Jsme mladý, jsme krásný a pro dobrou věc uděláme cokoli

Všechny uvedené fotky jsou pořízeny autorkou článku.

Když jsem kluky z kapely Psí kšíry viděla poprvé, docela jsem měla obavu z toho, co na pódiu předvedou. Naštěstí jsem se nenechala odradit prvním dojmem a na kapelu, jejíž zpěvák mnohým nezaujatým lidem připomíná jednoho účastníka superstar, jsem si počkala. A udělala jsem dobře. Kluci na pódiu měli spoustu energie a bylo vidět, že ji skvěle dokáží přenést i na lidi v sále a jejich chytlavé melodie se mi docela rychle vryly do paměti. Několik měsíců po mé první zkušenosti s touto kapelou se Psí kšíry dostali až do finále soutěže Rock Café Contest. Už když jsem se s klukama domlouvala, že s nimi během této akce udělám rozhovor, bylo jasné, že to bude hodně veselé. A jak to dopadlo, když jsem si popovídala se zpěvákem Petrem Duffkem a kytaristou Jiřím Duchoslavem, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Od vzniku kapely došlo minimálně ke třem zásadním změnám. Dvakrát jste změnili bubeníky a počet členů jste snížili z pěti na čtyři. Je sestava, ve které teď hrajete, finální (alespoň pro nejbližší roky), nebo uvažujete o dalších změnách?

Jirka: Původně nás bylo pět.

Petr: Ano, bylo nás pět (smích).

Jirka: Bylo nás pět, pak se rozhodl náš původní bubeník odejít.

Petr: …kterej byl vlastně náš zakládající člen a vymyslel i název Psí kšíry.

To vzniklo vlastně jak?

Petr: To je taková veselá historka, kterou moc rád neříkám, protože je to pořád dokola.

Jirka: Prostě jsme přišli na základce do jídelny na jídlo. Něco tam strašně smrdělo. Ten bubeník právě pronesl „to smrdí jak psí kšíry“. My jsme to slovo neznali a líbilo se nám. Tak jsme si řekli, že se tak budem jmenovat.

Petr: Nejdřív jsme to brali jako vtip, a pak jsme to brali docela vážně.

Jirka: A teď jsme na to pyšní.

Petr: A už si to lidi zapamatovali, tak už nemá cenu to měnit.

Dobře a zpátky k té sestavě?

Jirka: Zatím to funguje.

Petr: Nám to takhle vyhovuje, alespoň se líp vejdeme na podium (smích), ale zase někdy nám lidi říkají, že třeba ta druhá kytara by se tam hodila do některých pasáží.

Jirka: Většinou to doplňuje Petr.

Jste poměrně mladá kapela, a přesto se ve vašich textech objevuje např. alkohol. Zajímalo by mě, kde berete inspiraci k napsání textu, jakým je třeba „Polibek Jacka Danielse“?

Petr: To je všechno ze života ty texty.

Počkej, to chceš říct, že už jste toho stihli tolik?

Petr: Dobře, tak možná trochu přeháníme v těch textech, aby to bylo zajímavější, ale jinak je to opravdu všechno inspirováno zážitky.

Když říkáš, že to je všechno ze života, co písnička „Jsme mladý, jsme krásný“? Nemáte pocit, že to může působit dost egoisticky?

Petr: Ono se to taky dá brát jako písnička pro naše fanoušky, který jsou věrný a jsou mladý a krásný.

Jirka: A oni si to pak zpívaj pod pódiem a sami řvou, jsme mladý, jsme krásný.

Petr: Proto je to v první osobě, aby si to vlastně mohl říct každý sám za sebe, aby se tam fanoušci cítili dobře. My to všechno myslíme dobře.

Na stránkách píšete, že jste měli možnost hrát na pražským Majálesu (2011). Jaký je váš sen, co se týče místa hraní, a po boku které kapely byste si chtěli zahrát?

Jirka: Takhle, já to upřesním. Na Majálesu už jsme byli celkem třikrát, ale vždycky je to pomocí soutěže, takže jsme jen na takovým malým pódiu.  Jako, je to dobrý, ale není to velký pódium.

Petr: Ale zase je fajn být na takový velký akci, prostřídá se tam hodně lidí a uděláme si tím reklamu.

Jirka: A s kým bychom chtěli hrát? To je těžký.

Petr: Neplánujeme asi nic do zahraničí, i když by se nám to líbilo. Třeba dostat se dál, do Ameriky a tak (smích), ale to jsou takový velký sny.

Jirka: Ale my jsme vsadili na český texty, protože jsme v Čechách a hrajeme pro český publikum. A takovej top by byl, kdyby nás brali na velký festivaly a dali nám normální hrací čas.

Petr: A třeba taková O2 Aréna, Strahov (smích).

Když už jsme u těch koncertů, co vy a benefiční akce?

Jirka: Jako jo, ale jenom nás tam moc nezvou.  Jednou jsme hráli na nějaký předvolební akci a tam jsme všechny pohoršili.

Petr: Ještě jsme hráli u Písku na akci Rock proti rakovině a líbilo se nám to. Pro dobrý účely uděláme cokoli.

Jirka: Jinak co se týče těchto formálních akcí, tak nás často cenzurujou nebo nám nadávají, že jsme sprostí, že ukazujeme prdele a takový věci.

Petr: Třeba teď jsme hráli v divadle na školní akademii a byli tam i primáni a jedenáctiletý děti.

Jirka: No a taková Óda na mandle nebyla zrovna ideální, ale to je prostě všechno ze života a ty děti to potřebujou (smích).

Dostali jste se do finále Rock café contest. Co by pro vás znamenalo vítězství v této soutěži?

Jirka: To by pro nás znamenalo strašně moc, protože my pořád nemáme prachy na to, abychom nahráli nějaký CD.

Petr: Hlavně by nás to posunulo.

Jirka: Ale šance jsou, jaký jsou. My to bereme tak, že jsme na skvělý akci. Hrajeme tu se Sleazy RoXxX, které máme rádi, protože jsou dobrý.

Petr: Sázíme na to, že tu bude hodně lidí, hodně lidí si nás i poslechne a třeba tu bude i někdo, kdo bude vědět o nějakých kontaktech, takže ještě není nic ztracený.

Samozřejmě je potřeba brát to jako soutěž, kdy vyhrát může jen jedna kapela. Proto by mě zajímalo, zda se vaši fanoušci dočkají slibovaného CD i v případě, že dnes nevyhrajete?

Jirka: No počkej, to CD mělo být zadarmo v tom případě, že nám někdo zaplatí výrobu, a to by nám právě zaplatilo vítězství v soutěži. My jsme to právě plánovali tak, že když vyhrajeme, tak ty CD pak rozdáme mezi fanoušky. Ale takhle teď dáme placku a až jednou to CD nahrajeme, tak pravděpodobně bude online na internetu ke stažení zdarma.

Petr: Pár jich vylisujeme a budeme je za nějakou symbolickou částku vozit po koncertech, ale spíš si myslím, že je lepší, když se to takhle dostane mezi víc lidí zadarmo a víc nám to pomůže, než kdybychom za to chtěli prachy.

Začal nový rok a nabízí se proto otázka, jaké jsou vaše plány v nejbližších měsících, na co se můžeme těšit?

Jirka: No já myslím, že se můžeme těšit na nějakou nahrávku. Nebude to přímo CD, ale když seženeme prachy, nahrajeme třeba dvě, tři písničky a k tomu nějakej klip. My teď máme spoustu nových písniček, který ještě nikdo neslyšel a na nějakou z nich bude i ten klip. Takže to bude takový překvapení.

Petr: A to je tajný.

A myslíte, že to stihnete ještě letos?

Jirka: No letos snad (smích). Jako první desku slibujeme minimálně pět let, ale snad to vyjde.

Dobrá. A poslední otázka: Co byste vzkázali vašim fanouškům?

Petr: Aby nám zůstali věrní a aby se těšili na to, že pro ně připravíme nějaký překvapení a myslíme na ně.

Jirka: A jinak takhle my to děláme hlavně kvůli nim, protože nám to dává energii. Protože když hrajeme v hrozným klubu a přijdou tam jen třeba tři naši fanoušci a udělají skvělou atmosféru, tak je to prostě skvělý.

Petr: Taky není důležitý, kolik lidí přijde, ale jak si to užijí.

Jirka: Když to shrneme, my si vážíme každého fanouška a budeme se těšit na dalších minimálně sedm let.

Na závěr dodám, že Psí kšíry skončili na druhém místě a nezbývá než se těšit, co za překvapení si pro nás s novým rokem připraví. Za sebe klukům přeji minimálně dalších sedm let hraní, spoustu nových mladých a krásných fanoušků a snad i nějaké to demo.

Marie Hartmanová