Haaarry Pottter… Můj táta!

Cha, tak je to konečně tady: Harry Potter má osmý díl! Nebo ne? Všichni nešťastní fanoušci lačnící po pokračování dobrodružného příběhu čarodějného chlapce s laskavým srdcem, po léta polovičatě uspokojovaní doplňujícími knihami, filmy, parodiemi a jinými podněty založených na magickém světě fantasie J.K.Rowlingové stáli ve frontě před knihkupectvími. Co na tom, že je tenhle díl psaný jako scénář k divadelní hře a že na ní Autorka jen spolupracovala. Nebo ne?!

Přesně tak, mnoho zaslepených čtenářů a fanoušků po knize prostě bez váhání skočilo. A pak se divili. Oho, číst scénář není totéž jako proplétat se hustými řádky románu s vykreslenými scénami. Tady musí na kulisách plně pracovat vaše fantasie vážení. Nicméně, s tímto faktem jsem problém neměla. Daleko více mne zaskočil ten návrat Potterovského světa dětem. Ona je to totiž ve skutečnosti pohádka.

Takže, kdo jste si (stejně jako já) mysleli, že smrtí Cedrika Diggoryho příběh potemněl a jde skutečně do tuhého, vzbuďte se. Pán zla je už přes dvacet let mrtev, jeho armáda rozprášena, sluníčko svítí a z nádraží Kings Cross, nástupiště 9 a ¾ odjíždějí rozjívení studenti Bradavické školy čar a kouzel. Chodbičkou tlačí stará čarodějka svůj vozík s čokoládovými žabkami a jinými cukrátky. Míjí také kupé, kde sedí dva nerozluční přátelé – Albus Severus Potter a Scorpius Malfoy.

Dva kluci, kterým nikdo jiný nerozumí, a které nikdo nevidí, pokud si z nich právě nechce utahovat. Oba totiž stojí ve stínu svých otců. Nebo aspoň sourozenců, protože James Potter je zdá se oblíbená jednička a malá Lily je roztomilost sama. Prostřední Albík postrádá sebevědomí, v ničem nevyniká a ještě ke všemu ho Moudrý klobouk zařadí do Zmijozelu. Inu dlužno říct, že pozorujíc Harryho arogantní výkyvy střídané vlnou snažní o otcovské kroky, bych raději bydlela u Malfoyových… Jenže ani Scorpius to nemá lehké – trápí ho bolest kvůli matce a trápí ho i nemístná šuškanda, že jeho otec není jeho otec. Že je podstrčené dítě Vy-víte-koho. Inu na každém šprochu…

Voldemort totiž opravdu dítě měl. (Pozn.: Zdalipak uhádnete, kdo vyhrál konkurz na maminku?) Potomka, který se pokusí zabránit pomocí obraceče času pádu svého idealizovaného otce. A taky jej aspoň jednou, jedenkrát spatřit. Jenže podle věštby k tomu potřebuje právě naše dva hrdiny, kteří by rádi napravili starou křivdu a ušetřili život pohledného šampiona, jenž udělal tu chybu, že byl přespočet. Něčemu takovému samozřejmě nemůže ministryně kouzel – jistá Hermiona Grangerová, ani zbytek staré party našich známých nečinně přihlížet.

Příběhu bych udělila 10/10 bodů za nápad. Velkým překvapením pro mě ale byla skutečnost, v jaké míře je scénář tolik oceňovaného scénáristy Jacka Thorna zacílen na dětské publikum. Vyjadřováním postav, jejich plochostí a jednoduchostí. Bez debaty je povinností pro všechny Potterovské fanoušky a je to příjemná záležitost i pokud patříte mezi zaryté motáky, hledající svižnou pohádku k podzimnímu nachlazení. Neslibujte si, ale bůh ví co. Byť se divadelní hra režírovaná Johnem Tiffanym povedla, Harry Potter je jen jeden.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.