35. Letní filmová škola v Uherském Hradišti

Ano a odehrává se to v létě, jak už asi tušíte. Pod slovem škola si místo lavic a nudných knih představte workshopy, zajímavé hosty ze zahraničí, příjemné křesla nebo trávu (v některých případech je „vícesmyslovost“ slova na místě :) To vše, okořeněné doprovodným programem nabízejícím koncerty a výstavy, které jsou docela na místě, jelikož jsou tou nejlepší medicínou proti „zfilmování se“.  Je těžké této nemoci nepodlehnout, jelikož máte každý den možnost shlédnout několik filmů na několika různých místech (jak letní kina, tak kina normální a kina nenormální=ostatní kulturní zařízení v UH). Je jen na vás, jak si váš filmový koktejl namícháte.  Můžete volit filmy z několika cyklů, do kterých všechny tématicky spadají.

To mi připomíná menší letošní nedostatek, a tím pro mě byla malá informovanost o jednotlivých filmech. Z názvů, obzvláště z názvů nezávislých uměleckých intelektuálních filmů jde stěží vytušit děj, herecké obsazení nebo žánr. Nepomohla mi v tom ani jedna z milionu brožurek či novin, kterými bylo zaplaveno celé Uherské Hradiště. Kdybych u sebe neměla internet v mobilu, byla bych při vybírání zřejmě nucena použít metodu „ententyky“. Na nedostatek jiných informací si ale stěžovat nemůžu, nechyběly ani každodenní Filmové Listy, které kromě seriózních informací obsahovali i humorné pasáže. Byly tedy vhodným společníkem během přestávek mezi filmy.

Velmi mě překvapilo samotné město Uherské Hradiště, které se vždy na pár dní v roce promění na jakousi filmovou mekku a filmem tu žijí všichni. Jak turisti, tak domorodci, restaurace a hospody obzvláště. Na rozdíl od jiných festivalů, kdy se veškeré dění odehrává někde na okraji příslušného města nebo je ohraničeno plotem s ostnatým drátem, LFS se odehrává po celém Uherském Hradišti. Celé město, všechny kulturní zařízení jsou zapojeny do hry. Vám se tak nabízí možnost nasát atmosféru samotného města, které je velmi malebné a nezvykle čisté. Pokud tedy nejde o akci typu uklizení celé školy a doplnění toaletních papírů v Den otevřených dveří, tak smekám klobouk. Každý dům jakoby měl svoji vlastní historii, svůj vlastní příběh, přitom pohromadě nepůsobí přeplácaně.

Toho, že polovinu času tady strávíte dopravou z jednoho filmového sálu na kraji města do dalšího na opačném, se bát nemusíte. Zde je všechno blízko, kousek od sebe. Překvapivé pro mě byly i ceny. Už jsem si zvykla na zneužívání hladových lidí festivalovými občerstveními. které těží z jakéhosi jejich monopolu. Tady v Uherském Hradišti se dalo najíst až podezřele levně:).

Ano na intelektuální filmy se můžete podívat i v klidu doma. Pokud se vám tedy podaří něco takového stáhnout na internetu nebo najít v půjčovně. Při troše štěstí se v programu místního kina omylem vyskytne nějaký umělecky hodnotný film. Nic vám však nenahradí teplé večery, kdy si můžete sednout (s trávou) na trávu mezi ostatní intelektuály, zpravidla s brýlemi (asi mají po několikátém ročníku už vykoukané oči) v batikovaných trikách nebo jiném přírodním oblečení. Taky atmosféra večerní ulice, kterou se šinou lidé, kteří se právě dodívali na stejný film a mají z něho podobné pocity, které občas i ventilují ven (rap v ulicích po České RAPublice) je příjemná. Stěží můžete také počítat s tím, že vám někdo přijde do vašeho obyváku uvést film a zmínit o něm pár zajímavostí. Ještě méně pravděpodobné je, že si tam za vámi po skončení přijde popovídat samotný režisér filmu.

Jediné, co by vás mělo ovlivnit v rozhodnutí, zda jet či nejet na další ročník je, jestli vůbec takovému typu filmů holdujete. Zdaleka totiž nejde o příběhy krásných lidí, kteří nakonec všechno zvládnou a celí šťastní se na vás na konci filmu culí. A vy tak můžete odejít s hřejivým pocitem u srdíčka, plní optimismu, protože v životě přece všechno nakonec dobře dopadne. LFS nabízí přesný opak- čím hnusnější a divnější lidi s pohnutými životními osudy a názory, tím lépe. Bezdomovci, děvky, vrazi…. To je to, co vás donutí nad věcmi víc přemýšlet….

Některé filmy jsou až tak umělecké, že nemají ani české titulky a překlad tak posloucháte přes sluchátka, které vypadají jako ty, kterými vás poslouchala v dětství paní doktorka. V tomto případě vám však do nich mluví simultánní překladatelka, která se někdy při špatném překladu zaslouží ve filmu o vtip navíc. Třeba když si splete kolo s autem. V potaz také musíme vzít, že není placena za to, aby měnila intonaci hlasu, a tak si někdy připadáte, jako při sledování trapně nadabovaného polského filmu. Teď trochu přeháním, není to až tak hrozné, ale samozřejmě že to filmu ubírá na kvalitě.

Když už jsem u těch výčitek, tak bych zmínila, jak mě mrzí že Filmová Škola není ještě trochu víc Škola. Představovala bych si víc workshopů, víc přednášek, víc rozhovorů a pro víc lidí. Snad příští rok…

Co se týče výstav, tak musím uznat, že zde nebyly jen proto, aby se neřeklo. Nešlo o nic velkolepého ale i tak menší výstavy různě po Uherském Hradišti přinesli své ovoce. Nejvíce na mě zapůsobila výstava komixů o práci cizinců, která představovala jak různorodou techniku kreslení komixů tak i zajímavý obsah zabývající se lidskými právy. Několik obrázků, několik skutečných příběhů, několik minut přemýšlení o cizincích u nás, několik vašich nových poznatků a několik vašich nových názorů. Že by Letní Komixová Škola?

Z hudební stránky festivalu nesmím opomenout zmínit Suzanne Vega, která byla hlavní hvězdou mezi mnoha dalšími méně či více známými kapelami a hudebníky. Nechyběla ani galanterie. Ne, nejde o zastoupení módního umění na festivale ale o prodej filmových záležitostí jako jsou plakáty, DVD, knihy a podobně ve filmové galanterii Terryho ponožky. Zkrátka to vypadá, že nechybělo vůbec nic….

Možná jste letos chyběli akorát vy, což však můžete příští rok napravit…tentokrát

od 23.7-1.8.2010….

Redakce