Jak se píše Esej o tragédii

Irvingova škola je plná tradic a jednou z nich je i dárek od předešlých obyvatel pokoje pro nájemníky nové. Duncanův pokoj dříve obýval sedmnáctiletý albín Tim Macbeth, který se rozhodl pro velmi netradiční dárek – pomůže Duncanovi se závěrečnou prací pro přísného učitele anglické literatury. Jedná se o celoroční práci, ze které má každý respekt. Je to esej o tragédii. Když se Duncan soustředí na téma tragédie, zjišťuje, že jak on, tak Tim, prožívají oba svou osobní tragédii. Podaří se jim najít světlo na konci tunelu?

Esej o tragédii nám ukazuje, jak snadno se může změnit osud, ať už jednotlivce nebo celé skupiny. Stačí jen souhra několika náhod a je jedno, zda jsou nešťastné a přesto z nich nakonec vznikne něco dobrého, nebo zda z něčeho pozitivního vznikne i tak tragédie. Knihu tvoří dvě dějové linie, které popisují příběh hned několika osob. Mezi hlavními postavami je student závěrečného ročníku Duncan, který si myslí na stejně starou dívku Daisy, s níž to začínalo být předchozí rok vážné. Druhou hlavní postavou je albín Tim, který byl v maturitním ročníku již předchozí rok.

Milý Duncane, když mi řekli, že budeš bydlet v tomhle pokoji, skoro jsem tomu nemohl uvěřit. Nejspíš už víš, co se chystám říct, ale stejně ti to řeknu. Je důležité, abys věděl, proč a jak se všechno přesně událo. Někdo to vědět musí; někdo by možná mohl ty informace využít a neudělat stejnou chybu jako já. Možná. Nevím. Musím ti říct jednu důležitou věc — a vsadím se o cokoli, že to, co ti tady zanechám, jsi určitě nečekal: ta slova, hudba, příčina mého neštěstí, stejně jako tvoje domnělá nebo skutečná role v tom všem, to všechno ti poslouží mnohem líp, než by ses kdy nadál. V podstatě ti dávám ten nejlepší dárek. Ten nejlepší poklad, jaký sis mohl přát. Dávám ti materiál pro tvůj esej o tragédii. S pozdravem Tim.

(ukázka z knihy)

Tim Macbeth se dostal na Irvingovu školu díky svému otčímovi Sidovi, který už se nemohl dívat na to, jak je jeho nevlastní syn ve stávající škole nešťastný. Tim měl nastoupit jen na poslední pololetí a celkem se do školy těšil. Ale náhoda mu připletla do cesty Vanessu, do které se zamiloval na první pohled, a zřejmě ani jí nebyl Tim úplně lhostejný. Bohužel stojí každý na jiné straně barikády. Vanessa je krásná, úspěšná a její přítel je uznávaný školní sportovec. Tim je albín, který se se svým postižením nikdy pořádně nevyrovnal, a díky neustálým myšlenkám na Vanessu se nedokáže začlenit do kolektivu. Zbývají jim jen tajné pohledy, doteky, náhodně pronesená slova nebo krátké schůzky.

Vanessa obešla hromadu a skepticky nahlédla dovnitř. Pak se otočila a nacpala se vedle mě. Levou půlkou těla se tiskla na mou pravou polovinu. Vlhké vlasy jí voněly levandulí a rozmarýnem, podobnou vůni jsem nikdy předtím necítil. Zavřel jsem oči a zhluboka ji nasál. V duchu jsem se sám sebe ptal, jestli se ji odvážím políbit.

(ukázka z knihy)

Tim zanechal Duncanovi v pokoji nahrávky, ve kterých popisuje svůj příběh a vysvětluje mu, co všechno vedlo k jeho tragédii. Teď už záleží jen na Duncanovi, zda se dokáže s tím vším vyrovnat a jak naloží s nabitými informacemi. Vyvaruje se Duncan chyb, které provedl Tim? Některá rozhodnutí totiž vedou k chaosu, ze kterého se následovně může stát tragédie, ale kdo rozhoduje o tom, zda bude šťastná nebo nešťastná…

Autorka Elizabeth LaBanová, americká spisovatelka žijící ve Filadelfii, dříve pracovala ve zpravodajství televize NBC, vyučovala a přispívala do několika novin a časopisů. Esej o tragédii je jejím prvním románem pro mládež a hned jí přinesl ocenění Association of Booksellers for Children v kategorii New Voices Selection. Práva na tuto knihu se prodala do jedenácti zemí. U nás již dříve vyšla autorčina Příručka pro babičku a dědečka (vydal Computer Press, 2012). Ačkoliv se Esej o tragédii řadí mezi tzv. Young adult knihy, rozhodně ji doporučuji i starším čtenářům. Je to kniha, která splňuje kritéria i náročných čtenářů, takže žádnou oddechovou četbu rozhodně nečekejte. Příběh vás během čtení neustále nutí přemýšlet nad tím, jak by vše mohlo dopadnout, autorka totiž do textu zakomponovala mnoho náznaků, ovšem řekne vždy jen tolik, aby každý mohl možné vyústění vyvozovat sám. Přesto čtenář rozhodně nemá šanci na závěr knihy přijít dříve než po jejím dočtení. Konec je totiž naprosto nepředvídatelný.

Esej o tragédii ve vás zanechá spousty pocitů a myšlenek, které budete trávit ještě hodně dlouho po jejím přečtení. Tak moc je tento příběh silný – tragédie, která na vás volá z každé stránky této knihy, vy ale přesto doufáte, že vše skončí jinak. Lépe. Soucítíte s mladými páry i s postiženým Timem, který konečně poznal, jaké to je někam patřit. Ale osud je nevypočitatelný a všichni zúčastnění už od počátku musí alespoň trochu tušit, kam tato situace povede a jak to vše zákonitě skončí.

Elizabeth LaBanová: Esej o tragédii

vydal: Host, 2014

překlad: Štěpán Hnyk

počet stran: 288

Kateřina Müllerová