Úžasný režisér, Isao Takahata

Svou životní cestu započal Isao v říjnu roku 1935 ve městě Ujiyamada. Prvotní zájem o animovanou tvorbu projevil bezprostředně po shlédnutí snímku Le Roi et l’oiseau (The King and the Mockingbird), založeného na příběhu Hanse Christiana Andersena, o kterém prohlásil „Může být něco takového opravdu vytvořeno animaci?“. Po vystudování prestižní Tokijské univerzity se připojil k nově založenému animačnímu studiu Toei Douga, kde se později seznámil se svým současným kolegou a přítelem Hayaem Miyazakim. Přes několik vedlejších pozic se po pár letech strávených u zmiňované společnosti dostal až k režírování svého prvního filmu, kterým se stal Taiyō no Ōji: Horusu no Daibōken (Horus: Prince of the Sun). Tento počin nastartoval úspěšnou Takahatovu kariéru a dodnes je považován za jeden z nejdůležitějších mezníků historie animovaného filmu.

Po neshodách a sporech se rozhodl v roce 1971, společně s Yōichi Kotabem a Hayaem Miyazakim, opustit Toei Douga a všichni tři nastoupili do A-production, pod jejichž křídly natočili například slavnou sérii Lupin III. Následovaly díla jako Arupusu no Shōjo Haiji (Heidi, Girl of the Alps) vzniklé podle knih švýcarské spisovatelky Johanne Spyri , Haha o Tazunete Sanzenri (3000 Leagues in Search of Mother) 52 dílná série o malém chlapci z italského Janova anebo Akage no An (Anne of Green Gables) rovněž na podstavě literární předlohy, tentokrát však kanadské autorky Lucy Maud Montgomery.

S novými díly přicházely ruku v ruce neocenitelné zkušenosti a možnosti. Zmíněné série a snímky, nedávaly nikomu pochyb, že se z Takahaty stává jedna z předních osob nejen Japonské, ale i světové animace.

V roce 1982 Takahata společně s Miyazakim a Yasuem Ōtsukou (spolupráce na Lupin III, The Castle of Cagliostro …) odjel do USA, kde měli společně s americkými protějšky pracovat na filmu Little Nemo. Rozdílné pohledy a názory obou stran však nakonec zapříčinily odstoupení trojice velikánů z Japonska, kteří se raději vrhli zpět na vlastní tvorbu. Tou dobou rovněž nechybělo mnoho k založení dnes velmi populárního a známého studia Ghibli, mezi jehož nejdůležitější členy patří i popisovaný Isao Takahata. Hned prvním snímkem, který zde Takahata vytvořil a který se stal zároveň jeho nejslavnějším počinem, byl Hotaru no Haka (Grave of the Fireflies). Srdceryvný příběh dvou sirotku, kteří se snaží vlastními silami přežít kruté období druhé světové války, zapůsobilo na diváky tak, jako nic předtím a pokud do té doby přebýval někdo, kdo pochyboval o umění a síle tohoto vynikajícího režiséra, musel po shlédnutí Hrobu světlušek přehodnotit svůj postoj. Jeden z nejvýznamnějších amerických filmových kritiků, Robert Edger, dokonce o filmu prohlásil, že se jedná o nejsilnější protiválečný snímek, jaký byl kdy vytvořen.

Hotaru no Haka byl vydán společně s Miyazakiho „Totorem“ (Tonari no Totoro), který v mnoha směrech tvoří jeho zrcadlový obraz. Oba filmy pak byly dlouhou dobu promítány současně, zejména aby se díky pohádkovému Tonari no Totoro odlehčila smutná tématika Takahatova filmu.

Tři roky po dokončení zmiňovaného veledíla, se na výsluní dostal romantický příběh Omoide Poro Poro (Only Yesterday) a také prozatím poslední Takahatův počin, rodinná komedie vycházející ze stejnojmenné mangy Hōhokekyo Tonari no Yamada-kun (My Neighbors the Yamadas), snímek, s netradiční, digitálně vytvořenou, animací.

Toto jsou samozřejmě jen některé z nejznámějších prací, na kterých se Isao Takahata podílel. Svou nesmazatelnou stopou zasáhl do animované tvorby tak jako jeho neméně slavní spolupracovníci a přátelé ze studia Ghibli. Zejména pak díky realistickému snímku Hrob světlušek, dobyl srdce nejen nadšenců anime a dokázal vyloudit slzy na tvářích těm, kteří by na takovýto projev citů u filmu nikdy nepomysleli.

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.