Zvuky černobylské Zóny

Skladatelka Eliška Cílková zvěčnila zapomenutá místa vylidněného města Pripyat ve své hudební tvorbě.

Když v roce 1986 vybuchl reaktor v jaderné elektrárně v Černobylu, svým způsobem se naplnilo proroctví slavného filosofického sci-fi filmu Stalker režírované Andrejem Tarkovským. Postižená oblast kolem elektrárny byla uzavřena, lidé se odtud museli urychleně vystěhovat. Stejně, jako ve zmiňovaném filmu zde vnikla tajemná zóna bez lidí. V městě Pripyat před katastrofou žilo na 50 000 lidí. Dnes zde kvůli zamoření nežije nikdo a vstup do těchto míst stále možný pouze se speciálním povolením. Procházka ulicemi i domy návštěvníkům přináší nezvyklé zážitky, protože bývalí obyvatelé si kvůli rychlé evakuaci stihli s sebou odnést jen minimum věcí a naprostá většina majetku běžných lidí i společenských institucí zde zůstala na svých místech. Prostory města zaujaly také mladou hudební skladatelku Elišku Cílkovou, která se rozhodla genia loci několika míst zvěčnit ve své umělecké tvorbě. Zásadní impuls získala při rozhovoru s jedním bývalým obyvatelem města, který ji řekl, že ve svém bytě má na stole rozložené staré fotografie, na které se chodí dívat. Na otázku, proč si fotografie neodnese domů, odpověděl: „Proč? Protože pak už by přece z Pripyat nezbylo nic.“

Hudba zapomenutých pián

V průběhu dvou let Cílková několikrát navštívila vybydlené město, nalezla zde několik míst, které ji oslovily. Patřila mezi ně koncertní síň, kinosál, školka plná zaprášených hraček nebo zábavný park s houpačky a kolotoči. Na těchto místech spolu s fotografem Filipem Naunem pořídila fotografie a nahrála zvuky zapomenutých hudebních nástrojů a běžných věcí, které se tam nacházely. Výsledkem je série dvaceti čtyř fotografií a několik elektronicky sestříhaných nahrávek autentických zvuků. Z fotografií i z nahrávek vnikla výstava Sounds of Chernobyl Zone, která byla vystavena v říjnu 2013 v galerii Prahy 9. Fotografie jsou dostupné na webu soundsofchernobylzone.com a čekají na vystavení v Bratislavě příští rok v březnu a v květnu též v GAMU na Malé Straně.

Z nahraných zvuků vznikla experimentální skladba Zóna uvedená na Českém rozhlase Vltava. Zóna je spolu s autorčiným komentářem k projektu dostupná na internetových stránkách rozhlasu.

Třetím výstupem projektu je CD Pripyat piano obsahující zvuky starých klavírů, které Cílková při svém průzkumu města objevila. Mezi použitými instrumenty je koncertní křídlo z velkého sálu hudební školy, klavír obklopený zaprášenými hračkami v mateřské škole, ale i domácí klavír v běžném panelákovém bytě. Všechna tři uvedená díla zvláštním způsobem nalézají život ve městě, které již dávno bylo zavrženo mezi mrtvé. Jedná se o unikátní experiment, jakousi audiovizuální archeologii světa před katastrofou, sondu do běžné reality, kterou násilně utnul jediný okamžik zrady sovětského technologického růstu.

Eliška Cílková
Eliška Cílková se hudbě věnuje už od dětských let. Na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka absolvovala obor skladba. Mimo to na stejné škole studovala i dirigování orchestru. Ve studiích pokračovala v Bratislavě a v současné době je studentkou na pražské HAMU. Kromě toho se zúčastnila několika zahraničních stáží a kurzů a sklidila úspěchy na několika soutěžích. Vyzkoušela si více hudebních proudů od jazzu po tvorbu pro děti. Autorsky jako svými skladatelskými počiny spolupracovala na několika filmových a divadelních projektech. V současné době se orientuje především na soudobou hudbu a elektroakustické projekty. Náměty pro svá díla nachází v rozličných sférách. Historickými postavami se inspiruje například skladba pro smyčcový kvartet Thiethmar Merseburský pojmenovaná podle středověkého biskupa a kronikáře ze Saska, nebo Bershava vyprávějící příběh židovské holčičky, která se stala obětí Holokaustu. Naopak Zrození popisuje výbuchy supernov, kolapsy mlhovinových mraků a zrození hvězd.

Dominik Obruča