Bolf pije krev

Josef Bolf patří ke generaci umělců, kteří jako první po roce 1989 prošli studiem na Akademii výtvarných umění. Absolutní svoboda projevu, popírání zažitých estetických forem a vyrovnání se s přísunem nových médií a možnosti přístupu k informacím, to vše formulovalo českou uměleckou mladou krev, jejíž je součástí. V roce 1996 Bolf založil spolu se svými spolužáky Jánem Mančuškou, Janem Šerých a Tomášem Vaňkem skupinu Bezhlavý jezdec, která byla bez jasně definovaného vlastního uměleckého programu. Skutečnost, že jsou zástupci jedné generace a studují na stejné škole stačilo aby jejich umělecký projev měl společný charakter.

Na konci devadesátých let se konceptuální přístup na oficiální umělecké scéně stává normou a umožňuje umělci, bez bázně a hany, vytvářet neuchopitelné objekty, jejichž význam je skryt v nepřekonatelném konceptu. V tomto duchu tvoří i Bezhlavý jezdec.

Dalším společným jmenovatelem všech čtyř členů společně s Bolfem je práce se slovy a textem. U Mánčušky a Šerých je to přímo snaha číst text jako obraz. U Bolfa jsou to především citlivé názvy obrazů a jiných (např. název komixu: „Chtěl bych sbírat kousky tvého srdce až ti jednou pro
někoho pukne“).

Bolf ve skupině, přes podobný přístup k umění, přeci jen trochu vybočoval, ale až později vyústil k téměř opačnému pólu umělecké tvorby. Pro ostatní členy se „koncept“ stal východiskem k vizuální a textové podobě díla. U Bolfa zůstal na prvním místě samotný obraz jako výsek z umělcovy lechce brutální, zrající imaginace.

Výstava na skromné ploše druhého patra Staroměstské radnice nabízí k vidění poslední práce, které zahrnují kromě obrazů i krátký animovaný film a jednu porcelánovou figurku chlapce se srčící krví z jeho prořízlého zápěstí. Tato postava, jež je též ústředním motivem zmíněného filmu, prostupuje ve své neměnné podobě téměř všemi obrazy z posledních let. Ocitá se v depresivním prostředí sídlišť, jeho hnusných zákoutích a starých školních budovách a sklepech. Jeho největší starostí je, že dost krvácí. Nebývá často sám, v jeho blízkosti krvácejí i ostatní…i domy krvácejí. Jeho význam nám zůstává skrytý. Třeba je jenom prostředníkem mezi námy a temným místem uvnitř každého z nás, o který se s námi dokáže podělit.

Expresivní výraz způsobu kresby vyškrabáváním vosku přes černou tuš dodává malbě výraznou autenticitu. Atmosféra jakou dokáže Bolf vytvořit ve svých obrazech je naprosto sugestivní. Náladou podobně působí Švédský film „Lat den ratte komma in (Aď vstoupí ten pravý)“, který obdobně zachycuje chladnou atmosféru starého sídlišťe, dětí které v něm žijí a krve po které žízní.

V Bolfových malbách brutálních akvarelových portrétů z let 2000 – 2003 je přes všechnu demonstraci ošklivosti, patrný dokonalý malířský talent. V současných obrazech si ho můžeme vychutnat naplno s jistým mrazením v zádech. Na Bolfových obrazech je snad jen jediná pozitivní věc a to sice, že vás ani nenapadne považovat klasický obraz za vyčerpané médium.

Výstava trvá do 21. 2. 2010

Redakce