Život v pralese? Není to až taková romantika

Navzdory faktu, že Jared Diamond je univerzitním profesorem geografie a antropologem, není kniha psána typicky akademickým stylem – fakta jsou prokládána autorovými osobními názory a výzvami, nezřídka pak také historkami z pobytu mezi domorodci na Nové Guinei. To činí knihu čtivější a přitažlivější pro širší publikum, aniž by to jakkoliv ubíralo na jejích kvalitách.

Podtitul „Co se můžeme naučit od tradičních společností?“ zlehka napovídá, o co tady půjde: na zhruba pěti stech stranách nalezne čtenář multioborovou analýzu pomalu mizejících tradičních společenství (takových, které Jared Diamond osobně zkoumal, i těch, o nichž informace čerpal z dalších pramenů). Dozvídáme se tak o životním stylu různých kmenů Novoguineijců, Inuitů, indiánů a různých dalších původních etnicích žijících ve všech koutech světa – od Indonésie, přes Afriku, až po Aljašku.

Diamond srovnává například řešení sporů, přístup k dětem i ke starým lidem, nebo postoj k nebezpečí, násilí a válkám, a to nejen z hlediska odlišností mezi jednotlivými tradičními společnostmi, ale zejména také k naší, „západní kultuře.“ Do hloubky se věnuje také otázce náboženství (věřili byste, že existuje analogie mezi vývojem náboženství a schopností elektrického úhoře lovit kořist?), dále jazykové variabilitě nebo stravovacím návykům tradičních kultur a západu – poslední zmíněné pro mne osobně byly naprosto nejzajímavější témata této knihy.

Na vnitřní straně přebalu knihy je uvedeno, že se jedná o doposud „nejnaléhavější“ dílo Jareda Diamonda, a ačkoliv jsem nečetl jeho předchozí knihy, ze „Světa, který skončil včera“ je opravdu cítit jistá naléhavost. I když autor nijak neromantizuje život v „primitivních“ společnostech, které vývojově předcházely i současným západním národům, nachází mnoho příkladů, kdy si naše kultura evolučně pohoršila, a zároveň s pomocí analýzy tradičních kultur nabízí obecná řešení a prostřednictvím knihy vyzývá čtenáře, aby se snažili zlepšit západní kulturu – už třeba jen snahou řešit spory mimosoudně nebo omezením užívání slánky.

Pokud lze knize něco vytknout, je to možná až přiliš široký záběr, při kterém další velmi zajímavá podtémata (například role žen ve společnosti) zůstavají trestuhodně opominuta a některá z těch v knize analyzovaných ne zcela vyčerpána. Je to však pochopitelné – sám autor přiznává, že by se mohl rozepsat více, pak by ale knihu nikdo nečetl.

Jak už u Melvilu bývá dobrým zvykem, ani tentokrát koupí jejich nového titulu nesáhnete vedle. Opět se jedná o velmi kvalitní a v mnoha ohledech obohacující literaturu. „Svět, který skončil včera“ řadím ve svém osobním melvilovském žebříčku spolu s Kahnemanovým Myšlením, rychlým a pomalým, na naprostý vrchol jejich produkce, a vřele doporučuji každému, koho jen trochu zajímá historie evoluce (nejen) západní části světa.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.