Toxique na Febiofestu: Gastroteror

Ne, nedělám si srandu. Energická (pro mnohé jistě i enerGEtická) zpěvačka multižánrové kapely skvěle zpívá, to už ví hodně lidí. Během „febiofestového“ koncertu nás však Klára Vytisková učila i všemu zmíněnému. Nutno podotknout, že se i přes takový fofr stihla sedmkrát^! převléknout. Koneckonců, proč by si nemohla obléknout župan, když má na podiu křeslo, telefon, koberec, lampu…vlastně téměř celý obývák? Pohodlí nade vše.

Na tento koncert jsem se obzvlášť těšila, protože Toxique už znám. Cloumala mnou zvědavost. Bude to tak dobré jako vždycky? I když se jedná „pouze“ o vystoupení, na které nikdo neplatí vstupné? Dá si kapela záležet stejně jako na placeném koncertě? Ano, ano, ano. Tisíckrát ano. Je jasné, že tohle seskupení vážně nic nefláká. Navíc jejich už tak dost vymakanému vystoupení dodávala lesku podzemní scéna. Nevšední prostředí znamenalo pro mnohé i nevšední zážitek. Minimálně pro ty, kdo Toxique ještě neznají.

Možná jste však ty svoje kroužky zmeškali kvůli něčemu jinému. To by pak znamenalo, že jste na koncertě nebyli. Pouze pro vás tedy, co vlastně ti Toxique hrají? Byl tam se mnou kamarád. Předtím je neznal. Už když ve svých skvělých kostýmech kapela nastoupila a začaly se ozývat zvuky kytar a bicích kamarád se zeptal: „Aha, takže to je nějaký blues z padesátek, ne?“ Jenže potom se přidaly klávesy a nakonec zpěv. Kamarád na to: „Aha, takže to bude jazz asi, ne?“ Ne, Stando, znovu říkám ne. Tedy, jak se to vezme. Ono je to totiž u Toxique těžký. Ač začali paralelou na Elvisův hit Fever, mnohé písničky zněly spíš jako na rockovém koncertě. Tento dojem podtrhovala i zadní stěna za podiem. Světelným nápisem se stovkami žároviček jednak hlásala název kapely, ale také se dle rytmu zběsile měnila v různé obrazce i „neobrazce“. To by ale ještě stále nevystihovalo žánr, ve kterém se kapela pohybuje. Uslyšíte i soul, pěkné retrodisco, mají něco z Gwen Stefani, Amy Winehouse…říkám, je to těžký. A co všechno tohle spojuje? Konkrétně na tomto koncertě to byla, dle slov zpěvačky, láska. Láska byla ústředním tématem celého koncertu.

V relativně velkém prostoru bylo narváno. Věkový průměr se nepohyboval v kategorii „náct“, ale tak kolem pětadvacítky. To je jen důkazem toho, že tahle návyková hudba je už něco jiného, než nějaký…no, nechci nikoho urazitJ Troufám si říct, že si kapela získala spoustu nových fanoušků. Buďme ale upřímní, od toho takové koncerty jsou, ne?

A víte co to je ten gastroteror? Ne? Přijďte to zjistit 5.5. do Akropole na další koncert tohoto energizujícího seskupení. Pokud vás to nezajímá, určitě si budete chtít poslechnout někoho, kdo vyhrál Anděla 2008 v kategorii Objev roku.

Veronika Schieblová

Miluju hudbu. Zpívám. Miluju film. Na ty jen koukám. Tak jest:)