Crying Freeman – muž toužící po svobodě

Jestli chcete zavzpomínat na filmy Zjizvená tvář (Scarface) nebo Kmotr (Godfather), v mafiánském prostředí mangy Crying Freeman budete jako doma. A když už jsme u těch gangsterů, jak lépe začít příběh než nějakou přestřelkou, nebo ještě lépe vraždou. Přesně tak se totiž hned v úvodu představuje hlavní postava Jó Hinomura, světoznámý umělec, který se bez vlastního přičinění ocitl ve spárech tajné organizace 108 draků. Určitě jste vytušili, že se nejedná o soubor artistů ve stylu Cirque du Soleil, ale právě o jedno z nelegálních společenství.

Úvodnímu krveprolití shodou okolností přihlíží Emu Hino, osamělá malířka, kterou nepředvídaná událost poznamená úplně jinak, než byste čekali. Vrah, který se zaslouží o popravu tří utíkajících mužů, totiž po svém činu začne plakat. Nečekaný projev zranitelnosti neznámého střelce Emu natolik zasáhne, že na něj od té doby nemůže přestat myslet. Jak už to ale s podobnými svědky nepravostí bývá, jejich život netrvá dlouho. Stejně nepříjemnou „událost“ očekává i mladá umělkyně, protože pokud vám vrah sdělí své jméno, může to znamenat pouze jediné…

„Vrah mi řekl své jméno. V Číně, jak jsem kdysi zaslechla, to znamená, že vás vrah příjde také brzy zabít.“

Nerad bych z děje prozrazoval víc, než co se dozvíte z úvodních stran, proto pokračující zápletku nechám na knize samotné. Můžete mi ale věřit, že se dočkáte solidního příběhu, kde se život ústředních postav rozvíjí a mění velmi nečekaně – opět můžeme vzpomenout Kmotra a mladého Michaela Corleone. Stejně jako předchozí – kultovní – autorova díla (Lone wolf and Cub; Lady Snowblood), je i Crying Freeman intenzivní akcí se vším, co si může čtenář přát.

I přes to, že se Kazuo Koike zapsal do síně slávy manga žánru, určitě se najde spousta těch, kteří o něm doposud neslyšeli.
A není se čemu divit. Japonští autoři u nás přeci jen nejsou tolik v povědomí, a když už, jde spíše o jména jako Miyazaki, Kurosawa nebo Kishimoto. Jenže to už jsme z velké části v oblasti filmu. Znalci a fanoušci budou ale jistě vědět, že úspěšného převedení do filmové podoby se dočkaly i výše zmíněné Koikeho tituly. Ostatně pokud chcete zjistit, kde se inspiroval například Tarantino při tvorbě snímku Kill Bill, taková Lady Snowblood vám dá odpověď. V oblasti komiksu pak stačí připomenout celosvětově oblíbeného králíka Miyamota Usagiho, autora Stana Sakaie, který rovněž bral ze stejné studnice jako americký režisér. Kazuo Koike je prostě legenda.

Podobné ocenění si zaslouží i práce druhého z autorů mangy Crying Freeman. Kresba je osobitá, jednoduchá a precizní. Rjóiči Ikegami si drží svůj styl a cit pro realistické zobrazení. Zkušenosti a talent se zkrátka ani u tohoto pána upřít nedají. Vytrhnout z atmosféry tak dokáží pouze některá příliš tmavá místa a občasný rychlý spád, kdy se můžete lehce ztratit. Kdekdo se pak nepochybně pozastaví i nad tradiční japonskou cenzurou, která se projevuje rozostřením – pixalizací – určitých intimních partií. Dojem z Freemana to sice nekazí, určitě bychom se ale bez těchto grafických zásahů hravě obešli.

„ZABÍJEJ! ZABÍJEJ! ZABÍJEJ! STŘÍLEJ! SEKEJ! BODEJ! BIJ!“ – příkazy Sto osmi draků jsou opravdu stručné a srozumitelné.

Už z náznaků v úvodu (nemluvě o oné cenzuře) mohlo někoho napadnout, že jde o dílo označené varovným – od 18 let! Když se ale později nad vyobrazeným násilím a nahotou zamyslíte, s ohledem na současnost, nelze než si přiznat, že se v dnešní době nejedná o nic výjimečného. Navíc v tomto případě nejde o žádná bezhlavá jatka ani donebevolající orgie. Vždyť taková gangsterka bez krve by byla jako guláš bez knedlíků. Dobrý, ale není to ono. Přesto je věkový rating namístě, a spíše než aby odrazoval, říká, že se jedná o skutečně komplexní příběh, který ocení především zletilé publikum.

Celá manga je ve výsledku rozdělena do pěti dílů, ale i tak má každý z nich slušnou tloušťku a 408 stran první knihy dá trochu zabrat. Pokud se ale do děje dostanete, není problém „zhltnout“ Freemana na jeden zátah. Na druhou stranu, stojí za to si knihu dávkovat a jednotlivé pasáže patřičně vychutnat. Další díl totiž dorazí až za pár měsíců, takže si musíme chtě-nechtě počkat. Ještěže přichází léto a tento mezičas se dá dobře vyplnit, třeba právě prostřednictvím zhlédnutí Koikeho starších zfilmovaných příběhů. A potom už rychle za druhou částí. Nevím jak vy, ale já se opravdu těším. Crying Freeman je pecka.

Název: Crying Freeman – Plačící drak 1
Autor: Kazuo Koike
Kresba: Rjóiči Ikegami
Počet stran: 408
Cena: 379 Kč
Vydal: Crew, 2011

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.