Prohrála v kartách: KanibaLOVE disk 2

31.3. Prohrála v kartách vydali u svého vydavatelství indies.eu své v pořadí již třetí album. Ale nebylo celé. Vyšlo pouze prvních 10 písní o kterých je zde je zmíněno. Před třemi dny mi přišel odkaz ke stažení druhého, bonusového, disku a tak jsem se s radostí zahoubala do poslechu dalších „kanibalovských“ věcí. Občas jsem byla velmi překvapená.

„Můžem si pučit ten mikrofón“ křičí hORÁČEK v první písničce a ta dává jasný signál všem, že sdružení kolem hORÁČKA nám i v podobě druhého disku nachystalo překvapení. Písnička odsýpá v bláznivém tempu a všem, i těm, co tuhle kapelu neměli rádi, dá jasný důkaz toho, že bigbít v našich zemích ještě nevymřel a že je minimálně jedna kapela, co jej stále dovede dělat stejně kvalitně jako kdysi. Matka měst mě zaujala především svým refrénem a jistě bude úžasně znít i v koncertní podobě. Dokonalej je jediná pomalejší věc na celém dvojCD a Prohrála v kartách ukázala, že i pomalejší písničky a  hORÁČKŮV řev jdou výborně dohromady.

Na CD najdeme i tři cover verze. První je To svět se… od punkové skupiny Hrdinové poslední fronty. Tato písnička jakoby na hORÁČKŮV (ne)zpěv přesně pasovala. Kdo trochu zná skupinu Prohrála v kartách, možná si vybaví hORÁČKOVY začátky s kapelou Stalinovy oběti. Dle mého názoru šlo o směs mezi punkem a undergroundem a písnička To svět se… jakoby přesně z jeho začátků vycházela. Možná jeho puberta, možná nostalgické vzpomínky na „pořádnou“ muziku té doby. Další věc, na kterou si Prohrála v kartách troufli, byly Magický noci od Plastic people of the universe a často fanoušky dovolávaná Ráchel od skupiny Shalom. I když má Petr Muk hlas vysoko položený, hORÁČEK si s tím poradil vskutku mistrovsky a téhle písničce modernější kabátek rozhodně sluší.

Následující dvě písničky jsou dosti výstřední. Jednou je předělávka KanibaLOVE, která vyšla na disku 1 – zde byla nahrána od breakbeatových The Tchendos. Je možné, že má šanci se probojovat na diskotéky a jiné podniky navštěvované dnešní náctiletou mládeží. Prohrála v kartách se tak možná dostanou do širšího podvědomí veřejnosti. Za finální „úlet“ desky bych označila Starý časy, černý vlasy, písničku, která vyšla již v roce 2002 na albu Žádný čáry z nebe. Na novém albu je v podání St. Medicimbal s jejich cimbálem a houslemi. Písnička tím dostala zajímavý nádech, který jistě neuškodil její původní kráse.

Druhý disk KanibaLOVE  rozhodně nic nezkazil na kráse toho prvního. Naopak doplnil to, co mu chybělo. Přijďte se sami přesvědčit, jak to klukům šlape – živě na koncertě 28. 5. v Lucerna music baru v Praze, kde se KanibaLOVE  pokřtí. A bude to chemickej křest, protože na koncertě své album Pouhá chemie pokřtí i skupina Lety mimo. O pořadí kapel si rozhodnou sami návštěvníci a vystoupí zde nejeden zajímavý host.

Lucie Borecká

Vznikla jsem z ničeho... nebudu se pokoušet narvat sem dvacet let života. Někdy smutných, jindy veselých.. Jsem jaká jsem. Kdysi dávno jsem se vzhlídla ve světě festivalů a koncertů a tam jsem taky nejspokojenější. Hudba mě provází celým mým životem. S ní jsem se narodila.. s ní i umřu.. a mám jednu velkou závislost... Levellers... a teď vlastně moji dceru Jasmínu