Nechte zpívat Mišíka

Vladimír Mišík, legenda československého bigbeatu, blues, folku, rocku. Od svých hudebních počátků až do současnosti působil a působí s těmi nejlepšími v žánru: Komety, The Matadors, Blue Effect, Flamengo, Formace, Etc a příležitostné folkové seskupení Čundrground. V dokumentu se střídají archivní záběry s Vladimírovým vyprávěním, umístěným ve fiktivním prostředí na jeho planetce. Také se dozvíme, jak dopadlo jeho pátrání po otci, po kterém mu zbyly jen dvě fotografie a matčiny vzpomínky.

Od archivů až po současnost

Po krátkém vysvětlení, jak je to s Mišíkovou planetkou, se střídají archivní záběry z hudebního dávnověku se záběry z planetky a občas i s hranými pasážemi. Některé archivní skvosty si nepamatoval ani sám Vladimír. Jako například ten, kde ho mezi jinými vítá na televizní obrazovce Josef Zíma a kde Vladimír zpívá s orchestrem Karla Duby Gershwinovo Summertime. I pro mne to byl lehký šok. Hraných pasáží naštěstí není mnoho – klip písně Stříhali dohola malého chlapečka, scénka s vojenskou knížkou a ještě nějaké kratší vstupy. Hlavní osou je Mišíkovo vyprávění, vzpomínky jeho spoluhráčů a také jeho rozhovor s Radimem Hladíkem, který se už bohužel uvedení filmu do kina nedožil.

Zastavíme se také u zákazu činnosti, který Mišíka dost krutě zasáhl. Jak profesně, tak i zdravotně. Ani podanou ruku ke spolupráci s tajnou bezpečností se slibem povolení činnosti nepřijal, čímž si vědomě „navždy“ uzavřel cestu zpět na veřejnost. Naštěstí ne na dlouho, protože režim už pomalu končil. Jako sen pak působilo, když v srpnu 1990 hráli Etc jako předkapela The Rolling Stones při jejich prvním vystoupení na Strahovském stadionu, k čemuž uslyšíme i nějakou tu humornou historku. Tenkrát jsem tam také byl a byl to pro mě definitivní konec minulého režimu.

Kromě hudebního života se také seznámíme s Vladimírovými osudovými ženami a jeho třemi dětmi. A pátrání po otci dopadlo, jak dopadlo – uvidíte sami. Aby to neměl jednoduché ani v současnosti, musel Mišík ještě jednou prokázat svoji zásadovost, a to při nepřijetí státního vyznamenání. Rozhodnutí pro něj nebylo jednoduché a nějaký čas trvalo, než k němu dospěl.

Jak se mi to líbilo

Moc, ale to je také tím, že tuhle hudební scénu už sleduji od jejích počátků (přesněji od The Matadors) a právě na Etc jsem rád chodil a kupoval jejich první desky, když to ještě šlo. Z tohoto pohledu mohu říci, že film obsáhl všechna významná období Vladimírovy hudební kariéry (nebo alespoň ta, která znám) a bylo dobře, že neskončil někde v polovině, ale v současnosti. Významný podíl na atmosféře dokumentu má také Mišíkův smysl pro humor a pohodu. Brzy po začátku jsem přestal vnímat čas a jen sledoval, o čem je řeč. Jediné, co bych možná oželel, byly hrané scénky a dost polopaticky popisný klip ke Stříhali dohola malého chlapečka. Nicméně můj celkový dojem byl tímto nezkažen a z kina jsem odcházel s úsměvem na tváři.

Petr Vít

Jsem nyní nepracující důchodce, užívající si zbytku života, příležitostný webmaster, profesí správce IT, duší hudebník. Co mám rád, možná poznáte z mých recenzí...