Castle Party 2014: Očekávaná cesta do Polska tam a zase zpátky. Část I. Od Splendoru po Moonspell.

Tak se přiznejte. Kdo z vás se letos těšil na Splendor? Zvedněte ruku. A vy, co jste se na Splendor netěšili, teď zvedněte ruce, aby si vás ti první mohli dobře prohlédnout. Tento rok Castle Party odstartovala ve čtvrtek sedmnáctého srpna a probudila tak malé městečko Bolków ze všednosti chudého zapadákova, aby jej proměnila na čtyřdenní freak show. Ve čtvrtek se na hradě krom příprav nedělo nic, avšak bývalý evangelický kostel (dnes tělocvična a na čtyři dny v roce rockový klub) nabídl hned několik lahůdek.Polské hvězdičky Splendor stoupají pomalu ale jistě po žebříčku úspěchu a popularity. Zatímco loni nejvíce roztančili publikum až předělávkou od Sisters of Mercy, letos se dočkali nadšenějšího přijetí, a bylo za co. Po koncertě jste si mohli zakoupit a nechat podepsat jejich stejnojmenné album napravo od východu z kostela.

Po Splendorech obsadil pódium ruský Gorthaur a po nich polská Lacrima. Frontman Lacrimy mezi melodickými doom metalovými songy chrlil do mikrofonu exemplární ukázky vulgárního vyjadřování, večer plynul, odpadky kolem kostela se vršily do úctyhodných hromad, a letní vedro polevilo na snesitelnou teplotu.

       A konečně vystoupili oni – Golden Apes. U nás neprovařená kapela z Německa oblažila ouška všech tvarů příjemným gothic rockem. Kultivované vystupování zpěváka působilo v porovnání s předchozím zážitkem jako výlet na jinou planetu.

V pátek zastihla Bolkow další vedra, a jak jsme měli brzy zjistit – nebude to lepší. Vysokým teplotám navzdory vyrazily houfy gotiků a dalších podivných individuí odpoledne na hrad.

       Neofolkový, zlehounka ambientní Theodor Bastard (Rusko) navodil atmosféru ranného středověku, kdy kouzla pohanských čarodějek byla zdaleka něčím jiným než návody na stránkách knížeček o wicce. Není divu, že Theodor Bastard přilákali pod pódium především ženy, mnohé vlnící se ve figurách tribal tanců.

       Milovníky elektronické hudby jistě potěšili The Klinik (Belgie). S bílými maskami přes obličej by je jejich vlastní matky nepoznaly ani na vzdálenost deset centimetrů a s baterkou v ruce. Hudebně chlapci vsadili na taktiku méně textu, více synťáků.

Vrcholem a ozdobou pátečního večera se nestal nikdo jiný, než portugalští – a světoznámí – Moonspell. Moonspell museli zahrát Alma Mater, jinak by jim to Poláci neodpustili. Hlasy volající po Alma Mater se ozývaly již od začátku jejich vystoupení, a metaloví principálové si ji nechali až hezky na konec. Nabídli pestrý průřez tvorbou, nejčastěji (a nejvíce vítané) z alb Wolfheart, Irreligious a The Antidote. Fernando předvedl, že on sice stárne, a jeho kouty se posunují po hlavě výš a výš, jeho hlas však nikoliv. Na dobrou noc zaznělo Fullmoon madness.

       Po šíleném řádění, úplněk neúplněk, nastal čas zalézt pařit do klubů, postávat kolem či usnout na nejbližší volné lavičce – a to jsme, dámy a pánové, teprve v půlce.

Text: Maladia Nocturna

Foto: Jiří Blažek

Redakce