Divokej Bill 15

Vznik úspěšné české hudební rockové kapely Divokej Bill se datuje od roku 1997. V té době byla tvořena sedmi členy. Společně nahráli své první demo (zkušební nahrávku) s názvem Sedm Statečných obsahující sedm kousků. O rok později mezi sebe kluci přibírají nového člena, a to konkrétně Honzu Bártla, který hraje na banjo a dodává skupině ten správný šmrnc. Počet kapelníků ve skupině se tedy ustálí na čísle osm. Do sbírky jejich skladeb jim přibývají dvě další a vydávají rozšířenou původní „demovku“, tentokrát pod názvem Osm Statečných.

Teprve až v roce 2000 spatří světlo světa jejich debutové oficiální album Propustka Do Pekel. Všechny původní pecky byly „znovupřehrány“ (až na malou výjimku v podobě skladbičky Mrtvej, která byla umístěna až na následující album Svatá Pravda) do líbivější podoby a přibylo pár nových písniček. Album zaznamenalo veliký úspěch a hoši se zapsali do dějin české i zahraniční hudební scény. Následují čtyři studiová alba spolu se dvěma live (koncertními) záznamy, dvěma DVD a jednou výběrovou kompilací.

Je to až neuvěřitelné, ale za onu dostatečně dlouhou dobu se tato formace udržela v relativně stejném seskupení. Došlo pouze k jediné personální změně v období mezi léty 2002 a 2003, kdy bubeník nahradil bubeníka. Chlapi jsou zřejmě odolní vůči ponorce a velmi oceňuji, že se vždy dokáží shodnout, a že se jim tzv. „nekříží nápady“.

Kouzlo skupiny spočívá v jejím neotřelém způsobu tvorby skladeb. Nejedná se o běžný rock, jelikož se ke kytarám přidávají housle, harmonika a již zmíněné banjo, které dají dohromady nezaměnitelnou kombinaci líbivě-návykových melodií.

Při příležitosti patnáctiletého výročí (z čehož vyplývá, že svůj vznik skupina datuje až od roku 1998) vydává Divokej Bill novou desku symbolicky pojmenovanou „15“. Na albu se nachází celkem jedenáct písní a každá z nich má něco do sebe. Tento počin jistě přiláká nové posluchače a stávající fanoušky potěší. Z celkové atmosféry alba, kompozice skladeb, volby nástrojů a stylu textů je na první poslech jasné, že zvuk kapely dospěl a ustálil se na vlně, s níž jsou všichni spokojeni a kterou máme všichni rádi – vyvážený zlatý střed mezi starší a novější tvorbou.

„Patnáctka“ sice nepřináší nic obzvlášť originálního oproti předchozímu CD Mlsná, jenž se vrátilo k rychlému a tvrdému soundu, na jaký jsme byli zvyklí z počátku jejich kariéry a které doposud považuji za to nejlepší, co Billové vytvořili, ale při jeho zakušení zažijete příjemný a místy i nezapomenutelný hudební zážitek. Doporučuji ho všem, kteří mají rádi kvalitní muziku.

Jiří Sobota

Zaměstnání: sociální pracovník; záliby: poslech hudby (převážně kapela Scooter), sbírání hudebních CD, skládání hudby (hudební projekt ZoneX), tvůrčí psaní (recenze, povídky, texty), focení + natáčení, Playstation 1, turistika, dobrovolnictví - aktivizační činnosti se seniory, příležitostně film, divadlo, kniha