Festival, který spojuje přátelství

Hlučínská Štěrkovna hostila již podruhé originální punkový festival Starých Pušek. V čem spočívá jeho kouzlo a jaká je vlastně v rámci pomyslných punkových škatulek cílová skupina? Nechme zatím tuto otázku uzrát v hedce a odpovědět si na ni na konci reportu, frendíci!

Pátek

Festival svižně zahájila v odpoledních hodinách punk´n´rollová kapela Bez šance. Mladší generace punks ukázala, že i v druhé dekádě 21. století lze založit kapelu, která naváže na kořeny žánru, a jak lze vidět na příkladu benefičního Bez šance festu, ani společenská angažovanost z punku dosud nevymizela.

Muzika přitvrdila. Drsný hlas ulice přivezli Brňáci v podobě Štamgastů. Při pohledu na pogující plešky to na „Nás nikdo nemá rád“ rozhodně nevypadalo! Žánrově podobný řízný oi! hned poté nabídla Jednota Kolín a je dobře, že pěsti lítaly ještě za světla. Zdravíme Marka Vašuta.

Následovala nepřekonatelná lahůdka v podobě 77 punkových Bratislavských dievčat. Slováci přinesli během pátečního večera do davu snad největší dávku energie. Posluchač měl v záplavě dvouminutových ramonesovek pocit, jako kdyby se zkřížili DeeCracks a The Manges a přinesli to nejlepší ze svých LP.

Staré Pušky, dle houfujícího se davu nejočekávanější kapela, si dala s představením na čas. Dlouhá zkouška byla bezesporu součástí plánu, jak nažhavené publikum ještě více našpon(ar)ovat. A pak to vypuklo. Rození showmani Bart a Sid zahráli své nejlepší vály a nebáli se několikanásobného přídavku. Páteční show na závěr výrazně zpomalila poté, co na podium naběhli Frankie & The Deadbeats, kteří svými neony a klobouky část lidí spíše uspávali, mnozí ale naopak ocenili na konci programu melodičtější pohodovku.

Jak lidé první den zhodnotili?

„Letos byl rozhodně lepší zvuk, bylo to tišší, nevazbilo to,“ přemítala trojice mladších punx z Ostravy, přičemž slabší reprosestava určitě vyhovovala zejména rodinám s malými dětmi, které by se teoreticky mohly obejít bez ochranných sluchátek na uších. „Oceňujeme, že je letos více stanů, kde se dá schovat. Třeba před deštěm,“ doplnili Ostraváci. „Marketing…,“ vysvětloval poté Bart spojitost mezi krytými částmi festivalu a výčepem piva.

Stánků s jídlem byl dostatek, některé z nich však nepřijímaly platební karty, což mnohé zaskočilo. Plusem bylo chutné pivo s cenou okolo 50 Kč, což při dnešní festivalové módě piv za kilo a zálohami za kelímek odbourá spoustu starostí.

Sobota

Akce začala zlehka folkovým chraplákem Jardy Murína. Překvapivě se to ale žánrově dost překlápělo, na podiu se střídali hosté a cajon tomu dodával skvělý rytmus. Princovia (na které se autor reportu značně těšil, neb je ještě naživo neviděl) žel vystoupili pouze akusticky a sólově, nicméně i tak to byl perfektní zážitek. Klobouk dolů za ten pekelný nášup!

Upside Down do hry opět vrátili skočný punk-rock a divoké pogo. Ještěže má festival omezenou kapacitu pěti set lidí. Při větším stage divingu totiž hrozilo, že nešťastníka dav hodí přes zábradlí kamsi do backstage, případně při mosh-pitu naběhnete do toho zeleného sloupu před podiem. Odřezat ho nelze, to by spadla střecha. Kapela v závěru velmi potěšila zejména partičku jihlavských skins, když ta
šoupla To svět se posral od legendárních HNF. Ale o skvěle načasovaných coverech ještě později.

Kapela Proti Směru. Pro většinu publika bezesporu nostalgie z jejich punkového mládí. Neodmyslitelný clockwork vibe kluci potvrdili už úvodní skladbou a postupně zazněly staré kousky i novinky. Zejména novější song Ty v tom jedeš s náma už zněl pomalu jako punkový chorál. No a cover Zdvihni hlavu od DPH, to byl doslova zásah do srdce. Je pozoruhodné, že ačkoliv Proti Směru už 15 let nevydali žádné album, jejich vystoupení stále funguje a baví. Bart je prostě na podiu jako ryba ve vodě a přepnout mezi romantickým pěvcem ploužáků Starých Pušek a burgessovským vyzyvatelem k noci plné krve mu absolutně nedělá problém! To bylo také poznat na složení pogujících i na atmošce v kotli.

Po divočině následovalo zpomalení v podobě Sidova sólového projektu Stará Puška. Na podiu potvrdil svou multiinstrumentálnost i úžasnou schopnost tvořit chytlavé texty a vzhledem k časovému oknu svou show notně protáhl. To bylo způsobeno absencí slovenské kapely Extip, která se omluvila z důvodu nemoci.

Pokračovali skvělí Nežfaleš, jejichž melodický punkrock vytáhl do poga i ty nejožralejší. Černého Petra v podobě poslední kapely si letos vytáhli Sex Deviants, nicméně díky posunu v programu nehráli úplně v ranních hodinách a vychytali ještě relativně svěží publikum.

Vraťme se k úvodní otázce. Co drží festival pohromadě, když ne politický přesah hc/crustu ani pivní jednoduchost agro-punku? Odpověď zní: komunita. Trefně to shrnul Ivoš, kytarista Proti Směru: „Festival Starých Pušek, to je prostě setkání s kamarády. Ano, třeba i na Punkáči Dieťom máme kamarády, dobré kamarády. Ale Pušky, tady máme prostě ty nejlepší přátele.“ A něco na tom bude. Člověk v areálu Štěrkovny skutečně potká staré kámoše, které neviděl třeba deset let (a zároveň pozná spousty nových), takže na baru nikdy nesedí sám.

Nezbývá tedy, než poděkovat za energii, kterou pořadatelé do udržení scény vkládají a do dalšího ročníku popřát ještě víc návštěvníků (s dětmi) a plně vyprodané lístky!

Autorstvo fotek: Andrea Žingorová, Miroslava Poštulková, kapela Štamgasti

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)