Rozhovor s Martinem Bahulíkem

Spisovatel Martin Bahulík se narodil v krásném městě Rýmařov, v samém srdci podhůří Jeseníků. Velkou radostí pro něj představuje skládání básní a ještě více ho baví psát příběhy, ve kterých se rád toulá v oblíbeném středověku. Je rovněž vášnivým cestovatelem.

Co vás přivedlo k psaní a co vás inspirovalo k sepsání románu se středověkou tématikou?

K psaní mě přivedla pravděpodobně má představivost a láska k dobrodružství. Ve škole mě vždycky bavilo psát slohové práce. Středověk mám rád od malička. Kousek od mého města, kde jsem se narodil, je úžasný hrad Sovinec, kde jsem trávil a stále rád trávím spoustu času.
Kdo byl mou inspirací netuším. Musíte si uvědomit, že píšu už nějakých 30 let.
Začal jsem tvořit a psát už na základní škole, kdy jsem do malých deníčků psal různé příběhy a dával to babičce. Časem se z toho stala záliba a útěk od stresů moderní doby. Když se ponoříte s prsty na klávesnici do nového příběhu, zapomenete hned na všechny starosti…

Kdy ve svém nabitém dni usedáte ke psaní? Představuje pro vás psaní určitý druh relaxace?

Psaní je pro mě úžasná relaxace. Jako člověk, co neholduje alkoholu a různým diskotékám, mám času na psaní relativně dost. Umím si u psaní doplnit energii a když pak slyším, čtu nebo vidím nadšené reakce čtenářů, je to pohlazení po duši.

Všimla jsem si, že píšete i básně.

Neřekl bych básně. Jsou to takové přihlouplé veršovánky. Jednoduché rýmy a nic hlubšího. Ale je pravda, že čas od času si sám řeknu – tak toto se ti Marťo povedlo. Ale bývá to tak jednou, maximálně dvakrát za deset let.

Jaká je vaše spojitost s webem Knihomolove.cz?

Ten web jsem vytvořil a založil. Dávám na něj zajímavosti ze středověku a z mé tvůrčí práce. Je to v podstatě jediná možnost, jak si objednat mé knihy s podpisem a věnováním, pokud nechcete přijít na nějakou autogramiádu se mnou. Jsou tam fotky a videa z různých akcí, kde jsem byl a plno mých autorských textů. Prostě takové moje malé PR.

Jaká byla ta nejlepší spisovatelská rada, kterou jste kdy dostal?

Nejlepší rada? Kdybych chtěl být vtipný, tak řeknu, že nejlepší rada byla, abych už nikdy nic nepsal. Ale to by bylo ošklivé.  Nejlepší radu, jakou jsem dostal, byla nedávno od jednoho posluchače na autorském čtení. Po skončení mi přišel potřást rukou a řekl: „Nepřestávej, děláš to dobře. Fandím ti.“ Pro všechny kritiky musím říct, že se této rady budu držet.

Povězte nám, jaká byla vaše cesta k vydání první knihy?

To nemůžu povědět, protože by jsme tady byly ještě další týden ☺.
Vydat knihu je běh na dlouhou trať. Ono třeba k vydání mojí současné knihy od té minulé uplynulo skoro 6 let. Pořád mě někdo uháněl a prosil o pokračování. Já třídil myšlenky a nápady. Procházel jsem různé informační kanály, které by se mi mohly hodit v příběhu a nakonec jsem začal psát. Jeden odstavec z kroniky Viléma z Tyru je do mé knihy zakomponován doslovně. Což mě potěšilo, že má kniha v sobě text starý skoro 1000 let a téměř to člověk nepozná.
Po několika týdnech psaní nechám text být a pak se k němu vrátím abych upravil bláboly, které vidím. Nejhorší je dostat knihu do oběhu. Poslat knihu do nakladatelství je práce na dalšího půl roku, protože vás jako nováčka na trhu odmítnou. Můžete mít recenze od betačtenářů sebelepší. Ale může to být i tím, že žánr, který píšu, není zrovna prodejní terno. Těžko říct.
Každopádně pocit, když Vám přijde domů smlouva a vy víte, že Vaše kniha bude téměř po celé ČR, je úžasný.

V minulosti jste tvořil dokonce časopis určený pro příznivce středověku. Kdy to bylo? Co bylo hlavní nosnou myšlenkou časopis vydávat a na čem nakonec snaha ztroskotala?

Jako milovník středověku mám s pár přáteli skupinku, a občas objíždíme zříceniny a hrady v dobových krojích, brněních atd. a pro náhodné turisty děláme představení. Ten časopis jsem  vydával pro naše přátele. Ale čas a jeho nedostatek to zastavil. Byl jsem na všechno sám a nějak jsem neviděl další motivaci. Bylo to zrovna v době, kdy jsem řešil, jak dál naložit s rukopisem mé knihy a nešlo všechno skloubit dohromady.

Jste členem Spolku přátel středověku. Co to pro vás znamená? Jaké aktivity jsou s tím spojeny?

Na to jsem v podstatě odpověděl v předchozí otázce. Když se podíváte na můj youtube kanál, najdete tam ukázky a videa, které pro sebe natáčíme. Jsou to většinou videa na motivy mých povídek či scénářů. Jezdíme po hradech a těšíme se z toho, že můžeme rozdávat lidem nečekanou radost, když nás uvidí. Pro mě to jsou vždycky úžasné pocity spokojenosti.

Čemu dalšímu se ve svém volném čase věnujete?

Mám dceru, které se nemůžu věnovat tak, jak bych chtěl. Ale když to jde, snažím se být s ní. I když jako osmnáctiletá holka má taťku už dávno někde, vy víte kde ☺.
Rád jezdím po hradech, zámcích a miluju moře. 

Máte už v mysli nebo na papíře nějaký další nápad, který byste rád zpracoval do knižní podoby? Pokud ano, můžete nám o tom něco prozradit? Na co se mohou vaši čtenáři těšit?

V letošním roce bych chtěl dotáhnout do finální podoby poslední knihu, ve které se objeví můj kněz. Kniha “Desátý rytíř” bude doufám důstojným zakončením trilogie Klášter smrti – Cesta pomsty aneb vzpomínky na život – Desátý rytíř.
V tomto díle bude mnoho překvapivých zvratů a dějů, které by u mě patrně ani čtenář nečekal. Nebudu prozrazovat mnoho. Ale část knihy bude vyprávět příběh ze současnosti, nebo třeba kněz se opět shledá s Lucií, která zemřela v prvním díle. Bude to doufám pro čtenáře alespoň tak zajímavé, jako předešlá kniha.

Se svou knihou „Cesta pomsty aneb vzpomínky na život“ jezdíte po českých knihovnách, kde pořádáte autorská čtení. Všimla jsem si, že jsou hojně navštěvována. To vás musí těšit. Kde vás mohou čtenáři nejblíže potkat?

Autorská čtení a besedy jsou jistě pro každého spisovatele pohlazení na duši. Já to vnímám jako něco naprosto neuvěřitelného a milého, že na mě, jako na bezejmenného autora, vůbec někdo přijde, že si knihu koupí a že chce podpis. Je to skvělá věc pro povzbuzení do další práce a já si toho zájmu nesmírně vážím.
V současné době rozjíždím spolupráci s literární agenturou, která mě chce zastupovat, takže čekám, co bude na programu. Ze včerejška mám informace, že se chystají nějaké rozhovory a plánují se termíny dalších autorských čtení. Jakmile bude vše domluveno, nalezne to každý, kdo mě chce sledovat, na mém webu či facebooku. Tímto samozřejmě vyzývám všechny organizace, aby se nebály mi napsat. Určitě se domluvíme.

Na závěr položím obligátní otázku: máte nějakou osudovou knihu, která vás v životě či v myšlení nějakým způsobem ovlivnila nebo posunula a ke které se rád vracíte?

Za osudovou knihu mohu považovat asi “Cestu pomsty”, jelikož se mi s ní podařilo dostat se dál, než jsem si kdy mohl přát. Ale pominu-li mou tvorbu, musím zmínit autora, který mě provázel dlouhá léta mým životem, a tím byl Jules Verne. Jeho nadčasové příběhy a styl vyprávění mě
uhranul už jako malého hocha. Tajuplný ostrov, Matyáš Sandorf a mnoho dalších titulů patří k mým oblíbeným a čas od času se k nim rád vracím.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších (ne)spisovatelských úspěchů.

Děkuji i já a všem čtenářům přeji věčný úsměv na rtech. A Vám také.

Fotografie: osobní archiv Martina Bahulíka

Denisa Šimíčková