
Co lepšího si může politická strana před volbami přát než zájem médií. Malé politické strany si stěžují, že v médiích je protěžována velká pětka (ODS, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, SZ) a že není mediální prostor vhodně vyvážen i pro další neparlamentní strany. Těžko říct, zda je pro média zajímavé zaobírat se tématy neparlamentních stran jako Stranou důstojnýho života nebo Nejen hasiči a živnostníci s učiteli do Evropy. Výsledky odhadů předvolebních preferencí mluví jasně, šance těchto stran konvergují k nule. Svých patnáct minut slávy si zástupci těchto stran užijí v pořadech typu Události, komentáře, vysílaném Českou televizi, kde se postupně představí všechny strany. Někdy je to však představení tristní a lidé se na pořad dívají jen jako na kuriozitu. Vždy se najde zástupce té či oné strany, který není schopen se kompetentně vyjádřit k tématu, které volby nabízejí. U voleb do europarlamentu je to například Lisabonská smlouva. Na obranu malých stran je však třeba dodat, že ani představitelé české politické špičky někdy nejsou schopni relevantního komentáře.
Zájem médií je vstupenka do podvědomí lidí. Kdo si pamatuje na Důchodce za životní jistoty? Strana, která v roce 1998 měla reálnou šanci na vstup do parlamentu. V paměti lidí ale spíše utkvěla sázka tehdejšího předsedy Eduarda Kremličky, který případný neúspěch strany podmínil slibem požití živého brouka. A tak se také stalo.
Díky pořadu Na vlastní oči si na něj ještě vzpomeneme. Další medializace proběhla díky faktu, že se jednalo o brouka Poustevníka – chráněný druh byl zabit a „sežrán“ a pan Kachlička tak spáchal protiprávní jednání.
Dnešní politická medializace bohužel již nemá tak úsměvný charakter. Národní strana, která do ČT dodala předvolební spot vybízející ke „konečnému řešení cikánské otázky“, zaujala média víc než dostatečně. Po rozhodnutí ředitele ČT Jiřího Janečka klip neodvysílat se tato zpráva objevuje na on-line denících a následující den v tištěných médiích. Lidé mají zájem klip vidět, má totiž punc vyjímečnosti a Národní strana na předních stranách českých deníku je propagace über alles. Neparlamentní strana si nemůže nic lepšího přát, ono se snad i vyplatí čelit žalobě ze strany ČT a případné výlohy, které to ponese, obětovat. Lidé jsou informováni.
Dělnická strana má trošku jiný koncept, průchody městy za hojné účasti Policie ĆR a bezpečnostních opatření zájem médií vyvolají taky. Průvod, který se odehrál v Brně 1. května, vykolejil veřejnou dopravu na několik hodin. Proč jede náhradní spoj? „Městem pochuduje Dělnická strana, všechno je jinak,“ sdělují si lidé po Brně. A pokud se něco semele, nějaký konflikt, je hned o čem psát. Nehledě na to, že policejní výlohy na tyto akce za tento rok již činí přes 50 milionů korun, jak uvedly Lidové noviny.
Marketingový guru, Philip Kotler, definuje buzzmarketing na základě toho, že „mluvit a psát o vaší značce nebo podniku se stává zábavným, fascinujícím a pro média zajímavým tématem.“ Tato forma propagace je i v případě politického subjektu účinná.
Nechci tímto kritizovat média, jejich úkol je jasný = informovat. Z pohledu politické strany chápu, co je efektivnější. Dát peníze na propagaci, kde malé strany nemají dostatečný finanční obnos na kvalitní zpracování a výsledek je spíš trapný nebo vyvolat kontroverzi, která je pomalu v křížku se zákonem a dostat se na první strany novin? Nedejbože, aby si lidi neuvědomili, že už ona kontroverze je ve sporu se zákonem, co by se potom stalo, kdyby tento politický (buzz)marketing měl opravdový úspěch?
Ten klip je teda pořádně demagogický. A mimochodem, v textu, který doprovází obrázky, mají pravopisnou chybu:-)