Bibliotheque Pascal: Vyberte si svoji realitu

Mladá žena sedí naproti úředníkovi ze sociálky. Přišla sem, aby získala zpátky do péče svoji malou dcerku, kterou před časem opustila. Když po ní úředník chce, aby mu povyprávěla svůj příběh, Mona, jak se hlavní hrdinka v podání Orsolyi Török-Illyés jmenuje, se trpce usměje a začne mu vyprávět neskutečnou pohádku svého života. Vyskytují se v ní začarované princezny i zlí králové, jasnovidci a oživlé sny. Vše začíná v okamžik, kdy Monu zajme zločinec na útěku. Je to poměrně tupý chlapík, ale oplývá natolik silnými magickými schopnostmi, že se mu podaří dívku svést. Z jejich „vztahu“ se narodí dítě, holčička Viorica. Mona se s ní protlouká, jak se dá, pokouší se uživit maňáskovým divadlem. Z ničeho nic se na scéně zjeví Monin otec, který ji přemluví k cestě na Západ. Svoji dceru zanechá u příbuzné, výstřední věštkyně, a vydává se do neznáma. Tak začíná její anabáze. Mona samozřejmě netuší, že její otec nemá úplně čisté úmysly a ona skončí v bizarním nevěstinci…

Maďarský film u nás možná není tolik vidět, jak by si zasloužil. Jedná se přitom o jednu z nejaktivnějších postkomunistických kinematografií: ročně zde vznikne kolem pětadvaceti celovečerních snímků. Do povědomí širší veřejnosti se v poslední době výrazněji zapsal thriller z metra Revizoři nebo spektakulárně ujetá Taxidermia. Filmoví fajnšmekři jistě budou znát celou řadu skvělých děl ze země guláše a uheráku. Každopádně Szabolcs Hajdu svůj příběh zasadil do Rumunska, kde nějaký čas pobýval. Ačkoliv země na pobřeží Černého moře už nějakou dobu spadá pod křídla Evropské unie, poměry, které tam panují, jsou pořád poněkud divoké. Hajdu ve svém filmu vytvořil obraz napůl šíleného balkánského světa, který silně připomíná některé snímky Emira Kusturicy. Tímto ovšem lehce podpořil klišé, která se o Balkánu tradují. Na jeho obranu musíme dodat, že některá z nich také celkem vtipně paroduje. „V době, kdy jsem sepsal Monin příběh, jsem žil v jednom rumunském městě, kde jsem byl téměř každý den znovu uchvácen podivným balkánským světem, ve kterém romští koně mrznou každou noc v -30°C a v němž jezdí ortodoxní kněží v černých Audinách a udílejí požehnání husám, vejcím nebo paklíkům peněz. Je to svět, kde policista může být podplacen jedním pytlíčkem s instantním pudingem, kde se v novinách setkáte s inzeráty na zázračné muže a jasnovidce a kde společně žijí Maďaři, Romové, Rumuni, Arméni, Němci, Tataři, Turci a Rusíni,“ popisuje svoji fascinaci Rumunskem režisér. Inspiraci k příběhu čerpal z vyprávění dívky pracující v divadelním bufetu. Další podněty mu přinesla již zmíněná Orsolya Török-Illyés (mimochodem jeho žena), která se kvůli drobnému přestupku dostala na pár dní do vězení a tam poslouchala příběhy zadržených prostitutek. Jen na okraj, poprvé se v Česku film promítal už v létě na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, kde jej s pompou uvedl sám Hajdu.

Vraťme se zpátky k Moně a úředníkovi ze sociálky. Poté, co mladá matka dokončí svůj příběh, spadne byrokratovi brada a se slovy „Tohle přece nemůžeme do spisu napsat!“, chce, aby mu Mona řekla, jak to doopravdy bylo. A ona mu poví naprosto prozaický příběh, jakých se každý den odehrávají desítky. V tuto chvíli může být divák trochu zmaten. Co je realita? Pohledná pohádka nebo každodenní story? Kouzlo spočívá v tom, že si každý může vybrat sám. O Bibliotheque Pascal se mluví jako o filmu, který zpracovává téma obchodu s bílým masem. To ovšem není úplně pravda. Bibliotheque Pascal je především o  fantazii. Ta je zde všudypřítomná. režisér si pohrává s publikem, každou chvíli se z barevných záběrů vynoří něco nečekaného. Pokud na tuhle hru přistoupíte, budete se skvěle bavit. pokud jste milovníkem logiky a jasných motivů jednání, nejspíš se budete celou dobu filmu nervózně ošívat. Snímků o obchodu s lidmi už bylo natočeno x, to si dobře uvědomuje i sám režisér. Proto je Biblioteque Pascal jen jednou ze zastávek Moniny osudové cesty.

Perverzní knihovna je přitom velice atraktivní plac pro umístění děje. Za elegantním barem se nacházejí utajené pokoje, kde si movití zákazníci mohou užít s prostituty představujícími postavy ze slavných knížek, například s Lolitou, Pinocchiem nebo Desdemonou. Pro Szabolce Hajdu je bibliotéka metaforou přesycenosti západní společnosti. No budiž. Podle jeho logiky je tudíž největší děvkou sám majitel nočního klubu Pascal, který přece „nabízí jen to, co zákazníci chtějí.“ Mimochodem, celý film je velice hezky výtvarně vystavěný, jenže na Biblioteque se kulisáci opravdu vyřádili. Stylové a trochu děsivé pokojíky plné falických symbolů opravdu stojí za to.

Ačkoliv by se to mohlo zdát, není Mona bezbrannou obětí v rukou osudu. Pokaždé (nebo téměř pokaždé) má možnost volby. Série špatných rozhodnutí ji ovšem dovedla tam, kde je. Možná, kdyby volila rozdílně, mohl její život vypadat jinak. Z filmu v podstatě vyplývá, že za všechno může sama. To je poměrně neutěšené poselství pro ty z nás, kteří rádi svoje neúspěchy svalují na vliv okolí.

Adéla Zicháčková