Přes Nic nás nerozdělí se přehnala zejména vlna emocí

Když celý svět bez dechu sledoval v prosinci roku 2004 televizní zprávy, aby se více a více utvrzoval, jak ohromné neštěstí způsobila vlna tsunami, která se přehnala přes pobřeží přímořských asijských států a ostrovů, nabízela se otázka: Jak dlouho bude trvat, než si zde Hollywood uvědomí zlatou žílu? Po několika (desítkách) většinou patetických snímcích  především o 11. září si konečně někdo všiml nespočtu osudů, které tato katastrofa změnila. Přeživší Španělka María Alvaréz dala souhlas režiséru Juanu Antoniu Bayonovi převést příběh její rodiny na plátna kin.

Rodina Bennettových v čele s Henrym (Ewan McGregor), Mariou (Naomi Watts) a třemi syny Lucasem (Tom Holland), Thomasem (Samuel Joslin) a Simonem (Oaklee Pendergast) přilétá na Vánoce do thajského Phuketu. Sváteční nálada se brzí promění v horor. Přes pobřeží, kde se nachází jejich hotel, se přežene ničivá vlna, která smete vše, co se jí postaví do cesty. Rodina je rozdělená, zraněná a musí najít nejen pomoc, ale hlavně sebe.

Španělský režisér Juan Antonio Bayona v roce 2007 zaujal snímkem Sirotčinec, jež představoval překvapivě výborný mix hororu a detektivky a potvrdil výsadní postavení Evropy na poli moderního hororu. Vypořádat se s tak citlivou látkou, jakou jedna z nejničivějších přírodních katastrof bezesporu je, vyžaduje nejen zručnost, ale silný scénář a vyvarovat se přílišnému patosu. Osm let je sice dlouhá doba, nicméně Bayona nic neriskuje a zaměřuje se na jednu určitou skupinu lidí a vybírá si k tomu špičkové herce.

Film po zásahu vlnou střídavě sleduje členy rodiny, kteří se postupně rozdělují a zase nacházejí. Maria s Lucasem se  po dlouhém putování zdecimovanou krajinou dostávají do nemocnice, Henry se zbývajícím syny zůstal u hotelu a následně (částečně nepochopitelně) je opouští a vydává se hledat ztracenou manželku a syna. Bayona se soustřeďuje výhradně na Bennettovy a ostatním postavám nedává žádný prostor, ba se o to ani nesnaží. Anonymní tváře se objevují a zase mizí a pouze připomínají, že se ona tragická událost stala i jiným.

Důraz je kladen na realističnost a emoce. Když se nad palmami objeví majestátní vodní masa v jedné z nejmrazivějších scén roku, jsou hrdinové nemilosrdně vláčeni vodním živlem, sedření, zakrvácení a špinaví, kolem umírají lidé a hroutí se infrastruktura. Proměna Naomi Watts ze spokojené paničky ve vystrašenou, ale zaoufale bojující ženu, ji vynesla nominaci na Oscara, ale ani McGregor a Holland nezůstávají pozadu.

Bennettovi jsou vystaveni emočně velice náročné situaci, je proto škoda, že v jistých momentech film zbytečně zakopává o patetično, i když americký prezident se naštěstí neobjeví. Postavy brečí, křičí, trochu idiotsky se ztrácejí, hledají a nalézají. Místy se chovají dost divně, vítězí uslzenou hudbou podkreslená scéna, kdy se Lucas snaží svést dohromady cizí rodiny. Figurují zde často i neuvěřitelné (ale nevylučitelné) náhody a srdceryvné obrazy nutící diváka nezapomenout po návratu z kina obejmout celou rodinu včetně oblíbeného křesla. I když je jasné, jak to vlastně celé skončí, Bayona nám neustále v na první pohled druhořadých scénách (plující mrtvoly, vzpomínka na tsunami před operací) ukazuje, že ne každá rodina dostane za odměnu, že přežila, soukromý tryskáč.

Nic nás nerozdělí je vlastně zručně natočené soukromé drama využívající divácky vděčnou kulisu s občasnými sklony pročistit divákovi slzné kanálky. Naštěstí tak činí o dost chytřeji a sympatičtěji, než většina ostatních katastrofických filmů podle skutečných událostí. Což potvrzují i přeživší oběti tsunami, které označily snímek za překvapivě hodnověrný.

Nic nás nerozdělí
Lo Imposible (The Impossible)
V kinech: od 31.01. 2012
Země: Španělsko, USA
Stopáž: 113 min.
Režie: J.A. Bayona
Hrají: Naomi Watts, Ewan McGregor, Tom Holland, Samuel Joslin, Geraldine Choplin

 zdroj galerie: bontonfilm.cz

David Bulawa

Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.