Triumvirát na Akropoli: Garcia, Johnson, Truffaz

Byla však často zakroucená pod tichem nebo naopak nahuštěná do několika orgasmů. Truffaze samotnýho lze potom pochválit hlavně za to, že dokáže takový aranžmá vytvořit s různými muzikanty napříč mnoha žánry, vždycky je to jiný a přitom vždycky stejně nabitý.

Erik Truffaz, zdroj: www.eriktruffaz.com
Erik Truffaz, zdroj: www.eriktruffaz.com

Už ve dveřích se to tlačí a dlouhej had fronty se stáčí kolem šatny. Člověk si sotva stihne objednat pivo a už musí do sálu, přitom je rád, že najde místo s výhledem. Akropole je velká, ale tohle je taky velká událost. Takže si najdete koutek v šeru a nastražíte uši. První se na plac vyhoupne Sly. Dělá šašky a přitom jeho rozehřívací kolo destiluje spíš jemnější vzruchy – konkrétně hned na poprvý jednu bítlsáckou pecku. Je zvyklej brát si do huby všechno, ale tady začíná lehce, jako s bonbónem. Sází na živost a přesnost svýho umění. Neni to úplně klasický, neni to tak úplně beatbox z jeho rapových projektů. Dobře je to vidět na přihrávkách s Truffazem.

Jeden druhýmu hodí motiv, pink zpátky, něžný zavariování, jen tak to popostrčit, přitom nic mělkýho. No když už stojí trubka vedle a semtam chytne proud hudby za krk a vám běhá mráz po zádech, potom se přiřítí Garcia, začne to celý sekat podle svýho tepu, bpm drumíku a dubstepu. Ženou to ze svahu, v tom příšeří si chvíli připadáte jako v nějaký fabrice okupovaný čistě tvrdou elektronikou a přitom za zatáčkou se to zase jako kouzlem zlomí, otočí, zvolní. A je to tak moc klubový, až se to do klubu ani nehodí.

Intimní záležitost, hudba ke zkoprnění – příjemnýmu a tak jakoby mystickýmu. Naštěstí z tohodle vytržení vás zase vytrhnou další fans neustále hledající lepší pozici k poslechu nebo pendlující pro drinky. Napadá mě, když už dám kruci za koncert takovou vatu, tak snad stojim (potažmo sedim) a posluchám, ne? Ale brzo by mě musela hanba fackovat, jelikož neni na škodu jít si aspoň na trochu vydechnout (když se stojí kousek od vchodu a nemusíte si hrát na buldozer dlouhých tratí). Je to silný a náročný. Z meditativních poloh přeskočí trio stejně snadno na opulentní jazzový předvádění, strhující sólování, skoro mi připadá, že nikdo z nich v tu chvíli ani necítí publikum.

Každopádně naopak to cítit je a dost. Je to nakyslý. Pokud jako diagnózu acidu bereme právě tu elektronickou nazrzlost, pachuť stroje. Garciaprohání údery jedněma mašinkama, Truffaz občas pouští svou trubku namrtvo a tak všelijak. Sly si hraje s opakováním vlastních smyček. Je to takový to, teď něco zazpívám, pak to pustim, zazpívám něco jinýho a pak to zas pustim, až se to nabalí a zvrstevnatí. Sly to samosebou umí udržet na přívětivý váze a hustotě, spíš mě překvapuje jaký nadšení tenhle jednoduchý (a co si budeme povídat i značně okoukaný) postup vzbuzuje. Neřekl bych totiž, že Sly tu je nějak výrazně inovativní. Během poslechu jsem to měl za mínus.

Erik Truffaz, zdroj: www.eriktruffaz.com
Erik Truffaz, zdroj: www.eriktruffaz.com

Spousta věcí mi přišlo jako předváděčka. Ale závěr mě jako posluchače vyresetoval a já musel spoustu věcí znova promyslet, strávit i s kořením a znovu si připomenout aperetiv. Přeci jen i ty nejšílenější výlevy, extatický výbuchy, krátký momenty na který večně číhal Truffaz aby je jakoby zezadu a jen tak mimochodem proměnil svou trubkou ve věčnost, tohle všechno bylo uzemněný touhou po předávání radosti. Celá ta barevná, strhující a vysoko přelítávající skrumáž stála pevně na zemi. Všechno to zaplňování přeci jen muselo sloužit uvolnění prostoru.

Maximum hudební intenzity protínalo šelfový moře veselýho šplouchání, asi jako hluboká průrva dodává sedlině na dramatičnosti, nakonec je to ona, co je tu ozdobou, filozofickým gestem: skoč do studených hlubin, abys ocenil teplý proudy u hladiny plný života. Těžko se o tom píše, když je pro mě hudba daleko výš než literatura. Nejkrásnější lidský vynález všech dob. Jako přirovnání snad můžu zmínit právě ty vstupy trubky do korpusu celýho představení. Truffaz nechával spoustu prostoru, rozhodně víc naslouchal, než by sám hrál, ale tím hrál možná ještě víc – hudbu, která se nemusí hned pouštět do nástroje, která zůstává uvnitř a přesto dokáže rezonovat sálem.

Truffazova trubka byla smělou vertikálou, vzácnou přísadou, tajnou silou v pozadí. Na jednu stranu. Na druhou stranu si jen tak hrál (v obou smyslech), pomrkával tim bezva leskem, lehký úsměv. Radost z uvolnění prostoru, ze sdílení společnýho prostoru. To bylo evidentní z finální pecky, kdy Sly rozespíval celou Akropolis. A možná je to jedno. Byl to nářez. A basta.

Více z LaCultury...

  • Erik Truffaz v Akropoli1. března, 2010 Erik Truffaz v Akropoli Erik Truffaz, jazzová špička, opět v České republice!
  • Kulatý jazz v Akropoli23. srpna, 2009 Kulatý jazz v Akropoli Jaromír Honzák, přední představitel české jazzové scény, oslaví půlstoletí v Akropoli.
  • Minyeshu – křehká etiopská kráska zahraje v Akropoli 20. května, 2013 Minyeshu – křehká etiopská kráska zahraje v Akropoli Předloni na festivalu Respect na pražské Štvanici hrál maestro etiopské hudby Getatchew Mekurya, loni zase Mulatu Astatke, kterého většina fanoušků filmů Jima Jarmusche zná díky […]
  • Krevety á la Indigo29. dubna, 2013 Krevety á la Indigo V květnu čeká českou taneční a nezávislou divadelní scénu jedna z události sezóny. 12. a 13. května od 20:00 uvede žižkovský multikulturní prostor Palác Akropolis premiéru Krevety á la […]
  • MUSIC INFINITY uvádí:  Ulrich Schnauss (GER) + aus (JP)22. března, 2013 MUSIC INFINITY uvádí: Ulrich Schnauss (GER) + aus (JP) Německý hudebník Ulrich Schnauss bude hostem dubnového večera Music Infinity a pozve návštěvníky Paláce Akropolis na výlet do své psychedelické utopie, v níž se potkávají melancholické […]
  • Noc švýcarských hvězd 21. března, 2013 Noc švýcarských hvězd Konec zimy a začátek jara je letos v České republice ve znamení helvétského kříže. V roce 1993 uznalo Švýcarsko Českou republiku jako samostatný stát, a tak bylo dvacáté výročí dobrým […]
  • ÚCHVATNÉ JESSIE WARE PŘEDSKOČÍ UKRAJINSKO-AMERICKÝ BAND ARTAMI!19. března, 2013 ÚCHVATNÉ JESSIE WARE PŘEDSKOČÍ UKRAJINSKO-AMERICKÝ BAND ARTAMI! Už tento čtvrtek, 21. března, čeká fanoušky vystoupení božské britské zpěvačky s opojným hlasem, Jessie Ware, v Paláci Akropolis. Pořadatelé právě ohlásili předskokana koncertu, jímž bude […]
  • Kultovní doom jazzová kapela Bohren & der Club of Gore zahraje poprvé v Praze.27. února, 2013 Kultovní doom jazzová kapela Bohren & der Club of Gore zahraje poprvé v Praze. V pátek 15. března se v Praze poprvé představí další hudební lahůdka - své temné pohřební suity nabídne posluchačům v Paláci Akropolis německé doom jazzové kvarteto Bohren & der Club […]
  • Vrchol současné švýcarské hudební tvorby se představí v Arše25. února, 2013 Vrchol současné švýcarské hudební tvorby se představí v Arše Erik Truffaz, Sophie Hunger a Anna Aaron. Tři hudební osobnosti, které se během posledních let několikrát představily v České republice, a které se zde rády vrací. Letos se v rámci […]
  • DEEP FOREST legenda na poli world music27. prosince, 2012 DEEP FOREST legenda na poli world music Jako pilotní akci nového projektu Top of the world uvádí Palác Akropolis koncert legendárních DEEP FOREST, kteří tak poprvé vystoupí v České republice a představí při tom své nové […]
  • Vasilův Rubáš láká na Konec světa3. prosince, 2012 Vasilův Rubáš láká na Konec světa Jsou trhlí a nápadní. A nebojí se udělat průvan v české scéně.
  • Patrick Wolf acoustic1. prosince, 2012 Patrick Wolf acoustic Patrick Wolf slaví výročí 10ti let svého hudebního působení vydáním akustického alba Sundark and riverlight. Dvojalbum obsahuje nově přepracované akustické verze vybraných skladeb, mezi […]