Romantika z vyhlazovacího tábora

Téma holocaustu je literárně zjevně nevyčerpatelné a po čtenářsky úspěšné Osvětimské knihovnici tu máme neméně úspěšného Tatéra z Osvětimi. Kniha vzbudila mezi čtenáři řadu vášnivých diskusí, už jen proto, že se poněkud vymyká tradiční představě o „románu z koncentráku“.

Příběh slovenského Žida Lalea, který unikne jisté smrti tím, že se stane táborovým tatérem a nakonec se dožije konce války, v mnohých čtenářích vzbuzuje pocit neuvěřitelnosti. Hlavní hrdina několikrát jen o vlásek unikne smrti a jeho příběh vzbuzuje dojem, že každý trochu šikovnější vězeň si mohl zařídit poměrně snesitelný táborový život.

Tady je žel názor na knihu formulován historickou neznalostí. Lale, který se jako tatér stál pracovníkem Politického oddělení Osvětimi, disponoval úplně jinými právy, než obyčejní vězňové a bylo zřejmé, že i důstojník SS, který byl jeho přímým nadřízeným, patřil mezi sice primitivní, ale v jádru dobrosrdečné dozorce.

Dalším důvodem – a to autorka sama zdůrazňuje – proč je Tatér z Osvětimi spíše romantickým dramatem než hororovým thrillerem je snaha zaměřit se na příběh Lalea a jeho ženy Gity, nikoliv na okamžiky mučení a trýzně. Z toho důvodu například autorka románu proškrtala Laleovy poznámky o Josefu Mengelem, protože pokud by byly do knihy zařazeny v plném rozsahu, postava Mengeleho by mohla hlavní hrdiny zcela zastínit. Sám Lale si rovněž přál, aby spisovatel, který se příběhu ujme, nebyl židovského původu. Zřejmě i toto hrálo roli ve volbě motivů i celkového zarámování.

Spousta čtenářů možná z knihy pochopila, že Osvětim nebyla jen o selekci a plynování, ale i o obyčejných lidských strastech a slastech. O tom, že řada vězňů chovala naději na přežití a snažila se i v tom dennodenním pekle najít nějakou drobnou radost.

Tatéra z Osvětimi lze bezesporu považovat za kvalitní počin, který čekal na své literární zpracování 70 let, protože hlavní protagonisté o těchto věcech nechtěli mluvit, dokud byla Gita naživu. Nyní má lidstvo na jednu z nejbrutálnějších kapitol 20. století nový úhel pohledu.

Ukázka:

Ráno se rozrušený Lale sešel s Leonem. Přijel nový transport, museli proto usilovně pracovat.
Mengele zkoumal mlčící zástupy a pomalu se blížil k tatérům. Leonovi se roztřásly ruce. Lale se pokusil ho pohledem uklidnit, ale ten parchant, který Leona zmrzačil, stál jen pár kroků od něj. Mengele se zastavil a sledoval, jak pracují. Občas se zblízka podíval na vytetované číslo, což Lalea i Leona ještě víc rozrušilo. Z tváře mu ani na chvíli nezmizel vražedný úšklebek. Mengele se pokoušel Laleovi podívat do očí, ten však nezvedal oči od paže, na které pracoval.
„Tatére, tatére,“ řekl Mengele a naklonil se nad stůl. „Možná si tě dnes odvedu.“

Korektura: K.Ch.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)