Best of 2000-2009? Uplynulé desetiletí v populární hudbě

Článek je koncipován jako výběr jednoho nejlepšího alba za každý rok zvlášť (a vybrat opravdu nebylo snadné), nikoli jako žebříček deseti nejlepších, přesto se částečně kryje s žebříčky nej desek dekády, které po novém roce vznikají. Přelomová kvalita se vyskytovala hlavně v první polovině desetiletí, ale i v dalších letech to stálo za to. Takže se, prosím, připoutejte. Průlet desetiletím začíná!

2000:
Radiohead – Kid A

Novátorské a pro fanoušky kapely hodně nečekaně znějící album.  Následovník OK Computeru, který je dostal na vrchol světové scény, nabízí spojení kytarové a elektronické hudby do neslýchaně temné  podoby. Silná změna zvuku z rockových písniček do jednoho plynoucího, těžko dělitelného celku.

2001:
The Strokes – Is This It

Znovuzrození rock’n’rollové garážové hudby. Jednoduché a úderné rify dovedené do dokonalosti a posazené do pohodového tempa, špinavý zvuk a charizmatický frontman Julian Casablancas „zachránili“ rock a stali se miláčky publika.

2002:
Interpol – Turn On the Bright Lights

Černé obleky, černé myšlenky, černá hudba. Začíná post-punk revival. Debut skupiny z New Yorku nabízí kytary, zádumčivý vokál a texty Paula Bankse odkazující na legendy Joy Division, zároveň však mající vlastní, současný sound.

2003:
Yeah Yeah Yeahs – Fever to Tell

Další debutová deska, která stála za to. Punková kapela bez baskytary a se zpěvačkou? Proč ne. Karen O a její kolegové mají energie a talentu na rozdávání. I ve třech se dá udělat „bordel“, který se ovšem skvěle poslouchá.

2004:
Arcade Fire – Funeral

Kanadská indie formace natočila naléhavé a originální album, které je právem zařazováno mezi ty nejlepší díla posledního desetiletí. Přestože smyčce a rock mi dohromady příliš neimponují, Arcade Fire (a The Frames) jsou výjimka.

2005:
Fiona Apple – Extraordinary Machine

Fiona s těžkým osudem a s oceněním MTV jako Nejlepší začínající umělec si při tvorbě třetího alba postavila hlavu a celé ho přetočila. Vznikla tak úžasná, barevná deska, která při každém poslechu pohladí Vaše uši. Její  hlas je nezaměnitelný.

2006:
Arctic Monkeys – Whatever People Say I Am, That’s What I’m Not

Angličtí chlapci přišli se svým debutem nesoucím ultradlouhý název a obrovskou dávku energie, kterou se jim podařilo částečně zkrotit a skvěle sehrát do chytlavých kytarových aranží. Je to rockový, mladistvý a zábavný nářez, při kterém si všichni zaskáčou a fanynky zaječí.

Na tomto místě je třeba ještě jeden český počin, a to album Neurobeat od pražské původně hip-hopové formace WWW. Tato geniální deska překračuje svojí kvalitou hranice. A pouze protože je česky, nemůže být doceněna celosvětově.

2007:
Bloc Party – A Weekend In The City

Po kvalitní první desce z roku 2005, která trochu připomínala staré nahrávky kapely Gang of Four, přišel nástupce, který rozvíjí jejich styl do větší osobitosti oproti předchozímu albu. Kapela si postupně vytvořila svůj vlastní zvuk a nezaměnitost. Je to album plné nápadů a emocí.

2008:
Portishead – Third

Návrat na scénu v trochu jiné podobě, ještě depresivnější než dříve. V devadesátých letech spolu s Massive Attack definovali trip-hop, teď ho dovedli do jiných končin. Za deset let od živáku v NYC zestárli, ale nic ze své originality neztratili. V jednoduchosti je síla.

2009:
Fever Ray – Fever Ray

Sólový projekt zpěvačky Karin Dreijer Andersson ze švédského dua The Knife, majitelky originálního a maximálně strhujícího hlasu, je atmosférická, ambientní elektronika. Vyvstává z toho magie a samotné kořeny severské identity. Tohle je hudba na noc, a ty sny pak stojí za to.

Redakce