Masters of Rock po desáté a stále ve formě

Už během cesty vlakem nebylo pochyb o tom, že také tento rok se může festival pyšnit hojným počtem fanoušků. Vizovice na několik dní skončily v naprostém obležení. Po nezbytném ubytování ve stanovém městečku bylo konečně možné vstoupit branou do areálu lihovaru Jelínek a zamířit k hlavnímu stage.

Čtvrteční den a samotný festival otevřely svým koncertem Legendy se vrací, Saltatio Mortis a The Sorrow. O další příliv fanoušků se posléze zasloužili vždy divácky velmi vděční Horkýže Slíže. A právě po jejich tradičně vulgárním vystoupení přišlo jedno z prvních významnějších překvapení festivalu: Americká skupina Kamelot předvedla svého nového vedoucího vokalistu Tommyho Karevika a podle mého názoru je jeho projev mnohem bližší původnímu duchu Kamelotu, nežli například zpěv Fabia Lione. Poté následovala velice úspěšná vystoupení kapel Thin Lizzy a Within Temptation a čtvrteční den uzavřela mnohými očekávána švédská kapela Bloodbound. Ozvučení posledního koncertu bohužel nebylo zcela ideální.

Páteční ráno nás přivítalo jemným, avšak nepříjemným mrholením, které vydrželo po celý den. To ovšem nikomu nezabránilo, aby si vychutnal své oblíbené skupiny. Po populárním Visacím zámku nastoupila na stage Sirenia, následována vždy pozitivně naladěným Freedom Call, kteří kolem sebe šířili svou pověstnou happy metal náladu, která příjemně projasnila deštivý den. Po skupině Exodus následoval Unisonic, který se poté pro mnohé stal naprostým vrcholem festivalu. Večer rozpoutal svou velkolepou show očekávaný Edguy a na dobrou noc nám zahrála kapela Pain.

Rovněž sobotní den patřil velkým legendám, z nichž je nezbytné jmenovat tradiční českou kapelu Arakain, kterou v druhé půlce s nebývalým úspěchem doprovodila Lucie Bílá. Množství fanoušků předčilo veškerá očekávání. Proměnlivé počasí vykouzlilo na obloze během koncertu Korpiklaanů výraznou dvojitou duhu, která ještě více prozářila jako vždy velmi chytlavý koncert finské folk-metalové kapely. Songy jako „Tequilla“, „Beer, beer“ a všemi očekávaná „Vodka“ zvedly náladu všem posluchačům.

Po úspěšném vystoupení Stratovaria přišel na řadu snad kontroverzní, ale bezpochyby očekávaný headliner festivalu v podobě legendárních Nightwish. Hodnotit jejich výstup bez upadnutí do nekonečných polemik mezi příznivci Tarji a fanoušky současné podoby kapely je velmi složité. Zatímco nové skladby se poslouchaly dobře, tak jakýsi polovičatý a prázdný pocit u starších songů nezachránily ani bohaté efekty. Nightwish by snad měli zapomenout na úspěšné skladby, které Tarja dokázala tak neopakovatelně podat, a věnovat se zcela nové tvorbě.

Dopoledne posledního festivalového dne patřilo českým kapelám Salamandra a Škwor, zatímco odpoledne sklidil úspěch například Tiamat. Po příjemném koncertu kapely Gotthard už zbývaly jen poslední dvě kapely, přičemž obě bezpochyby potěšily militantní posluchače. Brutální, avšak chytlavý, Arch Enemy posléze vystřídal Sabaton, jehož koncert patřil k vrcholům festivalu. Charisma a vtip Joakima Brodéna udělaly své. Areál byl přeplněný k prasknutí a kapela i v nové sestavě předvedla maximum. Joakim nás všechny překvapil novou písničkou Far from fame, inspirovanou životem českého letce Karla Janouška. Joakim, jehož matka pochází z České republiky, tak sklidil obrovský ohlas a nechybělo také oblíbené skandování „Ještě jedno pivo!“.

Sabaton byl skutečně geniální tečkou za letošním festivalem. Co se týče zařízení festivalu, tak vesměs pozitivní reakce sklidilo zavedení vratných kelímků na pivo opatřených také šikovnou sponou k připnutí na opasek či kapsu. Nechybělo množství lákavě vonících stánků a úsměvná možnost nechat si změřit hladinu alkoholu v krvi.

Čtyři dny festivalu byly velmi příjemně strávenými dny a atmosféra byla jako vždy dokonalá. Každý den předvedl něco jiného a není žádného, který by při zpětném ohlédnutí působil prázdně a nezáživně. Snad právě naopak. Šlo o skvělý jubilejní ročník a doufám, že se za rok uvidíme na ročníku jedenáctém!

David Černín