Apocalyptica: „Eicca je žvanil, Perttu slídil a Mikko šašek.“

Doufáme, že vaše cesta do České republiky proběhla v pořádku…
Právě začala festivalová sezóna a vy plánujete hrát na několika festivalech. Jaký je rozdíl mezi vystoupením na festivalu a na „normálním“ vlastním koncertu?
Dnes ráno jsme přijeli z Finska, měli jsme asi týden a půl volno. Toto léto odehrajeme asi 15 koncertů a jen jeden bude naše vlastní show. Když porovnám naše koncerty v halách s festivaly, je jasné, že v tom je obrovský rozdíl. Na festivalech nejsou v publiku jen naši fanoušci, takže je to vždy výzva, získat si tyto lidi na naši stranu. Lidé, kteří se nepřišli podívat jen na Apocalypticu, to je skutečná výzva. Nemůžu říct, co mám radši, zda vlastní show či festivaly, obojí je skvělé.

Jak vybíráte skladby pro svou tour?
Na festivalech nemůžete hrát tak… umělecky. Jde tam především o rock’n’rollovou show. Na vlastních vystoupeních můžete oddělovat delší úseky rychlých songů tesknivými skladbami, můžete vytvořit dobrou světelnou show, která celou sestavu zvýrazní. Ale na festivalech je to rock’n’rollová show, lidé se chtějí mít dobře, pobavit se, zúčastnit se skvělé party.

V poslední době jste intenzivně koncertovali.  Kolik vystoupení jste přibližně odehráli od začátku Worlds Collide tour v roce 2007?
Myslím, že jsme odehráli něco kolem 180 vystoupení.

Jaké byly vaše nejzajímavější zážitky?
Právě jsme se vrátili z Ruska, z matičky Rusi, ze Samary. Tam na naši show přišlo asi 100 tisíc lidí. To bylo fakt něco… a pokud si vezmu jiná vystoupení… Rock in Rio v Portugalsku. Hráli jsme asi pro 80 tisíc lidí, předskakovali jsme Metallice. Byl to opravdu výjimečný koncert.

Myslíš si, že lidé z jižních zemí jsou více vášniví, více hudbu prožívají?
Neřekl bych, že jsou vášnivější, jenom víc otevření ve svých reakcích. Pokud cestuješ na jih, reakce jsou více bouřlivé. Pokud cestuješ na sever do Skandinávie, reakce jsou klidnější. Lidé ze severu mohou mít rádi hudbu stejně, milovat ji stejně jako lidé z jihu… ale je to o tom, jak ukazují své pocity a reakce navenek, je to odlišná kultura.

Kdyby sis mohl vybrat místo, kde jsi ještě nehrál – máš nějaké zvláštní přání, kam by ses rád podíval?
Nikdy jsme nebyli v Austrálii, to by bylo skvělé, nebo na Novém Zélandu, to je místo, které bych rád viděl. Ale v tomto případě bych si musel vzít asi 2 týdny dovolené. (smích) Jinak toho moc neuvidíte.

Takže když jste na tour, nejezdíte po památkách…
Někdy na to máme čas, ale dnes už to tak většinou nebývá.

V současnosti vystupujete na pódiu už jen tři cellisté. Je obtížnější hrát vaše skladby jen se třemi celly?
To tedy je. Je to pro nás něco nového, u některých songů nás to dost omezuje. Některé skladby byly napsány pro více cell – šest či sedm, je to hodně o jejich harmonii. A se čtyřmi celly toho samozřejmě zahrajete víc než se třemi, některé songy je opravdu těžké zahrát bez čtvrtého hráče. (pozn. Antero Manninen odešel hrát do orchestru.) Takže některé písničky prostě nehrajeme.

Takže v budoucnosti budete skládat hudbu pro tři cella nebo…?
To určitě ne. Jsem si jistý, že v některých písních bude sto cell… (smích)

Když jste na tour tak dlouho, co tě na tom baví a co je na tom to nejhorší?
No…já mám rád koncertování – když ho není moc. (smích) Myslím, že je to stejné jako se vším v životě. Když něčeho děláte moc, tak se vám to znechutí. Já třeba rád vyučuju hru na cello. Ale když učím až moc, začnu mít pocit, že je to opravdu tvrdá práce… Stejné je to s koncertováním. Miluju vystupování, ale když se dostaneme přes nějakých dvě stě koncertů, je to opravdu… aaah. Musíte si říct, proč to děláte, přesvědčit sami sebe. Je dobré udělat si přestávku a pak se do toho můžete znovu s láskou vrhnout.

Předpokládám, že přestávku budete mít právě teď, po těchto festivalech. Máte už nějaký plán, kdy byste rádi začali nahrávat nové album?
No, jsem si zcela jistý, že album vyjde někdy v roce 2010. Doufejme v nejlepší! (smích)

Máte už nějaké nápady?
Dokonce už jsme složili několik songů.

Skutečně? A jak obvykle vypadá váš tvůrčí proces?
Právě teď je to trošku roztahané, protože jsme na tour, vystupujeme na festivalech, pak máme prázdniny s rodinami a tak… Ale na podzim se soustředíme na skládání nových písniček a nahrávání nových věcí.

Bude to vaše sedmé studiové album. Je obtížné přicházet se stále novými věcmi po všech těch letech?
To teprve uvidíme, ale myslím, že jsme nikdy neměli problémy přijít s něčím novým. Změna by neměla být moc radikální, ale postupná, naše hudba se vyvíjí stejně jako my. Jsme taky jen lidé.

Plánuješ nějaký vlastní projekt jako tví spoluhráči Eicca Toppinen či Perttu Kivilaakso?
Já stále něco komponuju. Na posledním albu jsem měl skladbu Dreamer na zvláštní edici. To byla jen jedna píseň, kterou jsem složil. Moje věci jsou obvykle moc … snové. (smích)
(pozn. Dreamer = snílek)

Vaši fanoušci stále mluví o tom, s kým byste mohli v budoucnu spolupracovat, s jakými zpěváky. Máš nějaké vlastní přání?
Rádi spolupracujeme s jinými umělci, je to zajímavé a v budoucnu bych v tom určitě rád pokračoval, ale není to zrovna jednoduché. Vlastně je pěkně komplikované to všechno uskutečnit, najít zajímavého zpěváka, jako když jsme spolupracovali např. s Tillem Lindemannem ze skupiny Rammstein. Musí se vyřešit tolik problémů, že si často říkám, jestli to vůbec stojí za to. (smích)

Jaká je tvá oblíbená spolupráce – na koho rád vzpomínáš?
Mám rád skladbu Seemann s Ninou Hagen. Krásná emocionální píseň. Rád vzpomínám na všechno, co se v souvislosti s tím songem stalo, líbí se mi videoklip a rád jsem poznal Ninu. Ona je zvláštní osobnost, ale taky velmi, velmi milá.

A tvé oblíbené album?
To se pořád mění. Jaké je mé oblíbené album právě teď? Zrovna jsem si koupil nové album od Depeche Mode, to se mi opravdu líbí – v tuhle chvíli.

A z alb Apocalypticy? Promiň, předtím jsem to neřekla.
Aha, z našich alb… Všechny je nenávidím! (smích)

Ne, ve skutečnosti jsou něco jako vaše děti, nemůžete je nenávidět. Na každém albu je něco dobrého, i když je pro mě někdy obtížné poslouchat naše první album. Ale chápu, proč bylo tak úspěšné, bylo to něco zvláštního, podivného, úplně nového… Na každém albu je něco, co mám rád – i co nenávidím. Některé písničky nemůžu vystát. Moje oblíbené je asi pořád Cult…

Myslím, že už budeme muset končit, takže poslední otázka: Jak bys popsal každého ze svých spoluhráčů ze skupiny jedním slovem?
Eicca je žvanil… Perttu slídil… a Mikko šašek.

Se smíchem se loučíme, děkujeme za rozhovor a Paavo odchází za ostatními dělat rozhovor pro TV Óčko.

Rozhovor a foto: Hana Kovaříková a Jolana Stonawská.

Redakce