosahuje úctyhodných čísel. Na kontě má 81 knih. K tomu připočtěme přes 100 povídek, 9 knižních sérií, z toho nejznámější Temná věž a Zelená míle, a řadu filmových scénářů. V některých snímcích si navíc střihl menší či větší roli. Spisovatel oslaví v roce 2017 sedmdesátku a do literárního důchodu se rozhodně nechystá. Sám prozradil, že na každý rok chystá novou knihu.“

Co tedy přimělo autora bestsellerů zapochybovat o tom, zda jsou povídky ve sbírce Za Soumraku dobré? Inu, to vám vysvětlí v úvodu své sbírky. Jde mimo jiné o to, že povídka je specifickým a náročným žánrem, zvláště pro svůj krátký rozsah.

Je ale na místě jeho načatou myšlenku odcitovat celou: „Jsou tyhle povídky alespoň trochu dobré? Doufám, že ano. Pomohou vám přečkat nudný let (pokud čtete) nebo dlouhou cestu autem (jestli je posloucháte)? V to opravdu doufám, protože když se tohle stane je to svým způsobem zázrak.

Psal jsem je s velkou chutí, to je jisté. A doufám, že se do nich rádi začtete, a že vás strhnou. A dokud si budu pamatovat, jak se to dělá, nepřestanu.“

Musím říct, že pro mne je nejlepší povídkou ta první. Ačkoli vlastně není Willa nikterak zvláštně děsivá, je to příběh, ke kterému se budu vracet, a který se do mě okamžitě přepsal.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.