Islám v české republice (nechceme?)

Publikace známého českého ex-muslima Lukáše Lhoťana působí na první pohled jako politologická příručka o tématu, které – jak sám autor zdůrazňuje – dosud nebylo na českém knižním trhu prezentováno.

Již v předmluvě knihy však Lhoťan několikrát vyzdvihne nutnost boje proti islamismu. Tím vnutí čtenáři, co si má myslet, a to ještě dřív, než se případný zájemce o dějiny islámu v ČR pustí do samotné knihy. Autor má samozřejmě právo pojmout téma dle libosti, v případě této knihy by se ale spíše hodil název „Pryč s islámem“ či „Islamisté ven!“, protože kniha je spíše určitou agitací, než vyváženým shrnutím dějin muslimské víry v Česku. Pojem islamismus je rovněž v prvních kapitolách hojně nadužíván, aniž by autor vysvětlil, co je jím myšleno. K definici islamismu se nakonec dostává až ve třetině knihy, kdy přiznává, že nad významem pojmu se politologové dosud přou.

Kapitoly o dějinách islámu v ČR jsou vzhledem k ambicím knihy velice stručné, zejména ale selektivní. Z autorova úhlu pohledu vyplývá, že český muslim je nacistický kolaborant, agent STB a idiot, který nezvládne ani tak jednoduchý úkon, jako je registrace spolku. Přitom záměr zmapovat českou muslimskou komunitu s sebou nese nutně i podrobnější životopisné údaje o významných členech muslimské obce, např. o profesoru Mohamedu Alim Šilhavém, Muneebu Alrawim či Vladimíru Sáňkovi. Poslední dva zmínění jsou sice v dalších kapitolách často citováni, nicméně místo podrobných informací o jejich roli v muslimské komunitě se dozvíme jen několik jejich výroků, které Lhoťan vyhodnotil jako kontroverzní.

Je znát, že kniha je třetím rozšířeným dotiskem. Jako celek nepůsobí kompaktně. Členění je zmatené, od historie muslimů přechází autor k finanční a mocenské struktuře a následně se opět vrací k novodobější historii, v tomto případě šlo patrně o nové, přidané kapitoly. Zhruba polovinu knihy tvoří přílohy ve formě fotografií, scanů smluv či vzájemné korespondence členů muslimských organizací. Většina fotografií je ale pro čtenáře nicneříkající, fotografie jednotlivých muslimských aktivistů se několikrát opakují. Zveřejněná korespondence mezi muslimy je rovněž zpravidla úředního rázu a ani pro politologa či historika většinou není nijak použitelná.

Největším kamenem úrazu jsou však (stejně jako u předchozíc Lhoťanových knih) zdroje a absence jejich kritického zhodnocení. Ačkoli Lhoťan několikrát odsoudí kritiku muslimů směrem k Izraeli a jeho kontroverzním vojenským akcím, bez problémů v textu odkazuje na texty předního českého antisemity a neonacisty Adama B. Bartoše a bez skrupulí cituje z dezinformačních webů typu Eurabia či Parlamentní listy. Pak ale musí počítat s tím, že jeho knihu nebude brát čtenářská obec moc vážně.

Za vyzdvihnutí stojí určitě kapitola o spolupráci českých muslimů s BIS i o kontroverzích ohledně této organizace. Zde autor čerpá z reportáží investigativního novináře Jaroslava Kmenty a text podložený fakty se mnohem víc blíží kvalitní novinářské práci.

Shrneme-li Lhoťanovu bezesporu houževnatou práci, dojdeme k zajímavému paradoxu. Autor ve své knize zdůrazňuje, že pod liberální maskou českých muslimů se skrývá bezuzdná touha vypořádat se s nevěřícími, nicméně pokud by čeští muslimové byli skutečně takoví, jak Lhoťan píše, po napsání knihy Islám a islamismus v České republice by museli Lhoťana ukamenovat za nejbližším rohem. Skutečnost je však spíše taková, že čeští muslimové vyjadřují směrem k Lhoťanovým knihám zdvořilý nezájem.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)