Anti-Grammy aneb několik „jiných“ hudebních nahrávek roku 2012

Konečně jsem se dostal k sepsání několika „recenzí“ (nebo spíše osobních dojmů) na desky z loňského roku. Proto bych zde chtěl krátce představit několik nahrávek za uplynulý rok 2012, které jsou dle mého skromného názoru něčím zajímavé, které sice nedostanou nikde žádné ceny (což je možná dobře), ale které by bylo škoda přehlédnout. Jistě, nebude to ve většině případů asi nic pro „masy“, ale snad se i v té mase najde někdo, kdo by chtěl slyšet něco trochu více originálního a zajímavého, něco, do čeho je třeba se zaposlouchat, něco s tou hudbou prožít a postupně se tak dopracovat k nějakému názoru, nezávislému na nějakých akademiích, veřejném mínění a komerčním úspěchu.

Vybírám tedy pět alb z roku 2012, z české i světové scény, které mi v hlavě utkvěly asi nejvíce, a o nich bych chtěl něco málo napsat. Závěrem pak ještě jen opravdu krátce doplním tři tipy na další zajímavá alba toho roku.

MCH TRIO – STO MINIMALISTICKÝCH BÁSNÍ

Legenda českého undergroundu a alternativní scény, hudebník a skladatel Mikoláš Chadima, vydal začátkem roku 2012 se svým triem nový přírůstek, který se může zařadit do jeho rozsáhlé diskografie. Za svou kariéru toho už Chadima natočil hodně, mj. se skupinami Elektrobus a The Rock & Jokes Extempore Band (a několik dalších). Za minulého režimu mu často bylo zakazováno hrát, takže se zařadil do podzemní scény po bok Plastiků, Dégéčak, Umělé hmoty atd. Avšak přejděme raději do současnosti.

Hned na úvod řeknu, že se jeho nová deska zařadila mezi mé tři nejoblíbenější díla z Chadimovy produkce (vedle vynikajících desek Nech světlo dohořet, Kateřino (2007) a Průhlední lidé (1998), na které spolupracoval s bubeníkem Pavlem Fajtem). Název desky, 100 minimalistických básní, jistě napovídá, že textová stránka nebude opět jen tak ledajaká. Již tradičně jde totiž o zhudebněné básně jednoho z našich současných nejvýraznějších básníků Ivana Wernische. Hudebně je album, zdá se mi, o něco více rockovější, než třeba Nech světlo dohořet, Kateřino, ale tím se rozhodně nevyčerpává. Dalším silným prvkem je ambient, nebo možná jinak řečeno, dlouhé atmosferické hudební plochy, povětšinou dosti temné, sem tam proložené nějakým („industriálním“) ruchem, sem tam neurotickým saxofonem, (free) jazzem a kdoví čím vším ještě.

Celkové vyznění alba je opravdu velmi temné a mrazivé, Chadimův hluboký hlas to celé jen umocňuje, stejně jako Wernischovy, někdy až sarkastické, texty. Takže když například v písni Krajina na konci zimy, kde v pozadí hraje jakási pomalá ambientní plocha, do toho občas bouchnou plechové bicí, zakvílí saxofon a Chadima deklamuje „Konečně se muž dočkal svého provazu…“, tak je třeba uznat, že, ač to může na první pohled vypadat poměrně jednoduše, je to dosti působivý umělecký komplex.

No a proč se deska jmenuje 100 minimalistických básní? Titulní skladbou je poslední šestá stopa. Důvod je ten, že minimalistických básní v ní je dvanáct atd. „Déšť / Prší. Zvony / Zvoní. Vrabci / Štěbetají. Kowalski / Mě sere. Jdu / Někam. Vítr / Fouká. Slunce / Zapadá. Slunce / Vychází. Někdo / Se směje. Někdo / Něco chce. Někdo / Volá Pepo. Hvězda / Padá. Atd.“ Jasné, ne? Jak jsem řekl na začátku, výborná a zajímavá deska.

Web skupiny: http://www.mchband.cz/index.htm

Label: Guerilla Records: http://www.guerilla.cz/

Tracklist:
1. Vítr
2. Zapadá slunce
3. Syn člověka
4. Krajina na konci zimy
5. Jednou jen kousek od nádraží
6. 100 minimalistických básní

HEXVESSEL – NO HOLIER TEMPLE

Hexvessel je anglicko-finská skupina, založená teprve nedávno. Mozkem kapely je anglický hudebník Max „Kvhost“ McNerney, známý také z několika dalších skupin, především norských extrémněji metalových, např. avantgardně blackových Dodheimsgard nebo Code. Ostatní muzikanti Hexvessel jsou finové. Hudba této party bývá nejčastěji popisována jako psychedelický neofolk / rock apod. Na kontě mají zatím dvě plnohodnotná alba: Dawnbearer z roku 2011 a zde popisovné No Holier Temple (2012).

Předešlé album nebylo vůbec špatné, naopak, avšak novinka je dotažená ještě o velký kus dál. Celkové vyznění alba je poměrně originální a spíše zádumčivé a melancholické, přijímá mnoho různých vlivů od folku a psychedelických rockový skupiny 70. let, přes post-rock, ale i přímočařejší rock typu Sabbathů. Důležitý prvek, který je v jejich hudbě slyšitelný je také jakási rituálnost, která se pojí s různými přírodními kulty. Což je také hlavní textová i visuální náplň alba (co se týče coverů alb a klipů). Všechny tyto vlivy možná mohou vypadat, že dohromady nebudou dávat příliš konzistentní celek, ale opak je pravdou. Hudba působí velmi přirozeně, vzdušně a lehce. Na albu se ani nebije to, když je například jedna skladba delší, se složitější strukturou a aranžemi (např. His PortalTomb nebo Unseen Sun), a vzápětí nato hraje přímočará rocková skladba s klasicky rockovými postupy (Your Head is Reeling). Asi je to tím, že i přes tuto rozdílnost působí písně svou atmosférou podobně a v rámci alba velice konzistentně.

Co se týče zastoupení nástrojů na albu, tak to je poměrně dost široké. Přes „klasické“ rockové až po trubku nebo tahací harmoniku. Ale všechny použité nástroje, které jsou slyšet, není v mých silách rozpoznat – jedno však vím určitě: žádný zbytečně nepřečnívá, každý nástroj má své vlastní místo a význam a nádherně dotváří atmosféru alba, z níž přímo čiší invokace přírody. U Hexvessel je také důležitá visuální stránka. Na to, že mají teprve dvě alba, vytvořili již oficiální klipy k pěti písním. Dva k prvnímu albu a tři k No Holier Temple. Klipy se také většinou točí kolem přírody, člověka v ní a různých přírodních rituálů.

Co dodat závěrem. Chvíli trvá než se k albu propracujete a dostanete se pod kůži všem písním, ale výsledek stojí za to. Stále lze v jejich hudbě hledat nějaké detaily, kterých jste si dříve nevšimli. A i přes zdánlivou jednoduchost struktury písní se album jen tak neoposlouchá. Zvukově jde o velmi čisté album. Dnes, po mnoha posleších, které jsem albu věnoval, mi připadá velmi uklidňující a stále poměrně originální a nenapadá mě žádná jiná podobná skupina, která by dělala přímo tutéž hudbu (jistě, náznaky různých skupin tam zaslechnout jde, ale jako celek je album originál).

Web skupiny: http://www.myspace.com/hexvessel

Label: Svart Rcords: http://www.svartrecords.com/#

Tracklist:
1. Heaven and Earth Magic
2. Woods to Conjure
3. Wilderness Is
4. A Letter in Birch Bark
5. His Portal Tomb
6. Elegy to Goyahkla
7. Are You Coniferous?
8. Sacred Marriage
9. Dues to the Dolmen
10. Unseen Sun
11. Your Head is Reeling

MASTER’S HAMMER – VRACEJTE KONVE NA MÍSTO

Česká kapela Master’s Hammer, která je vskutku kultem svého žánru, black metalu (a to v rámci celého světa), jakkoli se dnes již nevměstná pouze do této škatulky, v roce 2012 vydala nové album s vtipným názvem Vracejte konve na místo. Jelikož asi pro běžné čtenáře nebude tak známá, tak se MH pokusím krátce představit. Skupina se proslavila svým prvním albem Ritual z roku 1991, na něž se dnes odkazují i takové legendy žánru, jako např. Darkthrone. Cover verze jejich starých písní dnes hrají všemožné undergroundové spolky ze severní a východní Evropy, ale také z kontinentu za Atlantikem. Jejich dalším opusem bylo neméně legendární album Jilemnický okultista (1992), která však již znamenalo mírný odklon od klasického black metalu, jde o koncepční album, vlastně první black metalovou operetu na světě. Jejich třetí dlouhohrající album, a na dlouhých 14 let poslední, bylo rozporuplně přijaté, vzhledem k jeho velmi experimentální a ironické podobě. Jde o desku Šlágry z roku 1995. Po dlouhé době se skupina znovu sešla a v roce 2009 vydala album Mantras, které se již odklonilo od svých black metalových kořenů, i když stále na něm jsou jisté náznaky starých časů, avšak přijímá mnohé různorodé vlivy. Lze na něm pozorovat určité, svým způsobem, surrealistické prvky v různých podobách. Definitivní comeback však přišel s novým albem, kde vedoucí postava MH, typograf, grafik a hudebník v jedné osobě, František Štorm, dotáhl své hudební vize do velice zajímavé podoby. Štorm je umělecky velmi nadaná osobnost. Hlavně jako typograf získává široké uznání. Také vytvořil ilustrace k novému českému soubornému vydání spisů H. P. Lovecrafta, které vychází v nakladatelství Plus. Tato Štormova zkušenost jistě také ovlivnila i nové album, na němž se nachází i písně pojmenovaná Lovecraft. K celkovému vyznění alba však velmi slyšitelně přispěl také další původní člen Master’s Hammer vystupující pod přezdívkou Necrocock (působící také v Kaviar Kavalier a svém sólovém projektu Necrocock), známý svými extrémně úchylnými sólovými výtvory.

Album Vracejte konve na místo je rozděleno na dvě části. Part Nostalgia a Part Dementia. Štormovy texty v sobě vždy nesly velkou dávku humoru, odkazů na různé umělce, spisovatele a filosofii. Vždy si také v textech uměl dělat legraci i ze sebe samého a z hudby, v níž mají MH své kořeny. Na novince všechny tyto prvky dospívají k dokonalosti, jak z textů, tak z hudby, je cítit obrovský nadhled, odkazy na žánrová klišé apod. Hudebně je sice album v základu pořád náladou black metalové, ale prostupují jím všemožné nástroje (třeba i brumle) a postupy, které nelze označit pouze jako black metal. Jde tedy spíše o takový experimentálnější, surrealistický black metal, jak bych to nazval já. Je těžké popisovat takovou hudbu. Každopádně však můžu říct, že se při poslechu ani chvíli nenudím, album plyne velmi přirozeně a s lehkostí, a je vidět, že se hudebníci za ty roky už něco naučili. Celé album je tak skvělým a kompaktním uměleckým dílem, co se týče hudební, textové i výtečné visuální stránky tohoto opusu.

Po vydání alba vyšel ještě letos singl na 7´´ vinylu se dvěma novými songy Transgalagtický řezníka Barva kosmu. Jsem zvědav, co si na nás ještě Master’s Hammer připraví po těchto posledních více než skvělých dílech.

Web skupiny: www.mastershammer.com

Label: Vlastní vydání

Tracklist:
1 Nordfrostkrampfland
2 Šumava
3 Ve vichru nicoty
4 Námořnická
5 Podejte mi samopal
6 Dreaming Bulldog (Intermezzo)
7 Vracejte konve na místo
8 Lovecraft
9 Flammarion
10 Lingamy a mikve
11 Pantheismus Dobra
12 Flammarion Fatal Mix

BLUT AUS NORD – 777 – THE COSMOSOPHY

Blut aus Nord je již dost zavedená francouzská, obecně řečeno, black metalová skupina, založená roku 1994. Na svém kontě mají již deset dlouhohrajících alb (včetně novinky). Ovšem, když jsem v předchozí větě zmínil ono „obecně“, chtěl jsem tím naznačit, že jejich pojetí tohoto žánru není nic tuctového. Samozřejmě, určité zásadní rysy black metalu se v jejich hudbě objevují, ale BaN dělají black zcela po svém. Obecně je to hudba spíše temná, to je ale právě to, co je v black metalu běžné. Charakteristické prvky, kterými bych tuto skupinu popsal, by mohly být disharmonické riffy, darkambientové plochy a ruchy a zajímavá práce s běžnými postupy žánru. Tyto prvky samy o sobě ještě nejsou ničím až tak zvláštním, ale z holistického pohledu, v podání BaN, vytvářejí zcela jedinečnou atmosféru. Na mě osobně jejich hudba působí velmi meditativně či kontemplativně, některé desky jsou svým vyzněním velmi abstraktní, např. album MorT z roku 2006, které je z celé diskografie kapely asi nejméně přístupné, ale o to zajímavější. Jindy je ubráno na abstrakci a přidáno na jakési vesmírné atmosféře (třeba album Memoria Vetusa II: Dialogue with the Stars, 2009). Tento prvek je dosti znatelný i na novince 777 – The Cosmopsophy, která se však svým způsobem do jisté míry odlišuje od předešlých alb. Takže něco málo k této desce napíši.

777 – The Cosmopsophy je završením tryptychu alb 777 – Sect(s)a777 – The Desanctification. Co se týče textové stránky novinky, tak můžu říct jen to, co říká sám název alba – kosmická moudrost. Texty jednotlivých písní totiž k sehnání příliš nejsou (a to napříč celou diskografií BaN). Nicméně v tomto případě mluví hudba za vše. Album má atmosférou vesmírné „prázdnoty“, avšak nepůsobí vůbec depresivně, ale naopak, jak jsem napsal výš, spíše meditativně a zadumaně. Čím se tedy odlišuje od jejich ostatní tvorby? Především tím, že většina zpěvů je zpívána čistým hlasem a nikoli klasickým blackový havranovitým chraplákem. Druhý důvod, který sice není u BaN novinkou, je ten, že dostala větší prostor elektronika, ale i tak se to s ní nepřehání a je naprosto skvěle zakomponovaná do zbytku nástrojů. The Cosmosophy je na jednu stranu asi nejpřístupnější album Blut aus Nord, možná to dělá jeho melodika, ale na druhou stranu tím vlastně až tolik neztrácí a podstata jejich hudby zůstává i zde. No – ony jsou vlastně takové dvě tváře BaN – některé desky jsou spíše opravdu takříkajíc „bestiálněji“ a temněji blackové a některé spíše melodičtější a zadumanější, ale ta výše zmíněná speciální atmosféra svým způsobem spojuje obě tváře skupiny.

Na desce je cítit i ona zmíněná abstrakce, i když naprosto již ne v takové míře, jako třeba na albu MorT. Přispívá tomu i pojmenování skladeb Epitome XIV – Epitome XVII (Epitome I začlo na albu Sect(s), takže celou triolgii propojuje i název jednotlivých songů). Kdybych měl já osobně použít na Blut aus Nord nějakou škatulku, tak bych si vymyslel asi abstraktní post-black metal. Takže závěrem jen dodám, že pokud by někoho tato skupina, a třeba právě tato deska, zaujala, tak je nejlepší si ji pustit večer, v klidu si sednout, uvolnit se a nechat se vtáhnout do jejího bezedného vesmíru, umělecky ztvárněného v této hudbě.

Web skupiny: kapela nemá webové stránky

Label: Debemur Morti Productions: http://www.debemur-morti.com/

Tracklist:
1. Epitome XIV
2. Epitome XV
3. Epitome XVI
4. Epitome XVII
5. Epitome XVIII

LES DISCRETS – ARIETTES OUBLIÉES…

Les Discrets je francouzská skupina kombinující post-rockovou hudbu a shoegaze. Mozkem a zakladatelem skupiny je francouzský hudebník, ale i výtvarný umělec, Fursy Teyssier. Jedná se o poměrně mladý projekt. Na svém kontě má teprve dvě alba: September et Ses Derniéres Penées z roku 2010 a zde recenzovanou desku Ariettes oubliées… (2012).

Obě alba, která zatím této skupině vyšly, jsou vynikající, ale novinka, dle mého skromného názoru, je přeci jenom o krok dál od jejich debutu. Jelikož francouzsky neumím ani slovo, tak vám o textové stránce příliš nepovím… ale můžu si domýšlet, podle hudby, visuální stránky alb a klipu, že se bude jednat asi o nějaké niterné zpovědi z každodenního života, zabalených do poetického hávu. Ale to může být jen můj pouhý dojem. Snad mohu pouze dodat, že titulní píseň Ariettes oubliées I : Je devine à travers un murmure… je zhudebněná báseň Paula Verlaina.

Pokud se jedná o hudbu, tak ta se pohybuje kolem melancholického, snového a alternativního rocku či post-rocku, prokládaného akustickými pasážemi  s velmi osobní atmosférou. V kombinaci s různě zkreslenými kytarami a dalšími efekty se tomu dnes říká shoegaze. Nejde tedy o klasický „rockový nářez“, ale o určitý lyrický nebo umělecký rock, kde hraje velkou roli již ona zmíněná melancholie. Na albu se nachází jak zpěv hlavního protagonisty, tak ženský zpěv Audrey Hadorn. Fursyho hlasový projev možná může zpočátku vypadat tak nějak nemastně-neslaně, ale po několika posleších pochopíte, jak se tento zpěv do takové hudby hodí a potom už si lze jen těžko představit nějaký jiný, který by tam pasoval lépe.

Přesto všechno se nedá říci, že by tato hudba byla depresivní, spíše působí tak nějak smířlivě, velmi „lehce“ se poslouchá, ale zároveň není nějak jednoduchá. Aby člověk pronikl hlouběji do toho, co nám umělec chce vyjádřit, musí dát desce čas a více poslechů. Ale výsledek potom opravdu stojí za to. Skupina Les Discrets (a několik dalších podobných skupin, zvláště francouzská scéna je vynikající) je skutečnou kvalitní alternativou i k některým „rádoby“ alternativním hudebním seskupením. Nezbývá mi tedy, než opus Ariettes oubliées.. skupny Les Discrets velmi vřele doporučit všem, kdo mají rádi zadumaný melancholický post-rock.

Web skupiny: http://www.lesdiscrets.com/

Label: Prophecy Productions: http://www.prophecy.de/

Tracklist:
CD 1.
1. Linceul d’hiver
2. La Traversée
3. Le Mouvement perpétule
4. Ariettes oubliées I: Je devine á travers un murmure…
5. La Nuit Muette
6. Au Creux de I’hiver
7. Aprés I’ombre
8. Les Regrets
CD 2.
1. Le Souffle froid
2. Ariettes oubliées II: II pleure dans mon coeur…
3. L’Échappée (Acoustic version)

Na závěr článku bych chtěl už pouze několika slovy doporučit několik dalších nahrávek roku 2012, kterých stojí za to si povšimnout.

SWANS – THE SEER

V loňském roce vydali nové výborné dvojalbum i věhlasní Swans. Toto dílo nese název The Seer. O nich jsem však psal report z Pražského koncertu, kde hráli téměř výhradně nové písně. Takže pokud by to někoho zajímalo, odkazuji na tento článek na Lacultuře ze 4. prosince loňského roku.

Web skupiny: http://www.swans.pair.com/

Label: Young God: http://younggodrecords.com/

KTL – V

Za projektem KTL stojí americký hudebník a grafik Stephen O’Malley, který má ještě nesčetně mnoho dalších projektů (nejznámější jsou asi drone doomoví Sunn O)))). Druhým členem tohoto dua je Peter ‚Pita‘ Rehberg, který se zde stará o elektroniku. KTL hrají drone/ambient. Jedná se o poměrně monotóní zvukové plochy, avšak prokládané mnoha zajímavými ruchy a elektronikou. O’Malley hraje na kytaru a basu. Album je celé instrumentální, pouze poslední dvacetiminutová stopa je proložena nějakým dlouhým proslovem či recitací ve francouzském jazyce. Myslím si, že se jedná o velice zajímavou práci se zvukem, vytváří zvláštní náladu a přes zmíněnou monotónnost (což je pro drone typické) deska nenudí.

Stránky Stephena O’Malleye: http://www.ideologic.org/

Label: Editions Mega

EVOKEN – ATRA MORS

Nová deska dnes už dost zavedené americké skupiny Evoken, která se žánrově řadí k funeral doom metalu s prvky death metalu, nese název Atra Mors (tedy Černá smrt). Funeral doom je jedna z nejpomalejších metalových odnoží a o čem to tak zhruba je, naznačuje samotný název. Čím je však, podle mě, deska Atra Mors výrazná? Tento žánr je také poměrně monotónní, ale Evoken zde ukazují, jak může být tato hudba propracovaná, proměnlivá a zajímavá. Při poslechu se člověk ani chvíli nenudí, nástroje se na sebe všelijak vrství, kytarové riffy jsou velmi nosné a nápadité. Poslední song alba, Into Aphotic Devastation, je geniálním kusem v rámci žánru. Zkrátka profesionální práce. Pro mě nejlepší doomová deska loňského roku.

MySpace skupiny: http://www.myspace.com/evoken

Label: Profound Lore Records: http://www.profoundlorerecords.com/

Tomáš Žitník