Noví staří Sabati – „13“

Opět se sešli (po různých, většinou asi právních a osobních, rozepřích) v klasické sestavě Butler, Iommi, Osbourne, ovšem s výjimkou původního bubeníka Billa Warda, kterého na nahrávání novinky nahradil Brad Wilk (Rage Against the Machine). Nové album produkoval věhlasný Rick Rubin (který spolupracoval mj. s uskupeními jako Metallica, Slayer, AC/DC, Red Hot Chilli Peppers, ZZ Top ad.).

Když jsem slyšel zkazky o tom, že mají Sabati natočit nové album, tak jsem si nejprve myslel, že se jedná o nějaký vtip (jako ty anekdoty v pohádce Bible, jak tam lidi vstávají z mrtvých a podobně). Pak to ale začalo vypadat, že to myslí vážně a já jsem se začal bát, co stvoří, navíc když jsem se doslechl, že se mají vracet ke svým hudebním kořenům. Poté jsem slyšel singl „God Is Dead?“ a díky bohu to předčilo má očekávání. A když jsem si poprvé poslechl celou desku, tak mě to dokonce překvapilo (nebo to spíš bylo takové počáteční nadšení). Avšak po druhém, třetím poslechu jsem začal být trošku kritičtější.

Na “13“ se nachází 8 písní (a bonusový disk Delux Edition obsahuje tři další skladby). Album otvírá osmiminutová skladba (druhý singl) „End Of The Begining“ a hned od (konce) počátku je slyšet, že se „skutečně“ snažili hrát jako na kraji 70. let. Druhá skladba je již zmíněná „God Is Dead?“, k ní byl také natočen, dle mého názoru ne příliš povedený, umělý, videoklip. Naštěstí skladba sama, také přes 8 minut dlouhá, není tak špatná, naopak. A vůbec, obecně myslím, že kompozice na „13“ nejsou zdaleka špatné, Iommi prostě umí skládat rokenrol. Nebudu popisovat každou skladbu zvlášť, jen snad ještě zmíním, že nechybí ani „temná“ balada na akustickou kytarou „Zeitgeist“, a např. ve skladě „Demaged Soul“ dokonce překvapivě Ozzy zahraje na foukací harmonikou a připomene tak bluesového Čaroděje z prvního alba skupiny. Dá se říct, že deska je celkem kompaktní a žádná skladba nějak výrazně z alba nevyčnívá… což je ještě pořád dobře. Ale je tu ale…

Zdá se, že všechno na albu klape jako hodinky, počínaje rytmickou sekcí a konče zvukem. Až to skutečně působí uměle, a to včetně Ozzyho zpěvu (zkuste se podívat na nějaký rozhovor s Ozzym na youtube k nové desce a pak uvidíte, že není možné, aby to přirozeně odzpíval tak, jak je to studiově nahráno). A byť se skutečně kapela snažila vrátit se ke svým kořenům a svému typickému rukopisu, tak to na mě působí jaksi neautenticky, i když je to materiál řemeslně a technicky zvládnutý bezchybně. Další věc, ale to se mi možná jen zdá, je, že si Iommi až nějak moc ujíždí na dlouhých sólech (snad aby se nějak vyplnil prostor u těch delších skladeb?), což mi u Sabatů moc nesedí. Tím ale nemám nic proti Tonyho kytaře, naopak!, jen se mi toho zdá moc. Butlerova basa je typicky poměrně výrazná, což je, pro mě osobně, celkem fajn.

Největší výhradu bych ale měl proti zmíněnému zvuku alba, který je na Black Sabbath až nesnesitelně sterilní a naleštěný. Za to bude nejspíše zodpovědný, krom kapely samotné, producent Rick Rubin, údajně ortodoxní fanoušek skupiny. Ale asi se dalo čekat, že se album nebude nahrávat někde v zapadlé birminghemské garáži, ale v nějakém (tuším Iommiho) profi studiu s nejlepší technickou výbavou. A to asi bude kámen úrazu. Kdyby to tak bylo tak, že by se Geezer, Tony a Ozzy sešli v nějakém druhořadém studiu a tam, s kocovinou po pár ranních lahváčích, za den dva natočili celé album :-)

Celkově mi to zkrátka připadá tak, jako by si chlapci (dědci) řekli: „My jsme Black Sabbath, s velkým B a S, tak to berme vážně a snažme se udělat něco pořádného.“ Zkrátka je v tom určitá prvoplánovost a chybí tam taková ta spontaneita ála „Sweet Leaf“.

“13“ končí tak, jako začínalo první album Black Sabbath – bouřkou. A v tom to asi bude. Kdysi začínali bouřkou, dnes už je ale bouřka zažene do sucha technických vymožeností. Ale občas se sám sebe ptám, jestli se tomu vůbec můžeme divit… asi ne po těch letech. Nicméně i přes můj ne příliš pozitivní popis alba si myslím, že deska není zase nějak tragická – dejme tomu 6,5 bodu z 10. Možná se k ní i občas vrátím, ale když si budu chtít třeba za 10 let pustit Sabaty, tak sáhnu po debutu, Paranoid nebo Master of Reality.

Závěrem ještě zbývá dodat, že pokud se vše vydaří, tak by měli Black Sabbath navštívit 7. 12. 2013 od 20:00 pražskou O2 Arénu, což by si žádný velký fanoušek neměl nechat ujít! Vstupenky se pohybují od 1250,- Kč až po 1790,- Kč podle místa stání či sezení. Lístky lze objednávat přes běžné servery, např. zde http://www.sazkaticket.cz/ticket/eventDetail.aspx?docid=19113729 (v síti Ticketportal je již vyprodáno).

Sestava:

Ozzy Osbourne – zpěv

Tony Iommi – kytara

Geezer Butler – baskytara

Brad Wilk – bicí (studio)

Tracklist:

1. End of the Beginning

2. God Is Dead?

3. Loner

4. Zeitgeist

5. Age of Reason

6. Live Forever

7. Damaged Soul

8. Dear Father

Bonus track:

1. Methademic

2. Peace of Mind

3. Pariah

Tomáš Žitník