Odhalte tajemství Heavenu

V zemi Heaven se lidé dělí podle barvy očí do tří říší – hnědoocí žijí v květinovém ráji Sunflowerlands, zelenoocí v tajemné a chaotické Luně a modroocí v Angeldomu, říši známé díky kráse a umění.

Když se hnědoocí Julia a Carlos, zelenooká Olivie a modrooký Elliot náhodou potkají v hlavním městě, objeví ve slavné galerii temné tajemství, které změní jejich pohled na svět, v němž žijí. Zjistí, že existuje skupina, kterou společnost nepřijala…  Tito lidé se ale rozhodli, že se přestanou skrývat, a chtějí ukázat světu, co jsou zač. Proč některým neni povoleno žít? Co znamená v Heavenu dokonalost? A je možné změnit svět?

Autorkou knihy Tajemství Heavenu: Země z popela, která vyšla díky úspěšnému předprodeji na platformě Pointa, je Michaela „Miky“ Vášová, patnáctiletá dívka s velkou fantazií. Navštěvuje pedagogické lyceum a mezi její koníčky mimo psaní a čtení patří malba i kresba, zpěv a její kapela. Píše, protože se jí v hlavě denně přehrávají různé příběhy a má potřebu s nimi něco dělat a zaznamenat je. A tato kniha zachycuje pro ni velice důležitý příběh, který ji donutil napsat i druhý díl.

Kniha má zajímavou anotaci, která slibuje originální a strhující příběh. Hlavní myšlenka není vůbec špatná, Heaven je vykreslený tak, že máte chuť dozvědět se víc o tom, jak to v něm vlastně funguje, a jeho historie v sobě ukrývá spoustu momentů, které měly velký potenciál zamíchat dějem. Potěší i hezká mapa na začátku knihy. I samotný popis postav v anotaci zní skvěle: zlomená dívka, umělec, ve kterém roste nenávïst, pár, který rozdělují nespravedlivé podmínky. Problémem ale je to, že nic z toho, co vám je slibováno, ve skutečnosti nedostanete. Upozornění: v recenzi se nacházejí spoilery.

Nejenže postavy nejsou takové, jak je vykresluje anotace, ale v celé knize se věci jen tak dějí, a to bez ohledu na logiku. Dozvíte se něco o tom, jak vypadal život postav předtím, než se potkaly, pak se náhodou odhalí ono zmiňované tajemství, následuje filozofování o tom, že to není správné a nekonečné rozebírání vzájemných citů postav, které funguje u Julie a Carlose, kteří se znají a mají společnou minulost, ale už ne u Elliota a Olivie, kteří se teprve potkali, nic o sobě pořádně nevědí, ale hlavně, že pro sebe okamžitě znamenají všechno. Nějaký vývoj vztahu se vůbec nekoná, prostě se jeden druhému líbí a chtějí být spolu, tak to tak bude.

To platí i pro Heaven. Tolik zajímavých informací a náznaků a příběhů z minulosti, ale žádné vysvětlení toho, proč to funguje tak, jak to funguje. Prostě to tak je. A tak je to se vším. I se společenskými vyvrheli, i s celou tou slavnou“revolucí“, která se prostě stane. Hrdinové pro změnu nemusí nic udělat ani nic obětovat. Prostě přijdou, navlečou se do kostýmů, udělají si vyjížďku po hlavním městě… a to je vše. Ano, opravdu vše. Společnost se změní, všichni žijí spokojeně a šťastně, všechno je takové, jaké to hrdinové chtěli, všechno funguje, všechny problémy se tak nějak vyreší samy… všemocný vůdce krajiny, o kterém bylo v knize jen pár zmínek, se stal v den „revoluce“ obětí atentátu… a nikomu to nevadí, nemá to žádný vliv na děj ani na životy lidí v Heavenu… prostě se to nějak stane, tak jako všechno ostatní. Otázkou také zůstává, jak je možné, že ve fantasy světě s vlastní historii, kulturou a mytologií znají umělecké velikány z našeho světa.

Myslím si, že kniha měla velký potenciál, který bohužel nenaplnila. Je nedotažená a místo toho, aby šla do hloubky, po celou dobu klouže po povrchu. Postavy jsou sice sympatické, ale nevýrazné a snadno zapomenutelné. Chybí napětí, postavám se všechno daří na první pokus, takže se o ně nejenže nebojíte, ale jejich osud vám po čase začne být úplně lhostejné. Pokud young adult knihy čtete pravidelně a máte s čím porovnávat, příběh vás moc bavit nebude a důležitá odhalení prokouknete ještě předtím, než o nich postavy vůbec začnou přemýšlet.

Knihu bych proto doporučila hlavně mladším čtenářům, kteří s young adult literaturou teprve začínají. Nejsou zde žádné brutální ani milostné scény a styl psaní je hezký, a tak je možné, že jim kniha sedne víc, jako výše zmiňované čtenářské skupině.

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis